Hluk

Hluk
gotická renesančně přestavěná tvrz

010429-062

Poloha:	uprostřed stejnojmenného města (okres Uherské Hradiště)
Majitel:	město Hluk
Uživatel:	město Hluk (knihovna, kult. sál), Zámecká vinárna
Adresa:	Městský úřad, Hřbitovní 140, Hluk, 687 25
telefon:	tel: 0632/581671, 581673
Doprava:	bus 300 m, parkoviště (i bus) 200 m mapy KČT 1:50 000 , č. 92 "Slovácko – Bílé Karpaty"; č. 93 "Vizovické vrchy"
Prameny:	kol.: "Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku; díl 1. - Jižní Morava", Svoboda, Praha 1981 Jiří Slavík, Ladislav Svoboda: "Ke stavební podobě hrádku a tvrzí na Strakonicku" in "Castellologica bohemica 5", Archeologický ústav AV ČR, Praha 1996, strana 326
Datum návštěvy:	29.4. 2001

Zeměpanská osada Hluk prokazatelně existovala již ve 13. století, roku 1294 ji držel Oldřich z Hradce. Nelze spolehlivě řicí, jestli zde v té době existovalo nějaké panské sídlo, dnešní tvrz vznikla na strategickém místě na ochranu před vpády z Uher nejpozději ve druhé polovině 14. století. První písemná zmínka pochází z roku 1391, kdy je markrabě Jošt přepustil Jindřichu ze Schönwaldu. V té době ji tvořila nejspíš obdélná budova s obrannou věží. V dalších letech se z pramenů ztrácí a vynořuje se až na konci hustiských válek, kdy ji držel válečník Jan z Mensperku.
Nejpozději od roku 1460 získali Hluk páni ze Zástřizl, kteří v tehdejších bouřlivých dobách stáli na straně králě Jiřího z Poděbrad. Ani posílení obranných prvků neuchránili tvrz před dobytím uherskými vojsky vedenými Mikulášem Francem z Háje. Zástřizlům byla vrácena až po vyplacení odškodného.
Před rokem 1545 koupil Hluk rytíř Jan z Kunovic. Jeho syn Jaroslav nechal tvrz renesančně přestavět v podstatě do dnešní podoby. Svědčí o tom erbovní deska Jaroslava a jeho druhé manželky Elišky z Lichtenštejna.
Obdélné nádvoří je ze tří stran sevřeno jednopatrovými budovami, na severu jej uzavírá čtyřpatrová hranolová vstupní věž s průjezdem a brankou po pěší. Na severní a východní straně nádvoří byl arkádový ochoz, dochovaný v úplnosti pouze na severu, východní arkády byly strženy a nahrazeny otevřeným ochozem vyneseným na krakorcích. Vertikální komunikaci zajišťovala šneková schodiště přistavěná z boků k věži. Východní spojovalo nádvoří s arkádami v 1. patře, západní pak arkády s vyššími patry věže. Místnosti v přízemí byly valeně zaklenuté, v patře plochostropé.
Jaroslav z Kunovic zemřel bezdětný a Hluk přešel na jeho bratra Jetřicha, který byl roku 1581 povýšen do panského stavu. Po jeho smrti roku 1579 přešel Hluk na staršího syna Jana a poté vnuka Jana Jetřicha. Jeho syn Jan Bernart se ve stavovském povstání angažoval na straně vzbouřenců, v pobělohorských konfiskacich přišel o veškerý majetek a před rozsudkem smrti uprchl do ciziny.
Konfiskát koupil roku 1625 kníže Gundakar z Lichtenštejna, zakladatel dosud vládnoucí větve knížecí rodiny. Lichtenštejnové tvrz nepotřebovali a proto ji stihl osud mnoha nepotřebných tvrzí - byla přestavěna na sýpku. Roku 1663 byl Hluk vypleněn při tureckém nájezdu, stejně tomu bylo i o dvacet let později, kdy se Turci pokoušeli dobýt Vídeň. Na přelomu 17. a 18. století proběhla série povstání uherské šlechty proti Habsburkům, při nichž byla Morava opět terčem častých nájezdů. Hluk takto byl postižen v letech 1703, 1705, 1708 a 1709. V letech 1663, 1709, 1838 a 1857 Hluk opakovaně vyhořel.
Roku 1943 koupila budovu obec Hluk, která je jejím majitelem dodnes. V letech 1959-65 proběhla rozsáhlá rekonstrukce, která změnila sýpku na vinárnu a kulturní centrum obce.

půdorys