Lemberk

Lemberk
gotický hrad přestavěný na renesančně-barokní zámek
barokně-klasicistní letohrádek

010708-112 & 113
zámek

010708-076
Bredovský letohrádek

poslední aktualizace: 28.2.2006 20:40

Poloha:	na ostrohu nad obcí Lvová (okres Česká Lípa)
Majitel:	Česká republika
Uživatel:	zámek: Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Liberci letohrádek: Okresní vlastivědné muzeum Česká Lípa
Adresa:	zámek: poštovní schránka 3, Jablonné v Podještědí, 471 25 letohrádek:Bredovský zámeček - Lemberk, Jablonné v Podještědí, 471 25
telefon:	487 762 305
WWW:	zámek: http://www.szlemberk.xf.cz letohrádek: http://www.muzeum.clnet.cz ovmcl@clnet.cz
Expozice:	1. trasa: 1. trasa - renesanční a barokní pokoje, černá kuchyň, kaple a vrchnostenská kancelář 2. trasa: muzeum sv. Zdislavy 3. trasa: expozice uměleckého moderního sklářství Crystalex letohrádek:Lužické hory - příroda a lidé. Regionální výtvarné umění
Otevřeno:	duben, říjen: So, Ne, svátky 9:00 - 15:00 hodin (15:00 začátek poslední prohlídky) květen, červen a září: Út - Ne 9:00-16:00 hodin (16:00 začátek poslední prohlídky) červenec a srpen: úterý až neděle 9:00 - 16:30 hodin (16.30 začátek poslední prohlídky)
Prohlídka:	zámek: s průvodcem - 1. trasa 50 min., 2. trasa 20 min., max. 45 osob, 3. trasa bez průvodce - individuálně letohrádek: samostatně, cca 60 min.
Vstupné:	zámek - 1. trasa: dospělí 50,- Kč, snížené 30,- Kč, rodinné 130,- Kč zámek - 2. trasa: jednotné vstupné 30,- Kč zámek - 3. trasa: jednotné vstupné 20,- Kč (nebo platí vstupenky na zámek) letohrádek: dospělí, děti 10,- Kč
Doprava:	bus: 1 km zast. Lvová (linky 540120 Hrádek nad Nisou - Stráž pod Ralskem, 500130 Jablonné v Podještědí - Stráž pod Ralskem, 500051 Česká Lípa - Rynoltice, 540510 Česká Kamenice - Nový Bor - Liberec, 500040 Česká Lípa - Liberec) vlak 500 m zast. Lvová (trať Jablonné v Podještědí - Liberec) placené parkoviště 300 m (i bus) mapa KČT 1:50000 č. 14 "Lužické hory", čtverec B4
Prameny:	August Sedláček: "Hrady, zámky a tvrze království Českého", sv. X "Boleslavsko, Praha 1895 Dobroslava Menclová: "České hrady", 2. vydání, Odeon, Praha 1976 kol.: "Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku; díl 3. - Severní Čechy", Svoboda, Praha 1984 Pavel Vlček: "Encyklopedie českých zámků", Libri, Praha 1997 "Ottova encyklopedie obecných vědomostí na CD-ROM", Aion s.r.o., Praha 1997 Tomáš Durdík: "Ilustrovaná encyklopedie českých hradů", Libri, Praha 1999 Petr Mašek: "Modrá krev - minulost a přítomnost 445 šlechtických rodů v českých zemích", Mladá Fronta, Praha 1999 František Gabriel, Jaroslav Panáček: "Hrady okresu Česká Lípa", ARGO, Praha 2000 Renata Černá: "Zámek Lemberk", VEGA-L s.r.o., 2001 Kateřina Sučková, Roman Abušinov: "Kamenný klíč - hrady, zámky a ostatní zpřístupněné památky", 5. vydání, vl. nákladem, Plzeň 2001
Datum návštěvy:	8.7. 2002

přehled dějin, popis

páni z Lemberka

Území v údolí sevřeném od západu Lužickými a od východu Jizerskými horami získal někdy v první třetině 13. století odměnou za své věrné služby Havel z Jablonného z rozvětveného severočeského rodu Markvarticů. Havel na nově získaném panství vysadil několik nových vsí a také postavil nový hrad s tehdy módním německým jménem Löwenberg odvozeným od rodového erbovního znamení. V písemných pramenech se hrad, pro který se brzy vžila počeštěná forma jména Lemberk, poprvé objevuje v listinách ne zcela jistě datovaných do roků 1241 a 1244. V první spolehlivě datované listině z roku 1249 se již Havel píše z Lemberka a Jablonné.

gotická podoba hradu

zámek od západu - lept vydaný C.W. Medauem v 1. pol. 19. stol.

O podobě nejstaršího hradu Havla z Lemberka díky četným mladším přestavbám mnoho nevíme. Od zbytku ostrožny oddělil jádro hradu šíjový příkop, přes který vedl v posledním úseku nejspíše padací most ke vstupní bráně proražené v necelých 1,5 metrů silné okružní hradbě. Její zbytky byly zjištěny v průjezdu na dnešní nádvoří, pod schody do sklepa černé kuchyně a v přízemí západního křídla zámku, špatně čitelné zbytky pak i v přízemí východního křídla. Z uvedených zbytků hradby lze vcelku spolehlivě rekonstruovat průběh hradby v jižní polovině jádra, v jeho zbytku je průběh hradby neznámý.
Při výkopech v severovýchodním koutě nádvoří byly odkryty zbytky suterénu se vstupní šíjí obdélné budovy, která bývá spojována s hlavní obytnou budovou hradu - palácem.
Nejvýraznějším a také jediným nadzemním pozůstatkem hradu je větší část okrouhlé věže v jižní části areálu. Přes 28 metrů vysoká věž má cca 9 metrů v průměru. Asi do výše 8 metrů je zvenčí obezděná pískovcovou bosáží, která doplňuje půdorys věže na čtvercový. To vedlo starší autory (D. Menclová a jiní) k domněnce, že jde o původní tvar věže, které podle nich byla později přezděna na okrouhlou. Takováto úprava by však byla značně krkolomná a technicky náročná, mnohem pravděpodobnější je opačný postup - okrouhlá věž byla někdy v baroku ve spodní části zesílena zvenčí i v interiéru, kde byl do původně okrouhlého interiéru vložen půdorys vepsaného čtverce. Otvorem v podlaze přízemí vede i jediný vstup do suterénu zapuštěného pod úroveň nádvoří. Jaké bylo původní rozdělení jednotlivých úrovní není známo, dnešní stav je dílem až mladších úprav. Původní je kopulová klenba se stopami původního bednění, která stavbu rozděluje přibližně uprostřed výšky. Pod ní vede k severu vstupní portál dnes upravený na okno. Pod lomeným obloukem prochází klenbou vstup na schodiště v síle zdi vedoucí do dalšího gotického patra, ve vyšších úrovních je již zdivo věže mladšího původu.

Přestože Havel z Lemberka byl bezesporu významnou osobností své doby, do dějin se mnohem hlouběji vepsala jeho manželka Zdislava. Její otec byl český šlechtic Přibyslav z Křižanova, matka Sibyla pocházela ze Sicílie a do Čech přišla jako dvorní dáma královny Kunhuty Štaufské. Zdislava proslula po svém příchodu na Lemberk svou pomocí chudým a péčí o nemocné, podle legend křísila mrtvé, uzdravovala slepé a malomocné. Po své smrti roku 1252 v relativně mladém věku 33 let byla pohřbena v kryptě dominikánského kláštera sv. Vavřince v nedalekém Jablonném. Lidovou tradicí byla uctívána jako světice, trvalo však tři čtvrtě tisíciletí, než se jí roku 1994 opravdu stala. Ještě téhož roku ztvárnil její osudy celovečerní film režiséra Ludvíka Ráži nazvaný "V erbu lvice".
Z manželství Havla a Zdislavy z Lemberka vzešli tři synové - Havel, Jaroslav z Turnova a Zdeslav ze Zvířetic. V držení Lemberka pokračoval Jaroslav a po něm jeho potomci až do konce 14. století. Za bojů mezi stoupenci a protivníky krále Václava IV. se Hašek z Lemberka dostal do sporu se svým příbuzným z další markvartické větve Janem z Vartemberka. Roku 1398 byl Lemberk obležen a patrně i dobyt. Někdy v té době Hašek zemřel a kolem roku 1400 se novým pánem na Lemberku stává Jan řečený Chudoba z Vartemberka.

páni z Vartemberka, Berkové z Dubé, Jan z Elsnic

Jan z Vartemberka stál na počátku husitských válek pevně na katolické straně a za své horlivé služby získal od císaře Zikmunda statky hradišťského kláštera. Na jaře roku 1426 zahájily táborské a sirotčí oddíly široce pojatý útok proti statkům katolických pánů v severních Čechách. O rok později byl dobyt i Janův rodový hrad Vartemberk, což jeho majitele přimělo k přestoupení na opačnou stranu barikády. Roku 1428 byl Lemberk osazen husitskou posádkou pod velením Aleše ze Žeberka.
Někdy ve 30. letech 15. století přešel hrad neznámým způsobem do držení bratří Mikuláše a Zbyňka Berků z Dubé, kteří v letech 1448-51 vedli drobnou válku se saským vévodou a s ním spojeným lužickým Šestiměstím o odňaté dědictví po otci. Šestiměstí se pokoušelo hrad v nebezpečné blízkosti svých hranic odkoupit, to se jim však nepodařilo. Někdy v 70. letech prodali Berkovi Lemberk Janovi z Elsnic, saskému rytíři, který přesídlil do Čech. Jan z Elsnic pokračoval ve vpádech do Lužice, kterými si chtěl vynahradit nesplacený dluh uherského krále Matyáše Korvína, tehdejšího lužického zeměpána.

16. století, Jindřich Kurzbach, Jindřich Berka, páni z Donína

Téměř po celé 15. století tedy v okolí Lemberka probíhaly nejrůznější půtky a šarvátky, což zcela jistě nepřispívalo k prosperitě panství, své učinilo jistě i několikeré rychlé střídání majitelů na počátku století následujícího. Když roku 1518 kupoval Lemberk hornolužický fojt Vilém z Ilburka (+1538), bylo celé panství ve zuboženém stavu, čtyři ze šesti vesnic náležejících k hradu byly tehdy pusté. Vilém sice na hradě sídlil, roku 1521 jej zde měl navštívit Václav Hájek z Libočan, zásadní obrat k lepšímu však přinesla až vláda jeho dcery Anny a zetě Jindřicha Kurzbacha z Trachenberka. Jindřich nejenže obnovil zpustlé vsi, ale vysadil i čtyři nové. Stavěny byly nové mlýny, pily, pivovar či hamr v Kryštofově údolí.
V kolonizační a hospodářské činnosti pokračoval i majitel poloviny sousedního Jablonného Jindřich Berka z Dubé, který Lemberk i s příslušenstvím koupil roku 1581. Za Jindřicha Berky panství nadále vzkvétalo, nový majitel se díky svému šetrnému a uvážlivému hospodaření domohl značného majetku. Po Jindřichově smrti roku 1597 převzal panství jeho druhý syn Volf, který však po dvou letech umírá. Další z bratrů Hynek ještě téhož roku prodal Lemberk johanitskému rytíři Vratislavu z Donína. Vratislav byl roku 1604 vypraven s poselstvem do Persie, o dva roky později někde v cizích zemích umírá. Lemberk přešel na jeho tři bratry Ferdinanda, Jaroslava a Jana, kterému bratři roku 1608 Lemberk postoupili. Jan z Donína se aktivně zapojil do stavovského povstání, v jehož průběhu zemřel. Jeho silně zadlužený majetek byl po bitvě na Bílé hoře zkonfiskován.

renesanční přestavba

pohled od západu
kresba ze Sedláčkových Hradů

Za Jindřicha Kurzbacha či za jeho nástupce Jindřicha Berky se dostalo patřičné pozornosti i starému chátrajícímu sídlu, které bylo ve druhé polovině 16. století přestavěno na renesanční zámek. Kolik toho v té době stálo z původního hradu nelze odhadnout, tím spíše že Lemberk patří k těm nečetným objektům, při jejichž přestavbách nebylo staré zdivo využito a nové budovy byly stavěny jako čisté novostavby. Stará zástavba, pokud kromě rozpoznaných zbytků paláce v severovýchodním koutě nádvoří vůbec existovala, byly odstraněna beze zbytku.

jižní křídlo, vstupní brána a věž - kresba Jana Prouska ze Sedláčkových Hradů

Na západní straně nádvoří bylo postaveno nové zámecké křídlo s ještě gotickým uspořádáním místností, díky čemuž jej starší literatura datovala ještě do gotiky. Nová budova byla důsledně pravoúhlá o rozměrech přibližně 45x12 metrů, nerespektovala oblouk raně gotické obvodové hradby, která ostatně v té době již nemusela stát. Přízemí křídla bylo rozděleno na sedm místností zřejmě hospodářského rázu, reprezentační prostory byly tradičně umístěny v prvním patře. Tvořil je hlavní sál o přibližných rozměrech 17,5x9,5 metrů, do něhož se z přízemí vstupovalo výstavným schodištěm. Po obou stranách sálu byly přibližně čtvercové obytné místnosti.
Na počátku 17. století nechali páni z Donína renesanční palác zvýšit o druhé patro. Dosavadní schodiště do velkého sálu bylo zrušeno, vertikální komunikaci jednotlivých pater zajišťovala okrouhlá schodišťová věž nově přistavěná k západní fasádě budovy. Dřevěný kazetový strop velkého sálu dostal neobvyklou výzdobu na motivy Ezopových bajek zjevně inspirovanou knihou "Theatrum morum", kterou roku 1908 vydal v Praze slavný rytec holandského původu Jilji Sadeler. Každý ze 77 obrazů uspořádaných v jedenácti řadách je doprovázen stručným staroněmeckým textem, který vysvětluje jeho význam. Díky tomuto stropu získal sál své jméno Sál bajek či německy Fabelsaal. Nejpozději renesančního původu je vstupní část jižního křídla s průjezdem, na jehož fasádě jsou dodnes patrné zbytky psaníčkových sgrafit. Těmi byly pokryty i ostatní budovy, na nichž je renesanční omítka doposud skryta pod barokní fasádou.

Albrecht z Valdštejna, Bredové

jižní křídlo a věž
kresba Jana Prouska ze Sedláčkových Hradů

Největší pohledávky k zadluženému lemberskému panství měl Jan z Valdštejna, který jej již držel v zástavě. I on byl postižen pobělohorskými konfiskacemi a jeho pohledávky získal císařský vojevůdce Albrecht z Valdštejna. Jako hlavní věřitel vzápětí roku 1623 panství od císařské komory odkoupil a o rok později jej začlenil do svého vznikajícího frýdlantského vévodství. Valdštejn si Lemberk v přímém držení neponechal dlouho, již roku 1627 jej jako frýdlantské léno udělil Adamovi Vilémovi Schelhardovi svobodnému pánu z Doronuortu, po jehož smrti jej za 72350 zlatých opět lénem udělil nizozemskému šlechtici plukovníku Janu Rudolfu Bredovi.

Jan Rudolf Breda patří do velkého zástupu žoldnéřů, kteří v průběhu třicetileté války přišli do Čech a usadili se zde. Roku 1620 se ve vojsku katolické ligy pod velením bavorského kurfiřta zúčastnil bitvy na Bílé hoře, později bojoval i v dalších významných střetnutích jako byla roku 1632 bitva u Lützenu. Roku 1634 zůstal stranou Valdštejnových vyjednávání se Švédy a proto se jej vévodův pád nijak nedotknul a lemberské panství čítající tehdy kromě zámku již 12 vesnic získal do dědičného vlastnictví. I v dalších letech Bredovo bohatství a statky nadále rostlo, náhradou za své vojenské služby císaři (roku 1631 například na vlastní náklady verboval kumpanii jízdy) zabral roku 1634 statky Loukovec nad Jizerou a Kostřice, v Praze si zakoupil Kirchmayerovský palác. Roku 1637 byl povýšen na podmaršálka, svobodného pána a současně získal český inkolát. Konce války se však nedočkal, padl u Biegenhainu v Hessensku.
Z manželství s Annou Kateřinou z Donína po Janu Rudolfovi zůstali nezletilí synové Jan Reinhardt Mořic, Kryštof Rudolf a Ferdinand Vilém, kteří se rodinného majetku ujali roku 1652. Ferdinand padl roku 1659 v souboji, Mořic zemřel o rok později. Nejstarší z bratří Kryštof Rudolf pokračoval v rodinné tradici službou v císařském vojsku, kde dosáhl hodnosti plukovníka, roku 1674 jej císař Leopold I. povýšil do hraběcího stavu. Pro stále bohatší a významnější rod již renesanční zámek nepředstavoval důstojnou rezidenci, proto jej v letech 1660-80 nechal hrabě Kryštof přestavět v duchu raného baroka.
Bredové jsou tradičně podáváni jako krutá a nelítostná vrchnost, není tedy divu že se roku 1680 Lembersko připojilo k velkému nevolnickému povstání. Obyvatelé deseti z dvanácti vesnic na panství sepsali petici císaři Leopoldu I., který toho roku pobýval v Praze. Selská deputace byla na zásah Kryštofa Bredy v Praze zatčena a vesničané odpověděli odepřením roboty, nepomohl ani zásah vojáku hraběti Piccolominiho. Teprve po několika dnech se většina rolníků ukrytých v lesích vrátila do svých usedlostí, vůdcové byli na Lemberku u vězněni a ostatní museli složit slib poslušnosti. Mezitím hrabě Kryštof zemřel a správy panství se ujala jeho manželka Benedikta z Ahfeldu a po dosažení plnoletosti roku 1687 i jejich syn Hartvík Mikuláš, který jej držel až do své smrti roku 1723. Jeho dědicové prodali o tři roky později Lemberk Filipu Josefu hraběti Gallasovi, poslednímu mužskému příslušníku rodu.

raně barokní přestavba

pohled od západu - kresba Jana Prouska ze Sedláčkových Hradů

Raně barokní přestavba Jana Rudolfa Bredy snad využila návrhy úprav, které údajně již roku 1633 vytvořil pro Albrechta z Valdštejna italský stavitel Niccolo Sebregondi (pro frýdlantského vévodu mimo jiné dostavěl Valdštejnský palác na Malé Straně v Praze či rezidenci v Jičíně). Přestavbu na Lemberku prováděli umělci přizvaní z Holandska a Itálie. Nejcennější raně barokní prostory nalezneme v honosné zámecké kapli Seslání Ducha svatého, která zabrala dvě patra budovy nad průjezdem na nádvoří. Její strop dostal bohatou štukovou výzdobu a nástropní obrazy Ježíše Krista a Panny Marie, interiér byl vyzdoben sochami světic a velkým oltářem.

pohled od jihu - kresba ze Sedláčkových Hradů

Na východní straně nádvoří bylo postaveno nové křídlo o rozměrech 38x19 metrů. V suterénu byly velké konírny přístupné schodištěm z průjezdu vstupní brány, v přízemí i patře byla budova rozdělena na šest místností. Podél celé nádvorní zdi prvního patra vede dlouhá chodba, která spojovala všechny místnosti, ústilo na ní i dvouramenné schodiště z přízemí.
Západní a východní křídlo bylo propojeno novou budovou severního křídla. Její první a druhé patro zaujal nový reprezentační tzv. Rytířský sál o rozměrech 24x6,5 metrů opět s bohatou štukovou výzdobou. Dřevěný strop sálu sroubený do tvaru klenby byl vyzdoben pěti obrazy s výjevy z třicetileté války. Výzdobě stěn dominuje velký výjev z obléhání pevnosti Stralsundu doprovázený šestnácti menšími obrazy, zbytek stěn pokryly opět bohaté štuky.
Přestavba neminula ani renesanční západní křídlo, jehož přízemí dostalo také štukovou výzdobu a byla v něm zřízena tzv. Zdislavina světnička, kde prý světice žila. V jižním křídle byla zřízena tzv. Černá kuchyně s otevřeným ohništěm a malá ledárna k uchování zásob ledu.
Renesanční sgrafita na zdech zámeckých budov překryla nová fasáda v nádvoří bohatě zdobená štukovými prvky a reliéfy. Nejbohatší, charakterem ještě pozdně renesanční, výzdobu dostaly dveřní a okenní otvory, jejichž štíty jsou střídavě trojhranné a obloukové. Prostor kolem oken a nadpraží pokryly volutové i boltcové ornamenty, kartuše s girlandami i rostlinnými motivy. Do nádvoří vystupující část okrouhlé věže byla obezděna do tvaru čtverce pískovcovými kvádry, nároží vyzdobila pískovcová kašna. Věž poškozená bouří roku 1630 dostala novou cibulovou báň.
Před severním a západním křídlem byly postaveny bastiony obložené stejnými tesanými pískovcovými kvádry jaké má obezdívka velké věže. Před příkopem byla postavena nová brána, padací mosty byly nahrazeny kamennými.
Poblíž zámku byl postaven Bredovský letohrádek se zahradou vyzdobenou četnými barokními sochami.

Gallasove, Clam-Gallasové, Auerspergové

I hrabata z Gallasu přišli do Čech z Tridentska za třicetileté války, které vděčí za své tituly a majetek. Hrabě Filip Josef byl v našich zemích čtvrtou a poslední generací svého rodu. Pobýval především v Praze či na Frýdlantu, který jeho praděd získal po Valdštejnově zavraždění. Na svých statcích velmi oblíbený úspěšný hospodář zemřel roku 1757 bez potomků a v závěti odkázal svůj majetek své manželce Marii Anně z Collona-Felsu, v případě její smrti či dalšího sňatku pak měl přejít na syna její sestry Aloisie Kristiána Filipa z Clamu.
To již byla v plném proudu sedmiletá válka mezi císařovnou Marií Terezií a pruským králem Fridrichem II., roku 1757 se bojovalo i v nedalekém Jablonném a o rok později zabrala zámek pruská vojska a v Bajkovém sále zřídila lazaret pro vojáky raněné v bitvě u Hochkirchu nedaleko Bydyšína. Ve špatně zásobovaném lazaretu, který měl i nedostatek léků, svým zraněním podlehlo na 1000 mužů - místo jejich hrobů v lese nedaleko zámku dnes připomíná dřevěný kříž.

Hraběnka Marie Anna zemřela roku 1759 a dědictví se ujal Kristián Filip z Clamu (+1805), ještě téhož roku povýšený do hraběcího stavu. Roku 1768 získal povolení spojit svůj erb a jméno s vymřelými Gallasy a od té doby se rodina psala z Clam-Gallasu.
Clam-Gallasové nechali sedmiletou válkou poškozený lemberský zámek opravit, sídlili však převážně v Praze. Na vzhledu zámku se nejvýrazněji projevila nová vstupní brána s rodovým erbem, zámek dostal klasicistní okna a dveře, řadu místností vytápěla nová kachlová kamna.
V průběhu napoleonských zámek znovu posloužil jako polní nemocnice, o stejném využití se uvažovalo i za prusko-rakouské války roku 1866. Na počátku 20. století nechal poslední mužský potomek rodu hrabě František opravit a doplnit sochařskou výzdobu Bredovského letohrádku, sochař Jan Dukát z Jablonného také opravoval štukovou výzdobu zámku. Roku 1930 hrabě František umírá bez dědice a zanechává pouze sedm dcer. Lemberk připadl Gabriele, provdané za Adolfa z Auersperga (zemřel již 1923) a jejich dětem. Auerspergové se po roce 1939 v duchu rodové tradice přihlásili k německé národnosti, někteří příslušníci rodině padli v uniformách německých branných sil. Roku 1941 byl zámek zabrán pro potřeby nacistické správy, po osvobození roku 1945 byl spolu s dalším rodovým majetkem zabaven a celá rodina odsunuta.

ve státním majetku po roce 1945

Roku 1951 doplnilo Uměleckoprůmyslové muzeum zámecký mobiliář vlastními sbírkami a zřídilo zde expozici Muzea bytové kultury zachycující vývoj bydlení od pozdní gotiky až po pseudoslohy konce 19. století. Roku 1971 se do nádvoří zřítila část římsy západního křídla. Při následné prohlídce objektu bylo zjištěno, že většina dřevěných konstrukcí je napadena dřevokaznou houbou a statika jednotlivých budov je narušena. Zámek byl pro veřejnost uzavřen a byla zahájena generální rekonstrukce objektu. V jejím průběhu bylo provedeno statické zajištění budov, opravena hlavní věž, krovy opraveny a ošetřeny od dřevokazných škůdců. Byla opravena štuková výzdoba nádvoří i interiérů. Již roku 1992 byl zámek částečně otevřen pro veřejnost a s tím jak postupovaly opravy byly zpřístupňovány další místnosti.
Současná zámecká expozice byla původní expozice částečně obnovena a doplněna exponáty zapůjčenými z jiných objektů. Ve druhém patře zámku byla instalována sbírka moderního skla z mezinárodních sklářských sympozií v Novém Boru.

půdorys

podle A. Sedláčka

přízemí podle F. Gabriela

1. patro podle P. Vlčka

1. patro podle M. Lejskové-Matyášové

rekonstrukce gotické podoby podle F. Gabriela

řez válcovou věží podle F. Gabriela

štuková výzdoba okna do nádvoří

fotoalbum

exteriéry

010708-086
vstupní partie

010708-075
erb Filipa Josefa z Gallasu nad vstupní bránou

010708-077
věž západně od zámku

010708-085
velká věž od jihu

010708-110
vrátnice před příkopem

010708-072 & 073
pohled od jihu

první brána

010708-069 & 070
první brána

010708-059
severní portál průjezdu

010708-060
zbytky sgrafit v SZ nároží

010708-098
západní fasáda

010708-094 & 095
pohled od jihovýchodu

jižní křídlo s bránou

010708-097
brána ze šíjového příkopu

010708-065
bosovaný portál brány

010708-066
střílna západně od portálu brány

010708-053
střílna západně od portálu brány (vnitřní líc)

010708-058
zazděná střílna východně od portálu brány

010708-063
bredovský erb nad portálem brány

východní křídlo

010708-093
pohled od jihovýchodu

010708-108
východní fasáda

západní křídlo

010708-099
jižní fasáda

010708-100
západní fasáda se schodišťovou věží

010708-101
schodišťová věž

010708-102
západní fasáda západního křídla
(v popředí západní bastion)

010708-105
severozápadní nároží

severní křídlo

010708-107
severní fasáda

010708-106
severní bastion

nádvoří

010708-051 & 052
pohled od jihu

010708-087 & 088
pohled od severu

010708-089
výklenek se štukovou výzdobou v nádvorní zdi Z křídla

010708-090
pískovcová kašna

interiéry

010708-056
konírny v suterénu východního křídla

1. patro jižního křídla - východní místnost

010708-030
interiér východní místnosti 1. patra jižního křídla

010708-031
detail cínového korbele

010708-032
interiér

jižní křídlo - místnost nad černou kuchyní

010708-036
interiér

010708-034
vykládaná komoda

010708-035
sekretář

1. patro západního křídla

010708-038
jižní místnost

010708-044
severní místnost

010708-041 & 043
Bajkový sál od severu

010708-046
ukázka kazetového stropu

010708-040
zdobená skříň

Bredovský letohrádek

010708-076
vstupní průčelí

010708-078 & 079
boční fasáda

010708-083
brána do zahrady

010708-080
Bredovský erb nad bránou

Lemberk gotický hrad přestavěný na renesančně-barokní zámek barokně-klasicistní letohrádek

Lemberk
gotický hrad přestavěný na renesančně-barokní zámek
barokně-klasicistní letohrádek