Krakovec

(Červený zámek, Červený hrádek)
zříceniny gotického renesančně přestavěného hradu

Poloha:	na široké ostrožně nad soutokem Šípského a Krakovského potoka ve stejnojmenné obci (okr. Rakovník)
Majitel:	Česká republika
Uživatel:	Památkový ústav středních Čech v Praze
Adresa:	Krakovec, 27035
telefon:	0313/549302, 0313/558120 (i fax)
WWW:	http://www.pusc.cz/objekty/krakovec/default.htm krakovec@spusc.cz
Expozice:	gotická architektura, arkýřová kaple
Otevřeno:	březen, duben, říjen: So, Ne 10-16 květen, září: So, Ne 9-17 červen - srpen: Út-Ne 9-18 polední přestávka: 12-13
Prohlídka:	samostatně, výklad každou celou hodinu
Vstupné:	dospělí 20,- Kč, děti 10,- Kč
Doprava:	bus 200 m (Krakovec), parkoviště (i bus) 200 m, vlak 4 km (Všesulov) mapa KČT 1:50000 č. 33 Křivoklátsko a Rakovnicko
Prameny:	Tomáš Durdík: "Ilustrovaná encyklopedie českých hradů", Libri, Praha 1999 Dobroslava Menclová: "České hrady", 2. vydání, Odeon, Praha 1976 CD-ROM August Sedláček: "Hrady zámky a tvrze české", ViGo agency, Praha 2000 Tomáš Durdík, Pavel Bolina: "Středověké hrady v Čechách a na Moravě", Argo, Praha 2001 Kateřina Sučková, Roman Abušinov: "Kamenný klíč - hrady, zámky a ostatní zpřístupněné památky", 5. vydání, vl. nákladem, Plzeň 2001 Tomáš Durdík, Viktor Sušický: "Zříceniny hradů, tvrzí a zámků - Střední Čechy", nakl. Pankrác, Praha 2000
Datum návštěvy:	6.5. 2001

dějiny objektu

Roku 1381 koupil manský statek se vsí Krakov a tvrzí někdy zvanou Krakovec purkrabí nedalekého Křivoklátu Jíra z Roztok. Skromné sídlo nemohlo vyhovovat životním a především reprezentačním požadavkům předního králova oblíbence, kterým Jíra byl. Nejspíš ještě téhož roku se Jíra pustil do stavby výstavného sídla na nízkém ostrohu nedaleko od Krakova. Stavba postupovala rychle, zcela jistě tomu napomohlo i to, že od roku 1382 byl Jíra vedoucím královské stavební hutě. Roku 1383 byla svěcena kaple, hrad tedy musel být již hotov. Jíra postupoval dále v hodnostech, postupně se stal královským podkomořím (1384), nejvyšším hofmistrem královny Žofie (1393-1400) a karlštejnským purkrabím (1399-1400). Za své nesporné zásluhy byl už v 80. letech povýšen do panského stavu. Kolem roku 1400 se Jíra stahuje z veřejného života a věnuje se horlivě správě svých statků. Roku 1410 z neznámých důvodů prodává Krakovec Jindřichu Leflovi z Lažan a svému synovci M. Vavřinci z Březové. Činil tak s těžkým srdcem, ještě těsně před podpisem kupní smlouvy prosil s pláčem Jindřicha Lefla, aby od koupi odstoupil.
Jindřich Lefl z Lažan, který také patřil ke královým oblíbencům, se přiklonil k Husovu učení a roku 1413, když Hus musel opustit Prahu, jej přijal na Krakovci. Odtud se také v říjnu 1414 vypravil na svou poslední cestu na kostnický koncil. Jindřich Lefl padl roku 1420 pod Vyšehradem, kde bojoval na straně krále Zikmunda. Roku 1424 postoupil Jindřichův syn Hynek Krakovec Ondřejovi Špalkovi ze Slatiny. Po skončení husitských válek však hrad koupil od právoplatného dědice Jana Lefla z Lažan táborský hejtman Jan Bleh z Těšnice.
Od roku 1445 drželi Krakovec Albrecht z Kolovrat (+1470), předek dosud žijící rodové větve Krakovských z Kolovrat. Po Albrechtově smrti zanedbával poručník jeho nezletilého syna Jindřicha Albrechta (+1530) údržbu hradu, čímž utrpěly především střechy a krovy. Po dosažení plnoletosti hospodařil Jindřich mnohem lépe, roku 1497 se mu mimo jiné podařilo vyvázat panství z manských závazků. Po Jindřichově smrti drželi Krakovec společně jeho tři synové Albrecht, Jan a Hynek. Neshody mezi bratry vedly k tomu, že roku 1538 postoupil svůj díl Janovi výměnou za část jeho statků. Krátce poté zemřel Hynek a jeho díl přešel na nezletilé syny Jiřího a Víta, kteří zůstali pod poručnictvím Janovým. Janovo hospodaření nebylo příliš úspěšné a brzy byl nucen začít odprodávat části majetku, roku 1548 došlo i na Krakovec.
Kupcem byl nejvyšší sudí Jan starší z Lobkovic na Zbiroze, který jej o dva roky později postoupil Anně z Roupova, manželce svého syna Jana nejmladšího z Lobkovic. Za něj byl hrad renesančně upravován, ale příliš Lobkovicům k srdci nepřirostl, již roku 1564 jej Jan prodal. V letech 1564-70 držel hrad Jan Újezdský z Červeného Újezdce, po něm pak do roku 1588 Jindřich Krakovský z Kolovrat.
Roku 1588 koupil Krakovec majetný rytíř Radslav Vchynský z Vchynic, ten jej o rok později prodal svému příbuznému královskému místokomořímu Jaroslavu z Vchynic. Jaroslav, povýšený do panského stavu zemřel roku 1614 a Krakovec zdědil jeho syn Jiří. Za stavovského povstání byl hrad pobořen císařskými vojsky při jejich tažení proti vzbouřené Praze. Jiří Vchynský stál na straně vzbouřených stavů a po jejich porážce mu měl být konfiskován veškerý majetek. polovina statků mu však byla ponechána a díky svému přestupu na katolickou víru mu bylo umožněno zbytek odkoupit. Krakovec dostala věnem Jiříkova dcera, jejíž syn Karel Jiří Štrasold ze Štrasoldu byl roku 1644 nucen pro dluhy Krakovec prodat.
Po celý zbytek 17. století se na Krakovci střídali různí držitelé, kromě hrabat ze Štrasoldu také Šternberkové, Kocové z Dobrše, Helversenové, až jej roku 1716 koupil Karel Josef Hildprandt z Ottenhausenu. Ještě roku 1681 uvádí Balbín hrad jako pustý, hrabě Hildprandt však již kupoval opravený a obyvatelný objekt. To vydrželo až do července 1783, kdy hrad zapálil blesk a následný požár byl počátkem definitivního konce. Zpočátku byla zřícenina ještě částečně udržována, ale v průběhu 19. století zkáza čím dál tím více postupovala. Od roku 1845 zde okolní obyvatelstvo lámalo kámen, roku 1883 byla stržena východní strana hradu a získaný kámen byl použit jako stavební materiál. Od roku 1847 jej vlastnil hrabě Hugo z Nostiz-Rieneku, který jej roku 1866 prodal knížatům z Croy-Dülmenn. Za jejich panství se datují první snahy o zachování hradu započaté roku 1914 Komitétem pro záchranu zřícenin hradu Krakovce. Po roce 1924 v těchto snahách pokračoval Klub českých turistů, který jej od roku 1915 také vlastnil. V roce 1952 převzal Krakovec od klubu stát, v jehož péči je dodnes.

půdorys

půdorys jednotlivých úrovní
(podle D. Menclové, doplněno)

hmotová rekonstrukce
pohled od SZ

půdorys kaple a pohled od východu

jižní a západní fasáda

ikonografie

vstupenka

letecký pohled

razítko z roku 1930

pohled od jihovýchodu po požáru
z díla A.G. Meissnera (1798)

pohled od jihu - kolorovaná mědirytina F.K. Wolfa (1801)

nádvorní fasáda 1. brány
kresba J. Šembery (cca 1820)

pohled od severovýchodu po zřícení východního křídla

kresby z díla A. Sedláčka

pohled od severu
obraz J. Kandlera (cca 1850)

neurčené zbytky interiéru

pohled od severovýchodu (1838)

kresby K. Liebschera

pohled od jihovýchodu po zřícení východního křídla

průčelí 1. brány

jižní křídlo se zbytky arkýře kaple

pohled od severu

věž z nádvoří

popis

010506-056
pohled od severovýchodu

010506-182
vstupní průčelí ze dna šíjového příkopu

Krakovec je typickou stavbou konce 14. století, které kladlo důraz především na obytnou složku stavby s výrazným potlačením obranných prvků. To zde bylo dovedeno až k maximální hranici, které bylo možné dosáhnout. To potvrzuje už volba staveniště na ostrožně až o 40-50 metrů nižší než okolní návrší. Vlastní stavba se omezila pouze na obytné jádro, veškerý hospodářský provoz byl přesunut do předhradí před šíjovým příkopem. Ten byl také jediným výraznějším zásahem do konfigurace terénu. Dvoudílné jádro bylo obklopeno nevysokou parkánovou hradbou, která jediná zvenčí chránila obytné stavby.

010506-057
pohled od jihozápadu

010506-180
branka z 1. nádvoří do parkánu

010506-181
šíjový příkop od východu

010506-172
pilíře mostu přes šíjový příkop

1. nádvoří

010506-065
zbytky portálu 2. brány

010506-124
studna

010506-131
vytržená klíčová střílna

Vstup do jádra vedl od severu po mostě přes šíjový příkop k první bráně v severozápadním nároží jádra. Tu tvořila do hradby zatažená čtverhranná věž s portálem průjezdu a branky pro pěší, které vedly na stísněné první nádvoří. Jeho prostor nebyl zastavěn, ve středu do něj zasahovala věž a u východní strany vedle studny vysekané ve skále vstupní branka do parkánu proražená v zesílené obvodové hradbě. Prostor západně od věže vyplňovaly dva portály - při obvodové hradbě to byl vstup do suterénu západního křídla paláce, mezi ním a věží pak nakoso postavená dnes vybouraná brána vedoucí na druhé nádvoří.
1. brána

010506-061
průčelí 1. brány

010506-062
zbytky portálu branky pro pěší

010506-130
interiér

010506-063
střílna kryjící bránu

2. nádvoří

V čele zadní části jádra stála protáhle polookrouhlá věž, zbývající strany nádvoří vyplňovaly tři palácová křídla. Fasády všech budov pravidelného nádvoří obíhaly v obou patrech pavlače, nádvorní i venkovní fasády prolamovala velká okna již od úrovně přízemí.

věž

010506-123
věž od severu

010506-125
východní bok s okny 1. a 2. patra

010506-126
východní bok a zbytek nároží východního křídla

010506-138
pohled od jihovýchodu

Věž stála na skalním bloku v nejvyšším místě staveniště, takže její přízemí bylo na úrovni 1. patra obytných křídel. Při pohledu z nádvoří se nijak neuplatňovala, obracela se do něj rovnou zadní stěnou výškově nepřevyšovala palácová křídla, takže by se dala považovat spíše za velkou baštu. V obou patrech obsahovala valeně zaklenuté kobky osvětlené vždy jedním úzkým obdélným okénkem. Nad druhým patrem bylo zřejmě ještě roubené či hrázděné patro či polopatro, které jediné poskytovalo věži minimální možnost obrany.

010506-132
nádvorní průčelí

010506-133
portál 1. patra a konzoly ochozu

010506-134
interiér přízemí

palác

Trojkřídlý palác měl ve všech čtyřech úrovních (suterén, přízemí, 1. a 2. patro) mimo předpokládané obranné polopatro nezvykle velké množství 26-27 obytných místností. Nejméně třetina z nich, soudě podle dochovaného zdiva především v nižších úrovních, byla zaklenuta křížovými žebrovými klenbami, které vykazují nepravidelnosti tolik charakteristické pro stavební huť Václava IV. Vertikální komunikaci zajišťovala točitá schodiště, z nichž se dochovala dvě, v západním a jižním křídle.

jižní křídlo

010506-058
pohled od jihovýchodu

010506-174
jižní fasáda

Nejlépe se zachovalo jižní křídlo, z něhož dosud stojí jak obvodové zdivo, tak příčky dělící jej ve všech úrovních shodně na tři místnosti. Střední místnost suterénu se musela přizpůsobit oblému hřbetu ostrohu, takže je oproti krajním místnostem o něco výše. Tento rozdíl směrem k západní místnosti vyrovnávalo točité schodiště, z něhož se dochovala spodní část. Západní místnost byla zaklenuta dvěmi poli žebrové křížové klenby, z níž se dochovaly především konzoly a část žeber se středovým svorníkem. Stejně zaklenuta byla i východní místnost přízemí a především loď kaple o patro výše. Zbývající místnosti byly plochostropé.
Zatímco v přízemní místnosti se klenba přizpůsobila lichoběžníkovému půdorysu místnosti, do kaple byla vložena pravidelná klenba, která tak na obou kratších stranách ponechávala hladce omítnuté plochy klenby bez žeber. Klenba se navíc musela přizpůsobit čtyřem předem daným otvorům - triumfálnímu oblouku presbyteria a sousednímu portálu do sakristie, portálu do sousední místnosti v západní stěně a vchodu na nádvorní pavlač v severovýchodním nároží. Klenební konzoly s roztodivnými tvary tak vyrůstají z neobvyklých míst, jako je třeba ostění dveří a triumfálního oblouku.
Polygonální presbyterium bylo ve východní zdi prolomeno šikmo a jeho závěr nesl arkýř vysazený na vysoké hranolovém pilíři. Závěr osvětlený čtyřmi hrotitými kružbovými okny byl zaklenutý pěti stranami osmiúhelníka, do lodi obrácený zbytek presbyteria uzavírala jednoduchá valená klenba.

010506-175
východní fasáda se zbytkem arkýře kaple

010506-178
zbytkek arkýře kaple

010506-179
severovýchodní nároží

010506-128
pohled z nádvoří

010506-147
portál z kaple na ochoz pavlače

010506-150
východní stěna středního traktu s portály do kaple a místnosti pod ní

010506-148
portál ze sousední místnosti do kaple

010506-149
zbytky schodiště do západní místnosti suterénu

010506-142
portál ze střední místnosti na pavlač

západní místnosti suterénu

010506-153
zbytky schodiště ze střední místnosti

010506-154
žebra křížové klenby

010506-155
jihozápadní kout se zbytky klenby

010506-156
severovýchodní kout se zbytky klenby

západní křídlo

010506-173
venkovní fasáda severního traktu

010506-139
interiér jižního traktu

Ze západního křídla stojí v plné výši pouze vnější stěna a příčka, dělící křídlo od přízemí výše na dva trakty. Nádvorní stěna stojí pouze do výše suterénu. Ten se dělil na dvě přibližně čtvercové místnosti opět zaklenuté dvěmi poli křížových žebrových kleneb. Hlavní vstup vedl po valeně zaklenutém schodišti vedoucím z 1. nádvoří, další komunikaci zajišťovalo točité schodiště v severovýchodním nároží zadní místnosti. Ze severovýchodního nároží přední místnosti vede vstup do sklepa vytesaného ve skále. Obdobně členěné bylo i přízemí, žebrovou klenbu máme prokázánu pouze v přední místnosti. Většinu prvního patra zaujímal velký sál osvětlený čtyřmi velkými obdélnými okny a vytápěný krbem v jihozápadním nároží. Obdobný velký sál byl i o patro výše.

010506-141
interiér severního traktu

010506-168
jižní stěna dělící příčky mezi trakty

010506-143
ostění vstupu do velkého sálu v 1. patře

010506-146
zbytky krbu velkého sálu v 1. patře

010506-171
větrací průduch jižní místnosti suterénu

suterén - jižní místnost

010506-144
interiér - pohled z nádvoří

010506-157
východní stěna se schodištěm

010506-167
schodiště z nádvoří

010506-170
okno v západní stěně

suterén - severní místnost

010506-145
interiér - pohled z nádvoří

010506-164
vstup

010506-064
vstup do suterénu
pohled od severu

010506-166
portál v dělící příčce vstupu

010506-159
východní stěna se vstupem do sklepa ve skále

010506-163
sklep vysekaný ve skále

východní křídlo - suterén

Nejméně zachované je východní křídlo, jehož podstatná část byla stržena v roce 1883, ze starých vyobrazení můžeme alespoň rekonstruovat vzhled venkovní fasády s rozložením okenních otvorů. Do dnešních dní stojí pouze obvodové zdivo suterénu rozděleného do tří místností. Z nádvoří vedla vstupní šíje do severní z nich, odtud pak byly přístupné zbylé dvě. Obdobně jako u západního křídla se i zde z čelní místnosti vstupuje do sklepa vysekaného ve skále. Vyšší úrovně byly rozděleny stejně, o jejich vzhledu nic bližšího říct nemůžeme, pouze v prvním patře předpokládáme zaklenutí dvou místností sousedících s kaplí.

010506-127
severní místnost

010506-135
vstup do suterénu z nádvoří

010506-136
vstup do suterénu
pohled z interiéru

010506-137
sklep ve skále