[ZPĚT]

Litice nad Orlicí
zříceniny gotického hradu

jižní palác s čtvrhrannou věží

Poloha: okres Ústí nad Orlicí, na kopci obtáčeném Divokou Orlicí
Majitel: Česká republika
Uživatel: Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště na Sychrově
Adresa: Národní památkový ústav, Správa státního hradu Litice, Litice nad Orlicí, 564 01 Žamberk
telefon: +420 465 320 627; +420 603 232212
WWW: http://www.hrad-litice.cz
litice@npu.cz,
Otevřeno: duben a říjen: So, Ne, sv 9-16
květen - srpen: denně mimo Po 9-17
září: Út - Pá: 10-14; So, Ne, sv 9-16 (29/9 zavřeno)
po předchozí objednávce i mimo návštěvní dobu
Prohlídka: samostatně nebo s průvodcem - 35 minut, max. 30 osob, (samostatně při malé návštěvnosti)
Vstupné: Dospělí 90,-Kč; senioři, žáci, studenti, ZTP a ZTTP 60,- Kč;
rodinné (2 dospělí, 2-3 děti) 240,- Kč; skupiny dětí do 6 let 20,- Kč
děti do 6 let, ZTP/P, zaměstnanci NPÚ a AMG, vedoucí hromadných výprav nad 20 osob zdarma
Doprava: ČD (Litice nad Orlicí) 1 km, parkoviště bus 700 m, auto 300 m
Prameny:
  1. Dobroslava Menclová: "České hrady", 2. vydání, Odeon, Praha 1976
  2. Kateřina Sučková, Roman Abušinov: "Kamenný klíč - hrady, zámky a ostatní zpřístupněné památky", vlastním nákladem, Plzeň 2000
  3. František Musil: "Hrady, tvrze a zámky okresu Ústí nad Orlicí", Grantis, Ústí nad Orlicí, 1995
  4. Ottova encyklopedie obecných vědomostí na CD-ROM, Aion s.r.o., Praha 1997
  5. Tomáš Durdík: "Ilustrovaná encyklopedie českých hradů", Libri, Praha 1999
  6. Petr Mašek: "Modrá krev - minulost a přítomnost 445 šlechtických rodů v českých zemích", Mladá Fronta, Praha 1999
  7. Milan Kotulek, Martina Šobrová: "Hrady, zámky a tvrze v Čechách a na Moravě"
Datum návštěvy: 25. září 1999, informace platné pro sezónu 2011


půdorys, hmotová rekonstrukce

půdorys
podle A. Sedláčka 		půdorys jádra půdorys podle D. Menclové půdorys jádra tentýž plán s rozkreslením umístění jednotlivých fotografií hmotová rekonstrukce hmotová rekonstrukce stavu po poděbradské přestavbě


ikonografie

nádvorní průčelí jižního paláce
(kresba F.A. Hebera, 1844)
nádvorní průčelí jižního paláce
(pohlednice z poč. 20. století)
pohled od západu
rytina W. Bergera podle kresby A. Novotného (1797)

kresby z díla A. Sedláčka

výzdoba 1. brány
krby
průjezd jižního paláce


přehled dějin, popis

letecký pohled na jádro od západu
letecký pohled na jádro od jihu
(snimky zveřejněny se souhlasem © Národního památkového ústavu)

Na konci 13. století prováděli na popud panovníka někteří významní šlechtici kolonizaci dosud neobydlených končin pohraničních hvozdů království. Kolonizátor v takto přidělené oblasti, kterou poté obvykle dostal lénem, zakládal hrady, města a vesnice. V oblasti Orlických hor prováděli kolonizační činnost členové původně západočeského rodu Drslaviců. To platí i o hradu Litice nad Orlicí, který také dostal své jméno podle rodového hradu Litice nad řekou Radbuzou na Plzeňsku.
Původně nevelký hrad byl postaven na vrcholu mohutného skalnatého návrší obtékaného ze tří stran Divokou Orlicí. Hrad byl obklopen příkopem a valem elipsovitého půdorysu. Na severním úbočí hradního návrší, kudy vedle přístupová cesta k hradu, byl pravděpodobně již při založení hradu vybudován další příkop, předsunutý před elipsovité opevnění. Původní podobu hradu nelze rekonstruovat, pouze nedávné archeologické výzkumy odhalily na nádvoří a v prostoru jižního paláce jádra fragmenty zdiva tvořící pravoúhlé nároží nekorespondující s dnešní půdorysnou osnovou jádra hradu.
z Lipé z Lichtemburka
V písemných pramenech se Litice poprvé připomínají roku 1304, kdy je Půta z Potštejna, příslušník rodu Drslaviců, vyměnil s králem Václavem II. za panství Bor na Horažďovicku. Roku 1316 držel hrad Jindřichovi mladší z Lipé zástavou od krále Jan Lucemburského. Markrabě Karel sice po r. 1333 zástavu vyplatil, ale král Jan Lucemburský ho vyměnil s pány z Lichtemburka za hrad Lichnici. Poprvé se jako majitel Litic z tohoto rodu připomíná v r. 1353 Jindřich řečený též Hynek z Lichtemburka. V r. 1361 hrad náležel Janovi z Lichtemburka, zvanému též Ješek Pykna. Ten hrad roku 1365 spolu se svým synovcem Janem prodal Jindřichu z Lipé.


torzo západní hradby jádra C001-25
torzo západní hradby jádra

Někdy v průběhu druhé poloviny 14. století bylo jádro hradu zcela přestavěno. Vznikla zde vyvážená dvoupalácová dispozice s paláci na severní a jižní straně nádvoří uzavřeném na zbývajících stranách vysokou hradbou, jejíž zbytek je dosud dochován na západní straně.

torzo západní strany hradby jádra, tentokrát pohled z vnější strany nad 2. bránou C001-32
torzo západní hradby jádra, pohled z parkánu nad 2. bránou

oblouk obvodové hradby a jižní palác jádra z jihu
C001-21
oblouk obvodové hradby a jižní palác jádra z jihu
východní část vstupního průčelí jižního paláce s 4. bránou C001-22
vstupní průčelí jižního paláce a 4. brána

V lépe dochovaném jižním paláci, který byl hlavní obytnou budovou hradu, byly některé interiéry zaklenuty žebrovými klenbami, jejichž konzoly umístěné mimo kout místnosti ukazují na určité souvislosti se dvorskou stavební hutí Václava IV., která si v takovýchto nepravidelnostech libovala. Vzhledem k nerovnému terénu, na němž byl tento palác postaven, měly přízemní místnosti různou výšku. Východní část přízemí tvořila vstupní průjezd do horního hradu, výše položené místnosti v západní části přízemí sloužily jako sklady. Přístup do obytných prostor paláce byl až v úrovni 1. patra, kde je dosud zachován vstupní portál, k němuž vedl padací most z dřevěné či zděné rampy.
interiér západní místnosti v přízemí jižního paláce C001-28
interiér západní místnosti v přízemí jižního paláce 		interiér 1. patra jižního paláce C001-29
interiér 1. patra jižního paláce 		C001-30
2. patro jižního paláce

Severní palác měl obdobnou dispozici jako jižní, pouze přízemní prostory neměly takový výškový rozdíl. Tento palác sloužil jako obydlí pro služebnictvo, kanceláře a hospodářské příslušenství.

pohled z nádvoří na zbytky severního paláce C001-23
pohled z nádvoří na zbytky severního paláce 		C001-27
trosky severního paláce ze západního nároží nádvoří 		severovýchodní nároží severního paláce C001-33
severovýchodní nároží severního paláce

věž přistavěná k jižnímu paláci C001-24
věž přistavěná k jižnímu paláci
interiér věže s křížovou žebrovou klenbou C001-31
interiér věže s křížovou žebrovou klenbou

K severovýchodnímu nároží jižního paláce byla snad v tomto období dodatečně přistavěna štíhlá čtverhranná věž s klenutými interiéry. Datování této věže je značně problematické. Její existence odporuje pojetí dvoupalácové dispozice, která žádnou věž nezahrnovala. Až do výše 1. patra paláce je věž k jeho zdivu přistavěna na spáru, zdivo dalšího patra je však již provázáno se zdivem 2. patra paláce. Tato situace skýtá dva možné výklady:
  • věž i palác náleží do současného období, druhé palácové patro a věž jsou změnou oproti původnímu plánu vybočující z rámce typu bezvěžové dvoupalácové dispozice
  • palác byl původně jednopatrový, věž a druhé patro paláce náleží až pozdější poděbradské přestavbě
Věž měla v přízemí místnost s plochým stropem, přístupnou přímo z nádvoří, v prvním patře valeně klenutou místnost přístupnou pouze otvorem v podlaze druhého patra, které bylo též valeně zaklenuto. Ve třetím patře byla místnost zaklenutá žebrovou gotickou klenbou, ve čtvrtém patře kaple zakončená dřevěným stropem a v pátém patře opět žebrově sklenutá místnost. Nad posledním patrem byl zřejmě hrázděný obranný ochoz zakončený buď stanovou, nebo vysokou valbovou střechou. Přístup do jednotlivých pater věže byl po můstcích přímo z paláce portály upravenými z původních oken. Obdobné portály ve 4. a 5. patře věže svědčí o tom, že palác byl původně vyšší než je zachované zdivo, minimálně o jedno další, nejspíše hrázděné či roubené podlaží, do posledního poschodí věže se pak mohlo vstupovat vikýřem z krovu.

Jádro obíhal parkán dosud dochovaný na jižní a západní straně, kde obsahuje dvě brány (věžovitá 2. brána a kulisová 3. brána). Dá se předpokládat, že parkán obíhal jádro ještě nejméně na severní straně.
pohled z jádra na těleso 2. brány C001-26
pohled z jádra na těleso 2. brány



z Kunštátu a Poděbrad V r. 1371 byl hrad Litice již majetkem Bočka z Kunštátu, předního příslušníka panské jednoty proti králi Václavu IV.. Jakým způsobem ho získal Boček od Lichtemburků, nelze doložit. Boček z Kunštátu zemřel r. 1373 a jeho panství přijal jeho stejnojmenný syn. Ten patřil na konci 14. stol. k odpůrcům krále Václava IV. Zemřel r. 1416 a Litice připadly jeho synovi Viktorínovi z Kunštátu a Poděbrad. Viktorín vlastnil též Náchod a Pardubice, ale jeho hlavním sídlem byl litický hrad. Od počátku husitské revoluce byl na straně Husových stoupenců. Byl i blízkým přítelem Jana Žižky z Trocnova. Proto již r. 1421 byly Litice obléhány vojskem slezských knížat stojících na straně Zikmundově. K nim se přidala i okolní katolická šlechta. Po Viktorínově smrti r. 1427 zdědil litické panství jeho syn Jiří z Poděbrad a Kunštátu, pozdější český král. Do politického dění vstoupil Jiří z Poděbrad v r. 1434, kdy se již jako příslušník panské jednoty zúčastnil bitvy u Lipan. V r. 1452 byl Jiří zvolen českou šlechtou správcem země a v r. 1458 českým králem.
Jiří z Poděbrad přistoupil po r. 1450 k rozsáhlé přestavbě litického hradu (byl poškozen při obléhání v r. 1421 a jeho původní rozloha byla již nevyhovující). Cílem přestavby bylo jednak zlepšit opevnění hradu, jednak vybudovat obytné prostory podle nároků 2. pol. 15. stol.
Kromě již zmiňovaných úprav paláců a jádra, které by snad mohly spadat do tohoto období, se k východní spojovací hradbě za věží přiložilo úzké křídlo, jehož původní účel se z jeho zbytků nedá spolehlivě určit.
Těžiště jasně rozpoznaných úprav poděbradské přestavby je však v novém hradebním okruhu, který zřejmě využil starších konstrukcí. Největší péče byla věnována zajištění vstupní strany, kde i obvodová hradba dosahuje dvojnásobné šíře oproti ostatním úsekům. Jedině zde se ve větší míře uplatnily zásady aktivní dělostřelecké obrany.
Její tíha spočívala na téměř čtvercové, dovnitř otevřené baště nakoso přistavěné k obvodové hradbě a na polygonálně zalomeném západním nároží, vybaveném střílnami. Jistou flankovací schopnost mělo na západní straně i napojení nové obvodové hradby na starší parkán v prostoru u 2. brány

bašta severního čela poděbradského hradebního okruhu C001-16
čtverhranná bašta severního čela poděbradského hradebního okruhu 		východní nároží severní čtverhranné bašty z koruny čelního valu C002-01
východní nároží severní čtverhranné bašty z koruny čelního valu 		prostor mezi druhou bránou a vnějším hradebním okruhem C001-20
prostor mezi druhou bránou a vnějším hradebním okruhem

Ve styku severní a východní hradby jsou jasně patrné dvě fáze výstavby. Východní hradba, nebo alespoň její část, může být pozůstatkem staršího ohrazení předhradí. Flankování této části zajišťovala pouze polookroulá dovnitř otevřená bašta poblíž jihovýchodního nároží.

severovýchodní nároží vnějšího hradebního okruhu C001-34
severovýchodní nároží vnějšího hradebního okruhu 		jižní stěna východní podkovovité bašty vnějšího hradebního okruhu C001-36
jižní stěna východní podkovovité bašty vnějšího hradebního okruhu

Vstupní brána byla podlouhlý masivní objekt. V přízemí, obracejícím se k příchozímu portálem s vpadlinou pro padací most a brankou pro pěší, byla i strážnice. Do patra vedlo úzké šnekovité schodiště. Bránu ukončovalo roubené či hrázděné obranné patro či polopatro. Na vnější fasádě se v patře nacházelo honosné, dnes již zaniklé okno, a byly zde osazeny i reliéfní desky. Nad brankou pro pěší je český, moravský, hornolužický a poděbradský erb v bohatě zdobeném rámu s nápisem. Vpravo od této desky je osazen neurčitelný znak, vlevo tři další reliéfy. Tato výzdoba bez promyšleného záměru, víceméně nahodile osazená v průčelí brány, překvapuje svou nízkou uměleckou úrovní.

Průčelí 1. brány C001-17
průčelí 1. brány 		detail točitého schodiště ve východní straně průjezdu 1. brány C001-18
točité schodiště v průjezdu 1. brány 		nádvorní průčelí 1. brány C001-19
nádvorní průčelí 1. brány

Poděbradskou přestavbu, která byla ukončena podle nápisu v reliéfu se zemskými znaky roku 1468, prováděl v až zlidovělých formách průměrný či spíše podprůměrný mistr. Systém opevnění rozhodně nepatřil k vrcholným a kvalitním realizacím své doby a výrazně pokulhává za stavebními podniky významných šlechticů. Litice jsou vlastně jedinou velkou hradní stavbou krále Jiřího a proto překvapuje, že si pro ni vybral stavitele nevalného rozhledu i úrovně projevu, jaké bychom spíše očekávali u staveb drobných feudálů či měšťanstva. Tato skutečnost vychází nejspíš z konkrétní politické situace v době stavby i králových kontaktů a úrovně jeho záměrů.


z Pernštejna
Nově vybudovaný hrad poprvé sloužil jako pevnost v r. 1469 při vpádu uherského krále Matyáše Korvína do Čech. V r. 1471 po smrti Jiřího z Poděbrad zdědili všechna jeho panství Jiříkovi synové. Ti se v r. 1472 o otcovské statky rozdělili, přičemž Litice připadly Bočkovi z Kunštátu. Ten je v r. 1483 postoupil svému bratrovi knížeti Jindřichovi Minsterberskému. Jindřich válkami, které vedl ve Slezsku, zadlužil a v r. 1495 prodal Litice Vilémovi z Pernštejna.
Za Viléma i dalších Pernštejnů ztratily Litice význam, neboť centrem pernštejnské državy byl hrad Potštejn. Jaroslav z Pernštejna byl nucen pro dluhy v r. 1558 prodat litické panství (již značně zmenšené) Arnoštovi, falckraběti rýnskému, který ho v témže roce prodal Václavu Okrouhlickému z Kněnic. Po jeho smrti v r. 1562 bylo panství prodáno Mikulášovi z Bubna.

Bubnové z Litic V držení pánů a pozdějších hrabat z Bubna a Litic bylo fideikomisní panství (vytvořeno roku 1608), jehož součástí Litice byly, až do roku 1809. Mikuláš se zasloužil o opětovné rozšíření svého panství a vybudoval na něm dva nové renesanční zámky - v Žamberku a v Doudlebech nad Orlicí. I když zpočátku pobýval často na hradě, postupně dával přednost těmto pohodlným sídlům. Podobně tomu bylo i za Mikulášova syna Jindřicha Jana z Bubna, který se ujal správy panství po dosažení plnoletosti v r. 1627. Hrad tak začal pustnout. V r. 1657, kdy panství spravovali za nezletilého Jindřichova syna Františka Adama z Bubna Jindřichovi bratři Heřman Šťastný a Kunata Jaroslav z Bubna, se litický hrad uvádí jako polozbořený. Opravy na hradě provedl v r. 1681 František Adam z Bubna; v té době již hrad patřil do žamberského panství. V průběhu 18. stol. byl hrad ponechán svému osudu. K opravě zpustlého hradu došlo až v r. 1776 za Antonína Víta z Bubna. Tehdy byl nově zastřešen severní palác a věž. Jižní palác byl ponechán ve zříceninách.

Parish ze Senftenberka V r. 1815 koupil hrad spolu se žambereckým panstvím anglický obchodník John Parish, kterému byl krátce nato potvrzen rakouský šlechtický stav a roku 1817 stav svobodných pánů s přídomkem "von Senftenberg", tj. Žamberk). O údržbu hradu se Parishové příliš nestarali. Teprve v l. 1890-96 za Oskara Parishe došlo ke konzervaci zdiva. Další konzervace byla provedena v r. 1925 za Karla Parishe. Za tohoto majitele došlo také v l. 1933-5 k rekonstrukci hradní zříceniny, která byla zaměřena na zpřístupnění jižního paláce. Budova byla nově zastřešena valbovou střechou, byly zřízeny dřevěné stropy nad prvním a druhým patrem a z průjezdu vybudováno dřevěné schodiště do pater. Při rekonstrukci však byly odstraněny mnohé architektonické prvky. Necitlivě byla provedena oprava věže. Přístup do ní byl vyřešen po betonové lávce z druhého patra paláce, v interiéru bylo vybudováno betonové schodiště, které porušilo žebrové klenby. Věž byla nově zakončena šestým vyhlídkovým patrem z betonu, které se svým vzhledem naprosto nehodilo k jejímu charakteru. Za druhé světové války se baron Charles Parish podílel na odbojové činnosti, přesto bylo v roce 1948 celé žamberecké panství včetně Litic Parishům zabaveno. Baron Charles emigroval do Kanady, jeho syn John Marmaduke Parish po roce 1989 restituoval zámek v Žamberku, zda vznesl požadavek i na navrácení Litic mi není známo.
Po znárodnění byly Litice pro svou uměleckou a historickou cenu zařazeny mezi památky I. kategorie. Postupně přešel hrad do péče Krajského střediska státní památkové péče v Pardubicích. Od konce 50. let 20. stol. je hrad soustavně opravován a konzervován. V souvislosti s opravami bylo r. 1959 nevhodné betonové patro zakryto dřevěným obložením a tak byla vytvořena představa hrázděného obranného patra, kterým věž původně vrcholila. Do budoucna se počítá s konzervací hradeb a úpravami brány.