Brumov

Brumov
zřícenina gotického hradu renesančně a barokně přestavěného

Poloha:	okres Zlín, na ostrohu nad obcí Brumov
Majitel:	město Brumov-Bylnice
Uživatel:	město Brumov-Bylnice
Expozice:	dějiny hradu a okolí
Otevřeno:	??
Prohlídka:	samostatně
Vstupné:	dospělí 10,- Kč, děti ?5,- Kč
Doprava:	autobus 300 m (Brumov náměstí), vlak 1,5 km (stanice Brumov nebo Brumov střed)
Prameny:	Miroslav Plaček: "Hrady a zámky na Moravě a ve Slezsku", Libri, Praha 1996 Jiří Kohoutek: "Hrady jihovýchodní Moravy", Archa, Zlín 1995 http://www.brumov-bylnice.cz/hrad http://hradbrumov.hyperlink.cz/
Datum návštěvy:	1.7. 2000

Hrad byl vybudován k ochraně důležité obchodní cesty z Moravy Vlárským průsmykem do Uher. Nejstarší stopa v pramenech pochází z roku 1555, kdy se po něm píše purkrabí Smil z Kunštátu. Hrad samotný je poprvé výslovně zmiňován roku 1271, kdy pod ním byly sváděny líté boje za česko uherské války. Podle výsledků archeologického výzkumu však byl postaven již v první polovině 13. století, nejspíše za vlády moravského markraběte Vladislava Jindřicha (1197-1222)
Pro stavbu byla vybrána ostrožny, která byla již dříve ve dvou etapách osídlena. Jednoduchý lichoběžníkový románský hrad zaujal konec ostrožny, kterou před jeho čelem přeťal šíjový příkop. Nad ním se vypínala nakoso postavená mohutná hranolová věž z bosovaných kvádrů, velmi podobnou Černé věži chebského hradu či věži Markomance na hradě Zvíkov. Ostatní zástavba hradu byla překryta pozdějšími přestavbami, z archeologických nálezů víme, že obsahovala nákladnou kapli a jednoduché zemnice. Předpokládaný palác se nacházel pravděpodobně na jižní straně. Vstup do hradu v sousedství věže byl pravděpodobně chráněn parkánem od kterého vedla cesta podél západního boku hradu dolů do městečka.
Roku 1294 vyměnil mocný Vítkovec Oldřich z Hradce s králem Václavem II. své statky ve středních čechách za některé državy na Moravě včetně Brumova, kde je je oldřich připomínán ještě v prvních letech následujícího století. V zeměpanském držení hrad setrval nejspíše až do poloviny 14. století, v průběhu té doby byl nejspíše poškozen, snad během bojových akcí Matůše Čáka Trenčanského. Roku 1342 zde datuje jednu z listin sám Karel IV. V dalších letech byl hrad patrně zastavován, prokazatelně jej na počátku 15. století získali do zástavy opět páni z Kunštátu. V té době již na jižní straně nádvoří stál přestavěný či nově postavený palác, na který navazovalo nové východní křídlo.
Jako významné středisko husitů na moravsko-uherském pomezí byl roku 1421 obléhán vojskem císaře Zikmunda. Tehdy se ještě ubránil, později však za nejasných okolností nejpozději roku 1424 padl katolické straně do rukou. Král Zikmund jej (stejně jako nedaleký Starý Světlov) odevzdal své manželce Barboře Celské, v jejíchž službách zde působil jako purkrabí obávaný válečník Pankrác ze sv. Mikuláše. Ve čtyřicátých letech přešlo zástavní panství do rukou pánů z Cimburka, kteří z něj učinili základnu pro své loupeživé výpady do širokého okolí. Kolem roku 1468 byl Brumov dobyt vojsky uherského krále Matyáše Korvína a zástava přešla do rukou Podmanických z Podmanína. Po roce 1500 se král Vladislav II. vzdal vlastnických práv k Brumovu ve prospěch Jana Meziříčského z Lomnice, od kterého je Podmaničtí vzápětí odkoupili a stali se tak výhradními vlastníky hradu.
Během neklidného 15. století se hrad přeměnil v moderní pevnost. Původní parkán pod hranolovou věží byl předělen a vzniklo v něm předbrání s nárožní půlválcovou baštou, která snad byla vevázána do mohutné až 7 metrů silné štítové zdi, po jejíž existenci se však nedochovala sebemenší stopa. K obraně vstupu byla pod románskou věží postavena další válcová věž s vřetenovým schodištěm. V této době byla zastavěna i severovýchodní strana nádvoří.
Roku 1519 prodali Podmaniční Brumov zpět Janu z Lomnice, jehož potomci hrad drželi až do roku 1574. Lomničtí po celou dobu své vlády na hradě sídlili a během té doby jej radikálně přestavěli. Při zachování a posílení pevnostního charakteru mohl po této přestavbě hrad sloužit i jako pohodlné renesanční sídlo. Jádro hradu bylo v této době uzavřeno zástavbou na zbývajících dosud volných stranách na západě a mezi východním křídlem a hranolovou věží, jejíž podstatná část byla v té době snesena. Před jádrem hradu vzniklo rozsáhlé předhradí tvořené kompaktním přihrádkem s vysunutým bastionem na severozápadě a následným z obou stran obezděným příkopem překlenutým mostem na kamenných pilířích. Obranu jižní strany jádra posílily dve bašty - lichoběžníková a podkovovitá
Roku 1574 koupili hrad Kavkové z Říčan. Počátek 17. století byl pro Brumov velmi rušný, počínaje vpádem bočkajovců z Uher, roku 1619 byl Brumov vzbouřenými stavy zkonfiskován a roku 1621 byl dobyt vzbouřenými Valachy. to vše vedlo Kavky krokui 1622 prodeji hradu uherskému rodu Aponyiům, od nichž o čtyři roky později získal hrad Mikuláš Forgáč z Gyméše. Roku 1659 bylo celé panství i samotný hrad rozděleno mezi pět Mikulášových dcer. Potomci jedné z nich, Marie provdané Ilešházyové postupně skoupili většinu původního panství, které drželi až do roku 1835. Ani po třicetileté válce nebyl na moravsko-uherském pomezí klid a proto byl hrad přeměněn v mocnou moderní pevnost která měla zadržet vpády Turků (1663) i vzbouřené uherské šlechty (1680-83, 1703-10). Po požáru roku 1760 byl hrad již jen nouzově opraven a po dalším požáru roku 1820 byl v letech 1826-27 opuštěn a nadále využíván pouze jako zdroj stavebního materiálu. Díky tomu z něj postupem času zůstaly jen nevelké ruiny.

půdorys