Radkov

Radkov
zbytky gotického hradu s rozsáhlým předhradím

Poloha:	na dlouhé nízké ostrožně nad tokem Třebůvky (okr. Svitavy)
Majitel:	??
Uživatel:	??
Otevřeno:	zřícenina => volně příst.
Doprava:	bus 300 m - zast. Gruna, rozcestí (l. 680802 Mor. Třebová - Městečko Trnávka nebo 680789 Mor. Třebová - Vranová Lhota) vlak 2 km - zast. Linhartice nebo 3 km - zast Rozstání parkoviště 300 m (odbočka ze silnice)
Prameny:	Zdeněk Měřínský: "Přehled dosavadního stavu výzkumu fortifikací 11. až počátku 16. století na Moravě a ve Slezsku (hradiska a hrady)" in Archaeologia historica 6, Musejní a vlastivědná společnost v Brně, Brno 1980 kol.: "Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku; díl 2. - Severní Morava", Svoboda, Praha 1983 Miroslav Plaček: "Hrady a zámky na Moravě a ve Slezsku", Libri, Praha 1996 Miroslav Plaček: "Ilustrovaná encyklopedie moravských hradů, hrádků a tvrzí", Libri, Praha 2001 Tomáš Durdík, Pavel Bolina: "Středověké hrady v Čechách a na Moravě", Argo, Praha 2001
Datum návštěvy:	14.6. 2001

přehled dějin, popis Vznik, život i zánik hradu či hradiska na Radkově jsou zahaleny tajemstvím - písemné prameny o něm mlčí, skromné střípky vědomostí pocházejí pouze z rozboru viditelných zbytků a povrchového sběru. Keramické zlomky nalezené na Radkově datují jeho osídlení do 13. a 14. století, podle četnosti nálezů pak zde bylo nejživěji zejména v 1. polovině 13. století. Hypotéza starší literatury, která Radkov ztotožňovala s dosud neidentifikovaným střediskem tzv. úsobrnské provincie z 11. a 12. století, nemá žádný reálný základ a je s největší pravděpodobností mylná.
Lokalita budí dojem pokusu o založení panského sídla s přilehlým městečkem či tržní osadou, která bylo opuštěna ještě před definitivním dokončením. Jméno lokátora není známo, nabízí se souvislost s osobu Boreše z Rýzmburka, zakladatele nedaleké Moravské Třebové, jehož rozsáhlá kolonizační činnost v této oblasti je všeobecně známa. Dokončeno ostatně nemuselo být ani panské sídlo na konci ostrožny. Proč byl Radkov opuštěn lze při dnešním stavu vědomostí pouze hádat, nabízí se několik nejčastějších příčin známých z jiných míst. Lokalita mohla být shledána z nejrůznějších důvodů nevýhodnou a osídlení přenesena na jiné místo v okolí. Lokátor se mohl dostat do ekonomické či politické situace, ve které nebylo dokončení sídelního komplexu v jeho silách. V neklidných poměrech častých domácích válek 13. a 14. století mohl také Radkov zaniknout násilnou cestou ještě před tím, než byl zcela dokončen.
Více informací o osudech a podobě objektu by mohl přinést snad jedině archeologický výzkum, který je žádoucí z důvodu neobjasněných dějin objektu, zejména však díky možnosti zkoumat pravděpodobný dochovaný zárodek kolonizačního sídlištního komplexu.

Protáhlou nízkou ostrožnu přeťal napříč ve zúženém místě mohutný, téměř 30 metrů široký příkop vysekaný ve skále, před kterým byl ještě nasypán nízký val z hlíny získané z mělkého příkopu. Materiál získaný vysekáním příkopu byl totiž použit ke stavbě mohutné štítové zdi, kryjící svou hmotou rozlehlou plochu o délce 190 a šířce až 120 metrů. Tato plocha má dnes v podstatě rovný povrch narušený cca deseti prohlubněmi pravidelně seřazenými do dvou řad přibližně kopírujících severní hranu plošiny. S největší pravděpodobností se jedná o pozůstatky dočasných dřevěných či dřevohlinitých obytných objektů zčásti zahloubených do země, které měly zřejmě v další fázi výstavby nahradit stálá obydlí.
Čelní zeď, která je dnes nejvýraznějším pozůstatkem objektu, se dochovala téměř v celé své hmotě. Takřka úplný vnější a z větší části dochovaný vnitřní líc určuje její tloušťku v rozmezí od 2,4 do 2,7 metrů. Přibližně uprostřed své délky se hradba v mírně lomí, na jihu je zakončena pravoúhlým zlomem. Pokud by byl záměr dokončen, měla od něj hradba pokračovat dále k západu podél jižní hrany plošiny, nerealizovaná hradba byla provizorně nahrazena kůlovou palisádou. Na severu nedosahovala čelní hradba až k hraně ostrožny, cca 15 metrů před ním se zalomila směrem k severozápadu, čímž ponechával volný prostor pro vyústění přístupové cesty z údolí Třebůvky do předpokládané vstupní brány. Do severního zalomení čelní hradby byl zevnitř vložen obdélný objekt dochovaný pouze v terénních nerovnostech.
Za nevýrazným valem na západě ohraničoval plošinu předhradí druhý mohutný příkop o šířce cca 25 metrů, který odděloval dnes díky parazitnímu porostu značně nepřehledné zakončení ostrožny s nevýraznými zbytky předpokládaného panského sídla. Mělo přibližně tvar rovnoramenného trojúhelníku o odvěsnách délky cca 50 metrů a přeponě cca 60 metrů. Eskarpová strana šíjového příkopu, který ve značně střídmější podobě vymezené vnějším valem obíhal i jihozápadní bok, je tvořena amorfními pozůstatky hradby představujícími jediné pozůstatky zdiva sídla.

půdorys