Krašov - zřícenina gotického renesančně a barokně přestavěného hradu

Krašov
zřícenina gotického renesančně a barokně přestavěného hradu

Poloha:	na skalním ostrohu nad soutokem Berounky a Brodeslavského potoka poblíž obce Bohy (okres Plzeň - sever)
Majitel:	? Spolek pro zachování hradu Krašova ?
Uživatel:	??
Otevřeno:	zřícenina - vstup volný
Doprava:	bus: zast. Kozojedy, Rohy, parkoviště tamtéž, dále 2 km až ke hradu mapa KČT 1:50000 č. 33 Křivoklátsko a Rakovnicko, čtverec C2
Prameny:	Tomáš Durdík: "Ilustrovaná encyklopedie českých hradů", Libri, Praha 1999 Dobroslava Menclová: "České hrady", 2. vydání, Odeon, Praha 1976 CD-ROM August Sedláček: "Hrady zámky a tvrze české", ViGo agency, Praha 2000 Tomáš Durdík, Pavel Bolina: "Středověké hrady v Čechách a na Moravě", Argo, Praha 2001
Datum návštěvy:	5.6. 2001

přehled dějin Roku 1232 se poprvé připomíná Jetřich z Krašova z rodu Hroznatoviců, o němž se obecně předpokládá, že je zakladatelem hradu, který tedy v té době již stál. Jeho potomci hrad drželi až do poloviny 14. století, kdy jej kolem roku 1339 Jetřichův vnuk Bušek prodal. Kupec není znám a na další čtvrt století zmínky o hradu mizí. Koncem 70. let 14. století jej prodali synové Viléma Švihovského z z Rýzmberka pánům z Kolovrat.
Hanuš z Kolovrat stál za husitských válek na straně krále Zikmunda. Husité oblehli roku 1425 jeho hrady Žebrák a Točník, na Krašov si však netroufli. Hanušův vnuk Albrecht prodal koncem 15. století Krašov Jetřichovi z bezdružické větve kolovratského rodu. Jetřichův syn padl roku 1526 v bitvě u Moháče a poručníci jeho nezletilého syna Jetřicha prodali Krašov Mikuláši Svitákovi z Landštejna.
Vilémův stejnojmenný synovec začal rozprodávat části krašovského panství a nakonec došlo i na hrad samotný. Nový majitel Jindřich Grafinger ze Saleku zřejmě nebyl schopen splatit kupní částku, takže se Vilém z Kolovrat opět ujal držení hradu, aby jej vzápětí opět prodal Ferdinandovi z Ronšperka. Od něj koupil Krašov roku 1596 Jeroným st. Hrobčický z Hrobčic a od jeho bratra Jana Viléma roku 1616 Helena Příchovská z Příchovic. V té době byl již hrad renesančně přestavěn. V polovině 17. století získal Krašov František Miseroni z Lisonu, jehož syn Norbert prodal roku 1678 Krašov opatu plasského kláštera Benediktu Engelkenovi. Cisterciáci si vybrali Krašov jako své letní sídlo a proto jej důkladně opravili a barokně přestavěli. Podle popisu zde byly dvě kaple, refektář, kuchyň a 27 obytných místností. Svému účelu sloužil až do zrušení kláštera císařem Josefem II. roku 1785. Ještě roku 1795 byl podle kresby Martina Prusíka ve velmi dobrém stavu, v dalších letech se byl však rozbořen a získaného materiálu bylo použito k opravě poplužního dvora Rohy. V roce 1800 byl již zříceninou.
V roce 1931 založili místní nadšenci Spolek pro zachování hradu Krašova, kterému se o šest let později podařilo hrad odkoupit od rodiny Metternichů a ihned se pustit do jeho oprav. Mnoho poznatků o podobě hradu přinesl v letech 1970-71 archeologický výzkum vyvolaný kontroverzními úpravami Spolku.

popis Krašov, jako jeden z našich nejstarších hradů, představuje ve své první fázi úspornou variantu bergfritového typu. Jádro bylo od rozměrného předhradí odděleno impozantním příkopem a skládalo se ze dvou částí. O přední části víme díky pozdějším přestavbám velmi málo, bezpečně můžeme určit pouze cisternu zasekanou do skály. V čele zadní části stála okrouhlá, pozdějšími přestavbami zcela zakrytá, věžice, která byla proti příchozímu vytažena do břitu. Severně od věžice byla v obvodové hradbě proražena vstupní brána vedoucí na nádvoří. Na nejchráněnějším místě nad soutokem Berounky a Brodeslavského potoka stál malý sálový palác.
Již v druhé polovině 13. století došlo k výrazné přestavbě, která se dotkla především přední části jádra, kterou bylo nutné zajistit proti výše položenému předhradí. Lehké opevnění zde nahradila zděná hradba v čele zesílená do podoby štítové zdi s proraženým otvorem vstupní brány. Za ní stál volně okrouhlý bergfrit o průměru 8,4 metrů a zdech silných 2 metry. V dochovaném 8 metrů vysokém zdivu věže se nedochoval žádný původní otvor, proto nelze určit, jak byl řešen vstup. Malý palác již nedostačoval zvýšeným nárokům na bydlení bohatnoucího panstva a proto byla v této fázi výrazně rozšířena obytná plocha zadní části jádra. Na jižní straně byl postaven obdélný dvouprostorový palác, který se svým východním nárožím téměř dotýkal původního paláce. Volné jihovýchodní nároží mezi oběma paláci vyplnila rozměrná nejspíše věžovitá čtverhranná stavba.
V blíže nedatované třetí gotické stavební fázi byla dále zesílena obrana čela jádra, když byla první brána zcela přestavěna z pouhého otvoru v hradbě v plnohodnotnou branskou budovu. Ve zbývajícím prostoru čelní strany čela byl postaven parkán, který pokračoval i podél jižní strany přední části jádra.
Rozvoj palných zbraní ve druhé polovině 15. století přenesl hlavní tíhu obrany na čelo rozměrného předhradí, které zajišťoval masivní val s příkopem. Nejvyšší místo valu posilovala dnes zaniklá obranná stavba, nejspíše bateriová věž. Boční stranu předhradí s množstvím hospodářských staveb zajišťoval další příkop a val. Výše položenou výšinu na druhém břehu Brodeslavského potoka zablokovala zemní předsunutá bašta okrouhlého obrysu.
Během renesance vznikla nad cisternou v pření části hradu obdélná budova, na jejíž severní stěnu navazovala zeď s širokým valeně zaklenutým průchodem. Další zásahy se dotkly obou palácových budov, především jejich vnitřního členění.
Barokní přestavba na letní sídlo výrazně změnila podobu objektu. Jižní hradba přední části jádra byla snesena a v uvolněném prostoru místo ní a parkánu vznikla nová budova. Další byla postavena mezi bergfritem a čelem jádra. Do přízemí bergfritu byl proražen vstup a kolem okrouhlého pylonu v jeho interiéru bylo vedeno vřetenové schodiště.

půdorys