Žebrák
zříceniny gotického hradu

ruiny kaple sv. Apolináře a sv. Markéty z poloviny 14. století

C011-06

C011-26

Poloha:	okres Beroun, na dolním konci křemencového bradla nad obcí Žebrák
Majitel:	Česká republika
Uživatel:	Státní hrady Křivoklátska
Adresa:	Žebrák 26753
telefon:	0316/533202
WWW:
Expozice:	areál hradu s válcovými věžemi, starým palácem, zbytky opevnění a kaple sv. Apolináře a sv. Markéty
Otevřeno:	duben, květen, září: So, Ne 10-13, 14-16 červen: So, Ne 9-13, 14-17 červenec, srpen: Út - Ne 9-13, 14-18
Prohlídka:	samostatně, výklad každou celou hodinu
Vstupné:	dospělí 10,- Kč, děti 5,- Kč
Doprava:	bus 200 m, vlak 5 km (Praskolesy), parkoviště 500 m (i bus)
Prameny:	Kateřina Sučková, Roman Abušinov: "Kamenný klíč - hrady, zámky a ostatní zpřístupněné památky", vlastním nákladem, Plzeň 2000 Tomáš Durdík: "Ilustrovaná encyklopedie českých hradů", Libri, Praha 1999 Dobroslava Menclová: "České hrady", Odeon, Praha 1976
Datum návštěvy:	15.4. 2000

přehled dějin, popis

Ve 2. polovině 13. století si na konci křemencového bradla založil patrně Oldřich Zajíc z Valdeka skromný dvouvěžový hrad. Díky jeho strategické pozici poblíž královského loveckého hvozdu a také na dálkové cestě z Čech do říše se před polovinou následujícího století stal terčem zájmu českých králů, kteří roku 1341 získali do svého majetku. Zejména Václav IV. si hrad velmi oblíbil a v samém konci století jej výrazně přestavěl.
Ani takto výstavný objekt však potřeby nádherymilovného panovníka neuspokojoval a proto se krátce poté pustil na horním konci zmíněného bradla do stavby nového hradu Točník. Význam Žebráku tím poklesl, zejména poté, co začal být zastavován. I zástavní držitelé jej udržovali v dobrém stavu a dokonce posilovali jeho obranyschopnost. Teprve na konci 15. století začal být hrad zanedbáván a poslední kapkou byl ničivý požár z roku 1532. Již o devatenáct let později je hrad poprvé uváděn jako pustý. Teprve v 19. století se stal středem romantického zájmu umělců i prostých lidí, Asi nejznámějším vyobrazením z té doby je kresba Karla Hynka Máchy.
Úzké staveniště jádra nedovolilo uspořádat jeho objekty jinak než řadě za sebou - menší okrouhlá věž v čele, za ní stísněné vstupní nádvoří, velká okrouhlá věž obehnaná plášťovou zdí s uličkou a nakonec dvouprostorový palác. Ze tří stran kromě východu obklopovalo jádro předhradí s věžovitou vstupní bránou na západě.
Karel IV. hrad často využíval a i on zde po sobě nechal památku v podobě kaple sv. Apolináře a Markéty, jejíž skromné zbytky dosud stojí na východním konci areálu nad šíjovým příkopem.
Potřebám krále Václava stísněné podmínky jádra nevyhovovaly, proto jej přeměnil v jeden obytný komplex. Menší věž byla snížena a vytvořila čelo nového paláce sevřeného mezi jejím zbytkem a velkou věží. Starý palác s teplovzdušným vytápěním byl prodloužen a zcela přestavěn. Zvýšena byla i velká věž, jejíž fasádu pokrylo dochované iluzivní kvádrování. I to bylo králi málo a proto v jihozápadním nároží postavil zcela novou palácovou budou. Stavělo se i v dolním hradě a mezi starým jádrem a kaplí nad příkopem, zbytky těchto zásahů jsou však prozatím nejasné. Při jižním boku bradla vzniklo hospodářské podhradí uzavřené dvěmi branami.
V 15 století se stavební činnost soustředila především na posílení obranyschopnosti hradu, ke které kolem poloviny století nejvíce přispěla okrouhlá věž vestavěná do severovýchodního nároží předhradí.

půdorys