Choustník

Choustník
zříceniny gotického hradu

010624-052 & 053

Poloha:	na hřebeni nad stejnojmennou obcí (okr. Tábor)
Majitel:	obec Choustník
Uživatel:	obec Choustník
Adresa:	obecní úřad, Choustník, 39118
telefon:	0363/592117 (i fax)
Otevřeno:	květen, červen, září: So, Ne, svátek 9-17 červenec, srpen: denně 9-17
Prohlídka:	samostatně
Vstupné:	dospělí 15,- Kč, děti 5,- Kč
Doprava:	bus 1,5 km zast Choustník: linky 390450 Soběslav - Psárov, 390060 Tábor - Psárov, 350860 České Budějovice - Soběslav - Pacov, 390030 Tábor - Choustník
Prameny:	August Sedláček: "Hrady zámky a tvrze království českého", díl IV, Praha 1885 Dobroslava Menclová: "České hrady", 2. vydání, Odeon, Praha 1976 Václav Březan: "Životy posledních Rožmberků", Svoboda, Praha 1985 Jiří Varhaník, Jan Zavřel: "Povrchový průzkum hradu Choustníka" in Archaeologia historica 19, Musejní a vlastivědná společnost v Brně, Brno 1994 F. Kocman, O. Vacek, P. Digrín: "Fortifikace hradu Choustníka" in Hláska 1995/1 J. Hrnčíř: "K vnějšímu opevnění hradu Choustníka", in Hláska 1995/3 "Ottova encyklopedie obecných vědomostí na CD-ROM", Aion s.r.o., Praha 1997 Tomáš Durdík: "Ilustrovaná encyklopedie českých hradů", Libri, Praha 1999 Petr Mašek: "Modrá krev - minulost a přítomnost 445 šlechtických rodů v českých zemích", Mladá Fronta, Praha 1999 Tomáš Durdík, Pavel Bolina: "Středověké hrady v Čechách a na Moravě", Argo, Praha 2001 Kateřina Sučková, Roman Abušinov: "Kamenný klíč - hrady, zámky a ostatní zpřístupněné památky", 5. vydání, vl. nákladem, Plzeň 2001
Datum návštěvy:	24.6. 2001

přehled dějin, popis páni z Choustníka

Roku 1262 postoupil Beneš z rozrodu Sezemiců své panství v Poděbradech králi Přemyslu Otakaru II. Náhradou od něj získal území v Chýnovské pahorkatině jihozápadně od Soběslavi na rozhraní zeměpanského zboží a jihočeské domény Vítkovců. V průběhu následujících dvou desetiletí si na výrazném vrchu poblíž dálkové cesty z Vitorazska do Prahy postavil nevelký avšak v mnoha ohledech velmi zajímavý hrad bergfritového typu. Z větší části musel být hrad hotový a obyvatelný nejpozději roku 1282, kdy se v listině mezi Vítkovci poprvé uvádí Benessius de Huznich.

Nejstarší sídlo Beneše z Choustníka bylo jednoduchým hradem bergfritového typu postaveným na skalním bloku na nejvyšším místě vrchu. Do nepravidelně zalamované hradby opisující obvod skalního suku byl na severu zavázán původně zřejmě čtyřpatrový čtverhranný bergfrit o straně 7,8 metrů jehož zdi jsou v úrovni přízemí silné 2,5 metrů. Přístupná byla od západu z ochozu obvodové hradby v úrovni prvního patra. Obloukem zaklenutý portálek jednoduchých tvarů byl zajištěn závorou, jejíž kapsy vyplněné cementovou kaší jsou ve zdivu dosud patrné. Dnešní vstup v přízemí je druhotně proražený. První patro bylo kromě vstupního portálu osvětleno pouze úzkým štěrbinovým okénkem obráceným k jihu do nádvoří. Zajímavé je třetí patro, jehož severní stěna obrácená ven z hradu byla prolomena neobvyklým otvorem velikosti později zazděného portálku, jehož účel je nejasný. Na sousední východní stěně jsou v této úrovni stopy jakési dřevěné konstrukce.
Nejchráněnější západní stranu zaujal podsklepený jednopatrový palác na půdorysu mírného lichoběžníku o délce cca 20 metrů a šířce od á do 10 metrů. Interiér byl přibližně v jedné třetině délky rozdělen na větší jižná a menší severní prostoru. Zatímco v jižní části se dochovaly kapsy trámů (v západní zdi až 1 metr hluboké) oddělujících obě podlaží, severní část postrádá jakékoliv stopy vnitřního dělení, přestože jej rozmístění okenních a dveřních otvorů jednoznačně prokazuje. Přízemí jižního traktu bylo osvětleno od západu dvěma úzkými střílnovitými okénky. Jak vypadala okna prvního patra nevíme, ta dnešní jsou až dílem některé z mladších přestaveb. V severovýchodním koutě severní místnosti byl vstupní otvor do chodbičky v síle zdi severního úseku hradby, ze které byl přístupný vstupní portál bergfritu.
Vstupní brána umístěná na východě výrazně převyšovala úroveň terénu, příchozí proto musel výškový rozdíl překonat po dlouhém stoupajícím mostě. Od jihu byla chráněna neobvyklým a na svou dobu velmi progresivním obranným prvkem. Hradba se zde lomila k východu a vytvořila zde na vrcholu hřebene nezvykle rozměrnou baštu o délce cca 15 a šířce cca 10 metrů, jejíž ochoz měl pod kontrolou bránu i most. Zaoblené severovýchodní nároží této bašty přechází v v pravoúhlé nároží v horní části armované kvádry. Kromě obrany přístupové cesty tato bašta záměrně obsadila část hřebene, ze kterého bylo možné hrad ohrozit - tato snaha se prolíná i dalšími fázemi stavebního vývoje hradu.

Po Benešově smrti připadl Choustník jeho dvou synům Benešovi a Janovi. Zpočátku hospodařili oba bratři na zděděném majetku společně, brzy však nevelký hrad přestal splňovat nároky na bydlení dvou šlechtických majitelů. Ekonomická síla panství zřejmě nepostačovala na postavení nového sídla, proto museli páni z Choustníka přistoupit k rozšíření stávajícího hradu v našich končinách ne zcela obvyklým způsobem na takzvaný rozdělený hrad či Ganerbenburg. Potvrzuje to i smlouva o výměně choustnického panství za jiné zboží ve východních Čechách v okolí dnešního Choustníkova Hradiště. Ve smlouvě sepsané 28. dubna 1322 na hradě v Příběnicích oba páni z Choustníka výslovně uvádějí, že měli "hrad mezi sebou rozdělený".

K čelu východní bašty byla připojena druhá hranolová věž poněkud menších rozměrů cca 6x6 metrů s rozdílnou sílou zdiva - na severu a jihu cca 2 metry, na východě cca 1,5 m. Spodní část západní stěny byla tvořena čelem zmíněné bašty. Věž byla přístupná portálkem v západní stěně ve výši hradebního ochozu, se kterým byl spojen prostřednictvím pavláčky vysazené na dvou dřevěných konzolách, jejichž kapsy jsou dochovány po stranách portálku. Věž výrazně posílila obranu této části hradu ohrožované vyvýšeninou vzdálenou asi 55 metrů směrem k východu.
Doposud volný hradební úsek mezi západním palácem a baštou při vstupní bráně v této době vyplnila rozměrná obdélná budova přistavěná k dnes zmizelé jižní hradbě. O podobě budovy nejvíce vypovídá dobře zachovaná nádvorní (severní) zeď. Přízemí bylo přístupné portálkem umístěným přibližně uprostřed délky nádvorní zdi a osvětleno nejméně třemi štěrbinovými okénky - dvě z nich byla umístěna v nádvorní stěně vždy přibližně uprostřed úseku mezi vstupem a nárožím budovy. Třetí pak ve východní stěně v severovýchodním koutě interiéru. První patro se do nádvoří otvírá čtyřmi otvory, od západu to byl obdélný portálek s ostěním z šedočerného kamene, následovalo malé okénko v zazdívce většího otvoru s druhotně použitým ostěním ze stejného materiálu a další portálek s ostěním dnes vylámaným. Dnes bezesporu nejvýstavnějším kamenickým článkem je vybaven poslední otvor prvního patra - kružbové oboustranně špaletové okno vytesané ze světlé žuly, které jednoznačně identifikuje umístěni hradní kaple. Tu mělo od východu osvětlovat další hrotité kružbové okno, jehož špaleta je vybavena ústupkem pro osazení kružby. V interiéru je okno po stranách doplněno dvěma drobnými výklenky, nepochybně sanktuářem a výklenkem pro odkládání mešního nádobí.
Nejspíše již v průběhu stavby však došlo ke změně projektu a k východnímu průčelí křídla byla přistavěna drobná čtverhranná budova. Ta byla o něco užší než křído s kaplí, bylo totiž nutno ponechat volný prostor pro vstup do interiéru bašty při bráně a na ní navazující menší věž. Severní zeď drobné budovy je proto mírně posunuta k jihu, kde zaslepila okénko v severovýchodním koutě přízemí křídla s kaplí. Tato nová budova také učinila výstavné východní okno kaple zbytečným, jeho otvor byl při vnitřním líci uzavřen tenčí zazdívkou a s největší pravděpodobností nedošlo ani na osazení kružby. Délku budovy neznáme, její východní zeď se nedochovala - navazuje zde mladší zdivo z 15. století.
Těsnou souslednost obou budov dokazuje kromě již zmíněného použití stejného materiálu, ze kterého jsou postaveny.

páni z Rožmberka

Novým majitelem panství a hradu se stal jeden z nejmocnějších mužů království nejvyšší komoří Petr z Rožmberka, s jehož rozsáhlými statky choustnické panství sousedilo. Za Rožmberků hrad ztratil rezidenční funkci, panství pro ně spravovali purkrabí sídlící na hradě. Význam panství však neklesal, panství bylo dále zvelebováno, Petr i jeho potomci k němu postupně připojili další statky získané koupí či výměnou. Stranou nezůstal ani samotný hrad, vzápětí po jeho získání jej nechali Rožmberkové znovu přestavět.

Těžištěm zájmu byl opět skalní hřeben, na jehož zakončení byl hrad postaven, zejména pak již zmíněná vyvýšenina východně od hradu. Obranný potenciál bašty a menší věže byl zřejmě shledán nedostatečným, nebezpečné místo bylo nutno zajistit důkladněji. To bylo úkolem nové obvodové hradby předhradí. Která se napojovala na menší bergfrit jádra, od něj pokračovala k východu až na zmíněnou vyvýšeninu, kde se zalomila k severu a sestupovala po svahu na skalních výchozech. Koruna zdiva však zůstávala přibližně ve stejné výši, výška hradby oproti terénu tak směrem k severu stále rostla až dosáhla impozantního převýšení. Na severovýchodním nároží se hradba opět lomila a již v menší výšce pokračovala k západu. Severně od jádra se pak mírným obloukem stáčela k jihozápadu a napojila se na skalní blok pod velkou věží. Segmentově zaklenutá špaleta přibližně ve středu severního úseku spolehlivě dokládá umístění původní vstupní brány, po jejíchž stranách k hradbě přiléhaly hospodářské budovy.
Hradba byla na této straně zřejmě zakončena cimbuřím. Oproti tomu východní úsek působí silně defenzivně - koruna zdiva nebyla zakončena obvyklým ochozem ale strmou zděnou zídkou, stavebník spoléhal především na výšku hradby, která tak tvořilo pouze pasivní překážku bez možnosti klást odpor eventuelnímu útoku. Zajímavá je také otázka stáří této mohutné hradby. Kupříkladu D. Menclová ji ve svém půdorysu určuje ještě do druhé poloviny 13. století, tedy jako dílo pánů z Choustníka. Mladší literatura bez bližšího zdůvodnění posouvá její vznik až po získání hradu Rožmberky. Teprve J. Varhaník a J. Zavřel podávají velmi pravděpodobné odůvodnění: hradba samotná byla finančně náročnou stavou o celkové délce zdiva téměř 200 metrů, hmotou se pak zcela vyrovná běžnému hradu. Pokud by měli synové Beneše z Choustníka takovéto možnosti, jistě by neřešili rozdělení situaci výše uvedeným rozdělením hradu, ale stavbou nového sídla pro jednoho z bratří. Oproti tomu pro finančně silné Rožmberky takováto stavba nepředstavovala výraznější zátěž.

Po celou druhou polovinu 14. a na počátku 15. století poklidná situace nevyžadovala výraznějších zásahů do vzhledu hradu. Situace se změnila teprve po vypuknutí husitských válek, kdy se v těsném sousedství severních partií rožmberského dominia objevil silný protivník - táborský městský svaz. Zpočátku byl Choustník v relativně bezpečné pozici, situace se však výrazně změnila poté, co se 13. listopadu 1420 táborské oddíly nenadálým přepadem zmocnily nedalekých hradů Příběnice a Příběničky a o rok později vypálily Soběslav a Deštnou. Choustník se tak stal nejbližším rožmberským hradem v okolí Tábora a ocitnul se tak v první rožmberské linii pouhých 15 km vzdušnou čarou od města.
Nejspíše v té době se pozornost obrátila k ne zcela dostatečně zajištěné jižní straně hradu. Před jižní obvodovou hradbu jádra i předhradí byla předsunuta nová parkánová hradba, které obíhala i západní bok jádra. Před hradbou byl vyhlouben mohutný příkop s valem. Aktivní obranu parkánu zajišťovaly dvě čtverhranné bašty - východní přímo pod menším bergfritem, západní v místě styku obou paláců. Interiér východní bašty je zasypán, o jeho podobě tedy nelze nic říci. Západní bašta byla v interiéru patrová, trámový strop mezi patry spočíval na doposud patrném ústupku zdiva. Na východě byl parkán zakončen baštovitým rozšířením,které předstupovalo daleko před líc východní hradby předhradí. Podobné parkánové hradby s baštami najdeme i na dalších objektech, které rožmberkové v té době přestavovali (Zvíkov, Příběnice). Tím byla do značné míry vyrovnána absence hradebního ochozu.
Ani toto zajištění východní strany nebylo zřejmě postačující a proto bylo dále zesíleno dvěma přesunutými baštami či věžemi. Na skalnatém hřebeni před zakončením parkánu stojí zbytky bližší hranolové věže o straně asi 10 metrů. Literatura se ztotožňuje s poznatky A. Sedláčka, podle nějž byla dovnitř otevřená a její zdi byly asi 3 metry silné. Asi 90 metrů dále k východu stálo na vrcholu jednoho se skalních suků další předsunuté opevnění, z něhož se zachovala pouze nasucho kladená zeď na severozápadě suku. Zbytky dalších fortifikačních prvků mohou být skryty na vrcholcích dalších obtížně přístupných skalisek. Podle A. Sedláčka se věž při parkánové hradbě nazývala Kokot, podle listu purkrabího Stanislava z Přerova z roku 1476 se dá se značnou mírou pravděpodobnosti tento předpoklad potvrdit a také odvodit jméno druhé fortifikace Sichrov.
V uvedeném listu je také zmíněna "obora" u hradu. Nemíní se tím ovšem žádný porost dřevin, ale velmi zajímavé a rozsáhlé valové opevnění jižně od samotného hradu, které dohromady s vlastním hradem zaujímalo celkovou plochu 6 hektarů. Od věže Kokot běžel k jihu dodnes až 4 metry vysoký val, který se asi po 50 metrech stáčel k jihozápadu a pokračoval ve vzdálenosti 60-80 metrů před valem parkánu, asi 260 metrů od horního hradu se obracel velkým obloukem zpět k východu a pod západní baštou parkánu se napojoval na jeho val. Z tohoto místa také k jihu vybíhal další val, který rozděloval rozsáhlou "oboru" na dvě nestejně velké části. Západní oblouk "obory" byl obklopen dalším valem se stopami příkopu. Tento rozlehlý opevněný prostor měl s největší pravděpodobností sloužit jako shromáždiště či zimoviště vojsk při Rožmberkových akcích proti nepřátelskému Táboru. Z historie husitských válek víme o několika dalších útvarech sloužících stejnému účelu (Kunětická Hora, Spišský hrad, Valečov), vždy však šlo o příklady z opačného tábora.
Další úpravy postihly i severní frontu hradu - před předhradím byl navršen další val a v té době byla také nejspíše zrušena vstupní brána a přeložena na dnešní místo v západní hradbě předhradí pod velkou věží.

Ani po skončení husitských válek se situace v zemi neuklidnila a proto bylo stále žádoucí udržovat obranyschopnost hradu na kvalitní úrovni. Za války Jiřího z Poděbrad s jeho odpůrci postoupil Jan z Rožmberka roku 1468 hrad dočasně jejich vůdci Zdeňkovi ze Šternberka, který jej navrátil po dlouhých průtazích až roku 1476. Teprve za panování Jagellonských králů v závěru 15. století se poměry v zemi zklidnily, to však znamenalo i pokles významu hradu který s sebou nejspíše přinesl i pouze minimální údržbu. Již roku 1478 Stanislav z Přerova upozorňuje krumlovského purkrabího na povážlivý stav hradu který byl působením povětrnostních vlivů "otrhán a pobořen". Nepochybně byl poté ještě opraven, to se však zřejmě již netýkalo jeho vnějšího opevnění.
Roku 1565 postoupil Vilém z Rožmberka svému bratru Petru Vokovi správu severní část rodového dominia jižně od Tábora včetně Choustníka, který byl ve smlouvě sepsané 14. září 1565 uváděn jako zámek. Za Petra Voka byla Choustníku věnována patřičná péče, především jeho hospodářskému provozu - na jaře roku 1579 při hradě kupříkladu po čtyři měsíce pracovali tesaři na stavbě ovčína a dvora. Zvelebováno bylo i panství, ještě roku 1581 k němu Petr Vok připojil za tím účelem ze zástavy vykoupená městečka Černovice a Deštná.

Společenský a politický život Viléma z Rožmberka byl velmi nákladný a tak po jeho smrti roku 1592 zdědil Petr Voka s rodovým majetkem i obrovské dluhy ve výši asi 800 000 kop grošů. Zatímco mocný nejvyšší purkrabí Vilém byl pro věřitele takřka nedotknutelný, Petr Vok byl ve zcela opačné situaci a proto byl nucen svést několikaletý boj o záchranu, který mohl být vyřešen rozprodáním části dominia, především okrajových panství. Roku 1597 došlo i na prodej choustnického panství, které zakoupil Jiří Homut z Harasova.

Za krátkého harasovského panství se stav hradu výrazně změnil k horšímu. Jiří Homut sice přesídlil na Choustník, nezůstal zde však příliš dlouho - poté co roku 1599 koupil Radenín, přemístil svou rezidenci do zdejší pohodlné tvrze. Zatímco krátce před prodejem panství je roku 1593 hrad uváděn jako zanedbaný, ale s malými náklady opravitelný, již roku 1614 je hrad v Jiřího poslední vůli uváděn jako pustý. Jiří Homut zemřel o dva roky později bez mužských potomků. Majetek přešel na jeho dceru Zuzanu provdanou za Jana Černína z Chudenic, který nechal v osadě pod hradem postavit nový renesanční zámek, čímž definitivně odsoudil choustnický hrad k zániku. Černínové prodali roku 1673 Choustník Janu hraběti Šporkovi, který jej o čtyři roky později daroval svým příbuzným z vedlejší větve rodu Janu a Janu Dětřichovi svobodným pánům ze Šporku. Choustník zdědila Janova dcera Marie Konstancie ze Šporku, po níž přešel na jejího druhého manžela (od roku 1706) Karla Josefa Voračického z Paběnic. V jeho rodině setrval Choustník až do roku 1838, kdy jej zdědila manželka Jáchyma Voračického Eliška Vratislavová z Mitrovic. Krátce poté koupil panství Choustník se zámkem a zříceninou hradu Kamil Josef z původem bretonského knížecího rodu Rohan-Rochefort-Guémenée, který již vlastnil zámek Sychrov. Po jeho smrti roku 1891 zdědil panství prasynovec Raoul Benjamin (+1931), jehož synům byl po roce 1948 majetek vyvlastněn.
Na konci 20. století bylo provedeno zajištění památky, zároveň ale hrad do značné míry díky betonu pozbyl své starobylosti, o vypovídacích schopnostech nemluvě.

půdorys

plán hradu podle A. Sedláčka

celková situace s valovým opevněním a přesdsunutým opevněním (podle M. Müllera)

půdorys hradu s vyznačením druhé předsunuté věžice

půdorys jádra podle upraveného zaměření Jihočeského podniku pro údržbu památek Tábor (1982)

plán hradu podle D. Menclové

rekonstrukce hradu
(podle D. Menclové)

rekonstrukce hradu v polovině 15. století (podle J. Varhaníka)

ikonografie

jádro hradu na rytině J. Richtera podle kresby F. A. Hebera (1845)

první nádvoří na rytině J. Richtera podle kresby F. A. Hebera (1842)

kresba K. Liebschera

jádro od severu (kresba K. Liebschera ?)

nádvoří jádra od mladšího bergritu (kresba K. Liebschera ?)

kresby z díla A. Sedláčka

pohled od severu

kružbové okno jižního paláce

náhrobek neznámého pána z Choustníka

pohled od jihozápadu
kresba K. Liebschera

čelo jádra z předhradí v 15. stol.

jádro od jihozápadu

fotoalbum

předhradí

severní část

010624-001
zaoblené severovýchodní nároží obvodové hradby

010624-002
vnější líc severní obvodové hradby

010624-004
zbytky budov při severní hradbě

010624-034
západní část předhradí pod jádrem

010624-090
vnitřní líc severní obvodové hradby

010624-076 & 077
východní část severní obvodové hradby

jižní část

010624-066
hradba při menším bergfritu

010624-069
vnější líc jižního úseku hradby

010624-072
jihovýchodní nároží hradby

010624-073
severní úsek hradby při jihovýchodní nároží

výpadní branka

010624-012
pohled z předhradí

010624-068
vnější pohled

horní hrad

010624-016
severní bok bašty u vstupní brány

010624-017
nádvoří - vlevo jižní palác, uprostřed západní palác, vpravo větší bergfrit

010624-018
severovýchodní kout nádvoří mezi bránou a velkým bergfritem

010624-003
skalní blok pod velkou věží se zbytkem hradby předhradí

010624-045

010624-036
valeně klenutý sklep při severovýchodním nároží západního paláce

vstupní část

010624-014 & 015
vstupní brána jádra se zbytky předbrání

010624-011
severovýchodní část jádra

010624-005
severní bok předbraní jádra se zbytky arkýře

010624-057
vstupní část jádra se zbytky předbrání

velký bergfrit

010624-049
pohled od jihovýchodu

010624-046 & 047
pohled od jihozápadu

010624-048
detail vstupního portálu

010624-021
interiér 1. patra

010624-022
vstupní portál z interiéru

010624-031
schodiště na ochoz

010624-032
štěrbinové okénko 1. patra

menší bergfrit

010624-019
pohled z nádvoří

010624-063
pohled z parkánu

010624-029
pohled z velké věže

010624-055
interiér

010624-056
štěrbinové okénko v jižní zdi

budova vestavvěná do bašty při menším bergfritu

010624-050
jižní část

010624-051
severovýchodní kout

010624-054
severní část

010624-058
nádvorní líc vnější zdi

západní palác

010624-025 & 026
pohled z velké věže

010624-084 & 085
jihovýchodní nároží

010624-087
západní fasáda

010624-044
valeně klenutý sklep suterén paláce

jižní místnost 1. patra

010624-037
jižní místnost 1. patra od severu

010624-041
jižní místnost 1. patra od jihu

010624-040
štěrbinové okénko v západní zdi jižní místnosti přízemí

severní místnost 1. patra

010624-033
příčka mezi severní a jižní místností

010624-038
vstup do chodbičky v síle zdi v severovýchodním koutu

010624-039
severozápadní kout

jižní palác

010624-081
interiér od jihovýchodu

010624-060
severozápadní kout interiéru

010624-059
východní stěna se zazděným oknem kaple

010624-089
vnitřní líc nádvorní zdi

010624-061
vstup do přízemí

010624-035
portálek a okno 1. patra v západní části nádvorní fasády

010624-020
kružbové okno z nádvoří

010624-062
kružbové okno z interiéru

parkán

010624-064
východní bašta

010624-065
narušený líc parkánové hradby (vpravo východní bašta)

010624-070
vnitřní líc parkánové hradby východně od východní bašty

010624-067
západní nároží východního zakončení parkánu

010624-078
východní nároží východního zakončení parkánu

západní bašta

010624-042
pohled ze západního paláce

010624-080
pohled od východu

010624-082
interiér s ústupkem zdiva pro strop a střílnou přízemí

010624-083
štěrbinová střílna v patře

předsunutá věž Kokot

010624-074
pohled od západu

010624-075
zbytky severovýchodní zdi

010624-079
silně narušené zbytky zdiva

Choustník zříceniny gotického hradu

Choustník
zříceniny gotického hradu