Malenovice

Malenovice
gotický hrad přestavěný renesančně a barokně

Poloha:	na výběžku Babí hory nad obcí Malenovice (okr. Zlín)
Majitel:	ČR, Okresní úřad Zlín, město Zlín
Uživatel:	Muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlíně
Adresa:	Zlín 4 - Malenovice, 76302
telefon:	067/7103379
WWW:
Expozice:	historické interiéry, stálé expozice "Pravěk jihovýchodní Moravy", "Hrady jihovýchodní Moravy", "Šternberkové v Malenovicích a Pohořelicích 1804-1945"
Otevřeno:	duben, říjen: So, Ne 10-16 květen - srpen: Út - Ne 10-17 září: So, Ne 10-17
Prohlídka:	s průvodcem 60 min, max 45 osob
Vstupné:	dospělí 25,- Kč, děti 15,- 10,- a 5,- Kč
Doprava:	bus 1 km (Malenovice, křiž.), vlak 1 km (Zlín-Malenovice) parkoviště 100 m (bus 1 km) mapa KČT č. 93 Vizovické vrchy
Prameny:	Zdeněk Pokluda: "Hrad Malenovice", Státní okresní archiv ve Zlíně, 1998 Miroslav Plaček: "Hrady a zámky na Moravě a ve Slezsku", Libri, Praha 1996 Kateřina Sučková, Roman Abušinov: "Kamenný klíč - hrady, zámky a ostatní zpřístupněné památky", vl. nákladem, Plzeň 2000 Jiří Kohoutek: "Hrady jihovýchodní Moravy", Archa, Zlín 1995 Tomáš Durdík, Pavel Bolina: "Středověké hrady v Čechách a na Moravě", Argo, Praha 2001 Miroslav Plaček: "Ilustrovaná encyklopedie moravských hradů, hrádků a tvrzí", Libri, Praha 2001
Datum návštěvy:	28.4. 2001

Malenovice jsou jedním z nemnoha moravských hradů, které se dochovaly do dneších dnů, i když je jejich původní podoba setřena pozdějšími přestavbami. Roku 1321 se v listinách dočteme o Mikuláši z Malenovic, který se psal podle starší tvrze jejíž umístění se dosud nepodařilo určit, mohla se nacházet i na místě pozdějšího hradu. Roku 1350 koupil Malenovice Čeněk z Bechyně a učinil z nich centrum rozsáhlého panství které zde dalšími koupěmi vytvořil. Od jeho syna koupil roku 1356 Malenovice moravský markrabí Jan Jindřich, který tak cíleně rozšiřoval zeměpanskou doménu kolem Buchlova a Napajedel. Nové rozáshlé panství potřebovalo důstojné sídlo k ochraně a správě. Za Jana Jindřicha nebo až za vlády jeho syna Jošta nahradil starou tvrz nový vrcholně gotický hrad.
Na skalnatém hřebení, od kterého byl na východní straně oddělen dvěmi valy s mezilehlými příkopy, byl vystavěn zalamovaný oblouk nejméně dva metry silné plášťové hradby. Ústupek hradby na severní straně pravděpoodbně skrýval vstupní bránu snad už v této fázi krytou úzkým severovýchodním parkánem, který doplňoval pravidelný obrys hradu. V jihozápadním nároží byl k plášťové hradbě přistavěn jednoduchý palác. Přísun vody zajišťovala přes 32 metrů hluboká studna uprostřed nádvoří.

Stavba hradu byla hotova nejpozději na přelomu století, kdy jej markrabě zastavil Heraltovi z Kunštátu. Významného a bohatého šlechtice zaměstnávaly vysoké úřady a správa stále rozsáhlejších majetků, takže se Malenovicím nemohl příliš věnovat a před rokem 1405 jej prodal pánům ze Šonvaldu. Bratři Hynek a Bohuš ze Šonvaldu se naposledy připomínají roku 1420 (Hynek padl pod Vyšehradem) a Malenovice přešky na jejich sestru Annu provdanou za Jana z Lichtemburka a Cornštejna. Kolem roku 1427 byl hrad dobyt kališnickým hejtmanem Smilem z Moravan, který odtud po dalších deset let plenil statky okolních katolických pánů. Poté se hrad opět vrátil do rukou svých právoplatných majitelů, kteří rozšířili zástavbu jádra na západní straně a původní vstupní bránu nahradili hranolovou průjezdní věží. Východně od starého paláce přibylo další křídlo s kaplí v prvním patře, jejíž tři hrotitá okna byla před nedávnem objevena pod omítkami nádvorní fasády. Před čelním příkopem přibyla další hranolová věž, které se stala jádrem pozdějšího přihrádku.
Katoličtí Lichtemburkové patřili mezi odpůrce krále Jiřího z Poděbrad, díky čemuž Malenovice unikly osudu velké části moravských hradů rozbořených v průběhu bojů uherskými vojsky. Kdy Lichtemburkové z Malenovic odešli nevíme, roku 1477 byl hrad v moci uherského šlechtice Blažeje Podmanického. Roku 1484 byl hrad již v rukou Viléma Tetoura z Tetova, předního uherského hejtmana, který se zde usadil natrvalo a od Lichtemburků si roku 1492 nechal dodatečně potvrdit formální vlastnická práva k malenovickému panství.

Vilém Tetour sídlil ve Zlíně, ale již jeho syn Václav se usadil na Malenovicích a těsné gotické sídlo důkladně renesančně přestavěl. Někdy kolem roku 1528 vznikl velký sál s nástěnnými malbami v patře západního křídla, jehož klenební svorníky nesou erby Václava a jeho tehdejší manželky Aleny ze Šlovic. Stavební práce pokračovaly až do čtyřicátých let, soudě podle aliančního erbu Václava z Tetova a jeho druhé ženy Magdaleny z Vlčnova, která se připomíná roku 1542. Interiéry stávajících budov byly renesančně upraveny, renesančního původu jsou budovy podél severní strany nádvoří, nezastavěno zůstala jen východní strana a jihovýchodní kout nádvoří. Věžovitá brána v přihrádku dostala po obou stranách dvě přibližně stejně dlouhá křídla se kterými splynula v jednolitou obdélnou budovu. Václav Tetour stoupal v hierarchii zemských úředníků až nejvyššímu písařství roku 1546 a o tři roky později byl povýšen do panského stavu. Malenovice připadly roku 1560 jeho třetímu synovi Burjanovi, který se brzy dostal do finančních potíží a musel k uspokojení věřitelů rozprodávat svůj majetek a roku 1570 došlo i na Malenovice. Majitelé se několikrát vystřídali až hrad roku 1573 koupil Vilém Bítovský ze Slavíkovic, který se snažil opět zcelit rozchvácené panství. Za nich byly také prováděny některé drobné úpravy. Od roku 1623 vlastnila Malenovice jediná Vilémova dcera Anna Veronika. Dva roky před tím vpadli do Malenovic valašští povstalci, pobili císařské a odvetou bylo vypleněno městečko pod hradem. Anna Veronika byla provdána za Adama Jiřího Prakšického ze Zástřizl a jejich jediná dcera Anna Zuzana Liboria zdědila Malenovice po matčině smrti a držela je do roku 1692.
O rok později koupil Malenovice František Karel hrabě z Liechtenstein-Kastelkornu, který si hrad zvolik k trvalému bydlení. František Karel měl dvanáct dětí a pro takto početnou rodinu bylo staré goticko-renesanční sídlo příliš těsné a ani k reprezentaci významného rodu nestačilo. To byly pádné důvodu pro důkladnou přestavbu hradu v letech 16692-1706.
Na dosud volné východní straně přibylo nové křídlo, které propojilo zástavbu kolem nádvoří do souvislého celku. Ostatní budovy byly přestavěny v barokním duchu. Vstupní věž jádra dostala osmibokou nástavbu krytou barokní helmicí. Přestavěné sídlo si podrželo svůj starobylý vzhled a zároveň bylo moderní pohodlnou rezidencí.
Po smrti hraběte Františka Karla spravoval pro jeho nezletilé potomky jeho bratr Max. Adam. Za tři roky zemřel i on a panství převzal nejstarší ze sourozenců již plnoletý Filip Pavel. Ten si ale nevedl příliš dobře, panství bylo zadlužené a tak jej roku 1715 převzal další z bratrů olomoucký kanovník Jakub Arnošt . Při dělení rodinného majetku roku 1724 připadly Malenovice Maximiliánu Rudolfovi, který je opět povznesl k prosperitě. Po patnácti letech zemřel bez potomků a Malenovice dědili roku 1739 společně jeho bratři Jakub Arnošt a Tomáš Josef. Po roce se po dohodě stal jediným pánem Jakub Arnošt, v té době již olomoucký biskup. O tři roky pozdějí byl určen ke korunovaci císařovny Marie Terezie ve svatovítském chrámu. Roku 1745 byl povýšen na arcibiskupský stolec v Salcburku, kde o dva roky později zemřel.
Malenovické panství zdědil syn jeho sestry Marie Františky hrabě Karel Ota ze Salm-Neuburku. Přestože byl vysokým hodnostářem a často pobýval v Brně a Vídni, Malenovice nezanedbával a zveleboval především interiéry hradu. Zato jeho syn Karel Vincenc přesídlil do nového zámku, který si nechal vystavět z gotické tvrze v nedalekých Pohořelicích. Karel Vincenc po sobě roku 1784 zanechal pouze tři nezletilé dcery. když si roku 1797 dělily majetek, převzala Malenovice nejmladší Antonie provdaná za Vofganga Černína z chudenic. Hraběnka Antonie žila převážně v Čechách a proto roku 1804 prodala hrad hraběti Leopoldu ze Šternberka. On i jeho potomci sice bydleli stále v Pohořelicích a od poloviny století na svých českých državách, Malenovice však stále udržovali v obyvatelném stavu, už proto, že v něm sídlila správa panství. Pozemková reforma roku 1925 okleštila malenovický velkostatek o třetinu rozlohy, hrad však byl na základě závazku stanoveného téhož roku památkovým úřadem stále udržován v dobrém stavu. V době okupace čelil tehdejší majitel Jaroslav ze Šternberkatvrdému germanizačnímu nátlaku okupačních úřadů. Roku 1942 byla na jeho majetek uvalena nucená správa a o rok později hrabě Jaroslav umírá. Po osvobození se vlekla dědická jednání a úřady usoudili že dědicem se má stát jeho bratr František, který se za války zdržoval v jižní Africe kterého úřady považovaly za Němce a jako takovému mu bude majetek zkonfiskován, což se stalo roku 1946.
V letech 1946-51 hrad chátral, v neudržovaném objektu byly kanceláře, byty, jeho využití se podřizovalo momentálním potřebám. Od roku 1951 sídlí na hradě zlínské muzeum. V letech 1950-57 proběhla na hradě důkladná rekonstrukce, po jejímž dokončení byl zpřístupněn veřejnosti. V poslední čtvrtině 20. století probíhaly na hradě další rekonstrukční práce.

půdorys