Česká Lípa - Červený dům

Česká Lípa - Červený dům
renesanční tvrz či letohrádek

Poloha:	uprostřed stejnojmenného města
Majitel:	ČR?
Uživatel:	Okresní vlastivědné muzeum v České Lípě
Adresa:	nám. Osvobození 297, Česká Lípa, 470 34
telefon:	487 824 145, 487 823 843, 487 521 395 fax 487 824 146
WWW:	http://www.muzeum.clnet.cz e-mail: ovmcl@clnet.cz
Otevřeno:	objekt je veřejnosti nepřístupný
Doprava:	vlak i bus cca 1,5 km, linky MHD č. 1,2,4,6 (bez záruky), pěšky z vlakového nádraží ulicí Bulharská kolem autobusového nádraží, odbočit vlevo do ulice Hrnčířská. Na jejím konci po mostě přes řeku Ploučnici, za mostem doprava Děčínskou ulicí a po 200 metrech již jsou zbytky hradu parkoviště (i bus) 100 m u Obchodního domu Máj
Prameny:	August Sedláček: "Hrady, zámky a tvrze království Českého" sv. XIV "Litoměřicko a Žatecko", Praha 1923 J.V. Šimák: "Kniha o Housce - díl I.", Praha 1930 kol.: "Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku; díl 3. - Severní Čechy", Svoboda, Praha 1984 Jaroslav Panáček: "Neopevněná panská sídla v České Lípě" in "Castellologica bohemica 5", Archeologický ústav AV ČR, Praha 1996 Pavel Vlček: "Encyklopedie českých zámků", Libri, Praha 1997 František Gabriel: "Hrad Lipý", Společnost přátel starožitností, Praha 1997 kol.: "Encyklopedie českých tvrzí", díl I. A-J, ARGO, Praha 1998 Tomáš Durdík: "Ilustrovaná encyklopedie českých hradů", Libri, Praha 1999 František Gabriel, Jaroslav Panáček: "Hrady okresu Česká Lípa", ARGO, Praha 2000
Datum návštěvy:	9.7. 2002

přehled dějin Podle letopočtu vyrytého na vnější omítce byl "Červený dům" postaven roku 1583 a literatura jej připisuje Jetřichovi Jiřímu Berkovi z Dubé. Vycházejí přitom ze zápisu soudobého českolipského kronikáře pekařského mistra Hanse Kriescheho. Další zmínka pochází ze zápisu v zemských deskách z roku 1591, kdy Jetřichova vdova Kunhuta odkoupila dvě čtvrtiny českolipského panství držené Vartemberky. Další zmínku nalezneme až v polovině 17. století, když se roku 1654 ujala dědictví po svém otci Albrechtu z Valdštejna Marie Alžběta hraběnka z Kounic. Při té příležitosti se svým manželem stojíce na lodžii letohrádku přijímali hold okolojdoucího průvodu poddaných.
V následujících stoletích letohrádek z pramenů mizí, víme pouze, že na počátku 19. století byla v budově zřízena barvírna látek, po níž dostala název Kotel (Kessel). Roku 1837 byl v přízemí domu zřízen hostinec "U kotle", který fungoval až do roku 1882. Tehdy byla budova spolu se zámeckým areálem prodána továrníku Josefu Altshulovi. Ten jej vzápětí u příležitosti 300. let od postavení nechal pod odborným dohledem opravit a restaurovat. V pozdějších letech byl však Červený dům pronajat k bytovým účelům a znovu chátral. Roku 1931 byl znovu opravován a o dva roky později se stal sídlen německého městského muzea.
Po osvobození byla roku 1947 restaurována sgrafitová výzdoba a muzejní sbírky byly začleněny do nově založené expozice okresního vlastivědného muzea. Pracovny a depozitáře muzea v letohrádku zůstaly i po přestěhování expozice do opraveného augustiniánského kláštera. V 70. letech byla opět opravována sgrafita, dnes je však jejich stav opět neuspokojivý.

popis Červený dům je jednopatrová nepodsklepená budova, která svou severní stranou přiléhala k dnes zasypanému ramenu Ploučnice. Zdivo tvoří převážně čedičové, v menší míře i pískovcové kameny. Půdorys má tvar kosodélníku o rozměrech cca 22,6x9,6 metrů. Od východu byla roku 1896 postavena obytná budova, volné západní průčelí je ukončeno renesančně tvarovaným volutovým štítem. Zeď západního průčelí je v přízemí rozšířena, zejména severozápadní nároží budí dojem nedokončenosti či záměrného ubourání zdiva. Na nejstarším plánu města z roku 1744 je v těchto místech přiložena jakási stavba, pravděpodobně brána. Mohutné zdivo v přízemí nevylučuje postavení budovy na starším gotickém základě.
Jižní průčelí se v přízemí otvírá křížové klenutými arkádami na pilířích, v patře pak arkádami na devíti sloupech zaklenutými deseti poli křížové klenby. Sloupy v lodžii, okenní i dveřní ostění byla vymalována červenou barvou, která dala letohrádku jeho jméno. Průčelí, štít i severní strana jsou zdobeny psaníčkovým sgrafitem, pod římsou 1. patra je seřazeno pět figurálních sgrafit s loveckými výjevy - lov na zajíce, lov na jeleny, štvanice na kance, sokolnický lov a krajina se stádem ovcí, ovčákem a lovcem zabíjejícím vlka. Nad hlavicemi sloupů horních arkád jsou figurální motivy zobrazující mužské hlavy představující snad antické hrdiny. Pouze prostřední z nich údajně představuje básníka Dante Alighieriho.
Všechny místnosti letohrádku byly valeně klenuté s lunetami, dveřní ostění jsou vytesána z pískovce. V tzv. "holdovacím sále" v patře se dochovala nástěnná malba scény s šaškem, zbytek výzdoby vzal za své při úpravách roku 1883.
Autorství stavby bývá připisováno italským stavitelům, pro tuto domněnku hovoří obdobné stavby se kterými je letohrádek srovnáván, zpodobnění Alighieriho ve výzdobě i osoba stavebníka, který při svých studiích v cizině přišel do styku s italskými šlechtici a později je hostil na svém českolipském panství.

půdorys