Holštejn

Holštejn
zříceniny gotického hradu

010603-046
jádro od severovýchodu

Poloha:	na vápencové skále poblíž stejnojmenné obce (okr. Blansko)
Majitel:	??
Uživatel:	??
Otevřeno:	vstup volný
Doprava:	bus, parkoviště 0,5 km (Holštejn) mapa KČT 1:50 000 č. 86 "Okolí Brna - Moravský kras", čtverec B2
Prameny:	Jan Knies: "Vlastivěda moravská II. - Blanský okres", Musejní spolek v Brně, Brno 1902 kol.: "Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku; díl 1. - Jižní Morava", Svoboda, Praha 1981 Miroslav Plaček: "K vývoji hradů v povodí Svitavy", in Archaeologia historica 13, Brno 1988 Pavel Bolina, Jiří Doležel: "Hrady na Drahanské vrchovině do konce 13. století", in Archaeologia historica 13, Brno 1988 Miroslav Plaček: "Hrady a zámky na Moravě a ve Slezsku", Libri, Praha 1996 Tomáš Durdík, Pavel Bolina: "Středověké hrady v Čechách a na Moravě", Argo, Praha 2001 Miroslav Plaček: "Ilustrovaná encyklopedie moravských hradů, hrádků a tvrzí", Libri, Praha 2001 regionální server Boskowan
Datum návštěvy:	3.6. 2001

přehled dějin

faksimile pečeti Hartmana z Holštejna

Za vlády Václava I. získal Crh erbu beraních rohů, purkrabí královského hradu Děvičky (1244-50) a Olomouce (1251), výsluhou rozsáhlá území v Drahanské vrchovině. Jeho syn Hartman z Čeblovic prováděl na zděděném panství rozsáhlou kolonizaci německými osadníky. Ke správě nového osídlení vystavěl poměrně rozsáhlý hrad pojmenovaný Hohlerstein (dutý, vykotlaný kámen), tedy Holštejn. Hrad byl z valné části hotov v lednu roku 1278, kdy se po něm Hartman poprvé psal.
Za bezvládí po smrti Přemysla Otakara II. na Moravském poli se Hartman připojil k četným zástupům loupeživých rytířů, kteří pustošili zemi. K rozumu byl přiveden teprve po převzetí moci Václavem II. Došlo k tomu (soudě podle obdobné situace v případě nedalekého hradu Obřany) nejspíše roku 1286 při králově pobytu v Brně, kdy zemský správce Záviš z Falkenštejna likvidoval okolní střediska odporu. Stejně jako v ostatních případech zřejmě nedošlo k regulérnímu obléhání po kterém se nedochovaly žádné stopy, Holštejn se zřejmě vzdal bez boje, čemuž nasvědčuje i skutečnost, že byl na přímluvu moravské šlechty omilostněn a statky mu byly navráceny.
Dosavadní literatura uváděla, že Hartman zemřel roku 1302 a značně rozšířené panství zdědil jeho syn Crh, člen johanitského řádu, kterým rod vymřel po meči a panství spadlo jako odúmrť na panovníka. V nedávné době byla ovšem objevena listina z roku 1315 signovaná Hartmanem z Holštejna, který tedy svého jediného syna přežil.

Osiřelé panství prodal král Čeňkovi z Lipé a Smilovi z Rataj. Od Čeňka koupil před rokem 1321 jeho díl s hradem Vok I. ze Sovince, který z Holštejna učinil hlavní rodové sídlo. Po jeho smrti (kolem 1353) zdědil hrad jeho syn Vok II. (+ 1384) a vnuk Vok III Starý. Ten se svým synem Vokem IV. bojoval za markraběcích válek na konci století na straně markraběte Prokopa. Během bojů se Vok III. zadlužil a po Prokopově smrti tak přešel na stranu jeho bratra Jošta.
Vok IV., snad nejznámější příslušník rodu, již byl jedním z nejvěrnějších Joštových přívrženců a díky tomu se opět finančně zmohl natolik, že si mohl dovolit půjčovat dokonce i králi Zikmundovi. Přestože roku 1415 pečetil stížný list české šlechty proti upálení Jana Husa v Kostnici, o pět let později jej nalézáme v Zikmundově vojsku se kterým se zúčastnil tažení proti Praze. V červenci bojoval v bitvě na Vítkově, prvního listopadového dne roku 1420 pak pod Vyšehradem v další bitvě mezi husity a Zikmundovým vojskem. Ne příliš významná bitva stála život mnoho význačných moravských šlechticů včetně Voka IV. z Holštejna.
O obléhání či dokonce dobytí hradu husity se nedochovaly žádné záznamy, panství však bylo stejně jako celá země zpustošeno. Podle kolektivního díla nakladatelství Svoboda z 80. let 20. století byl hrad roku 1436 pobořen, tato stručná zmínka však není ničím doložena a nenajdeme ji ani v dílech jiných autorů. Vokův syn Vok V. setrval ve věrnosti králi Zikmundovi po celou dobu husitských válek, na jejich konci se však začal stahovat z veřejného života a rozprodávat rodové statky. Roku 1437 došlo i na odlehlý Holštejn, který koupil Hynek z Valdštejna a Židlochovic. Vok V. si však hrad zřejmě oblíbil natolik, že si při prodeji vymínil, aby na hradě mohl dožít jako purkrabí.
Holštejn nadále ztrácel na významu, Hynek z Valdštejna na hradě v odlehlé oblasti mimo hlavní obchodní cesty již nesídlil a proto ani neinvestoval do jeho údržby. To pokračovalo i po roce 1455, kdy jej získal Půta z doubravické větve pánů ze Sovince, i poté, co Půtovi synové Holštejn prodali roku 1483 Dobeši Černohorskému z Boskovic. Po roce 1493 sídlil již nový majitel Hynek z Popůvek na pozořické tvrzi a Holštejn nebyl udržován. Roku 1531 se poprvé výslovně uvádí jako pustý, poté co jej roku 1564 bratři Dubňanští ze Zdenína prodali Bernartovi z Drnovic, byl pustý hrad natrvalo připojen k rájeckému panství. Hrad i městečko přímo pod ním pustnul stále více díky přírodním vlivům i tomu, že jejich zdivo bylo v průběhu 18. století použito na stavební materiál pro panský dvůr a novou osadu Holštejn.

popis

Rozsáhlý hrad byl postaven na vrcholu přibližně obdélné vápencové skály o maximálních rozměrech 85 x 52 metrů. Na všech stranách kromě západní spadaly boky skály strmě až svisle dolů. V nitru skály je skryta rozsáhlá jeskyně zvaná Hladomorna propojena s hradem skalním komínem, jehož dutina je dnes zavalena zborceným zdivem. Podle zkazek hradních průvodců a lidových tradic měl svou hladomornu snad každý hrad, v tomto případě však jeskyně dostala své jméno nepochybně právem - na jejím dně byly nalezeny lidské kosti a části oděvů (přezky, knoflíky, kováni atd.). Vchod do jeskyně byl prý ještě v polovině 19. století zazděn. Dnes je jeskyně jako zimoviště státem chráněných netopýrů nepřístupná, nahlédnout lze pouze od vchodu.
Skalní masiv je od plošiny (podle některých autorů důkladně opevněné) na severozápadě oddělen skalnatou roklí, kterou vede přístupová cesta od vesnice. Na západě je až 20 metrů širokou uměle přitesanou rozsedlinou od hradu oddělen další skalní suk, tvořící nástupní prostor mostu do jádra hradu, po němž se dochovala zděná opěra. Do dvoudílné věžovité vstupní brány v jihozápadním nároží hradu, ze které se dochovaly nepatrné zbytky. Východně od ní byl snad někdy v průběhu 15. století k obvodové hradbě, která byla následně odbourána, přistavěn pravoúhlý výstupek, jehož účelem bylo nejspíše zlepšit komunikaci v sousedství brány. Z krátké východní zdi výstupku vede do úbočí skalního masivu výpadní branka. V severozápadním nároží čelní strany stojí střep zaobleného nároží mohutné plášťové hradby, která na této nejohroženější straně tvořila jakýsi tupý břit. Starší literaturou byl tento střep zdiva považován za zbytek věže.
Čelní strana s plášťovou hradbou byla pravděpodobně jediná nezastavěná, na zbylých stranách čtyřúhelníku skalního suku se k obvodové hradbě přikládaly dlouhé víceprostorové budovy dochované v terénním reliéfu. Nejmohutnější z nich byl téměř 40 metrů dlouhý a 14 metrů široký palác na severozápadní straně. Vedle severního zakončení paláce se do skály zařezává rozměrná puklina, do níž byl vložen suterén, z něhož byla pravděpodobně přístupná jeskyně pod hradem. Z údolí pod hradem jsou zřetelně viditelné zbytky obvodové hradby na koruně severovýchodní strany skály. K ní se přikládala pouze přibližně čtvercová stavba s dochovaným východním nárožím. Na jihovchodním boku jádra stál úzký a téměř 50 metrů dlouhý hospodářský trakt, na jehož jihozápadní nároží navazovala již zmíněná pozdně gotická hradba při vstupní bráně.

půdorys