Libštejn

Libštejn
(Liebenstein)
zříceniny gotického hradu

010507-111

Poloha:	na pahorku nad pravým břehem Berounky u Liblína (okr. Rokycany)
Majitel:	??
Uživatel:	??
Otevřeno:	zřícenina => vstup volný
Doprava:	bus 2,5 km , (Liblín), mapa KČT č. 34 "Brdy a Rokycansko"
Prameny:	Tomáš Durdík: "Ilustrovaná encyklopedie českých hradů", Libri, Praha 1999 Dobroslava Menclová: "České hrady", 2. vydání, Odeon, Praha 1976 August Sedláček: "Hrady zámky a tvrze české", díl XIII - Plzeňsko a Loketsko, Praha 1905 Tomáš Durdík, Pavel Bolina: "Středověké hrady v Čechách a na Moravě", Argo, Praha 2001
Datum návštěvy:	7.5. 2001 (Zany), 1.12. 2001 (Tas)

Již v první třetině 13. století stávala v ohybu řeky Berounky ves Liblín patřící svatojiřskému klášteru na Pražském hradě. Za vlády Karla IV. získal Liblín králův věrný služebník Oldřich Tista z Hedčan. V letech 1354-74 byl Oldřich purkrabím na Bezdězu, roku 1356 řídí jako magister fabriciae stavbu hradu Karlsfried u Žitavy. Někdy v té době si na pahorku nad pravým břehem Berounky postavil nový hrad Libštejn, po kterém se poprvé píše roku 1361. Po jeho smrti před rokem 1379 převzal jeho dědictví syn Oldřich Tista, jehož potomci užívali přídomek Tistové z Libštejna, to již jim však hrad nepatřil.
Ještě před koncem 14. století jej neznámým způsobem získal Albrecht st. z Kolovrat, jehož osudy se nápadně podobají Tistovým. I on byl roku 1373 magistrem fabriciae Karla IV., tentokrát na stavbě opevnění hradu Milín ve Voigtlandu, jehož byl od roku 1380 hejtmanem. Pánem na Libštejně se poprvé psal roku 1396. Zatímco Tistův rod upadl takřka v zapomnění, Albrechtovi potomci založili široce rozvětvený a dosud žijící rod. Jeho stejnojmenný syn Albrecht ml. (+1413), obdržel při dělení majetku hrady Libštejn a nedaleký Krašov, dal vzniknout jedné z jeho větví pojmenované právě po našem hradě Libštejnští z Kolovrat. Po smrti Albrechta ml. připadl Libštejn jeho synovi Bedřichovi, který po roce 1420 spolu s bratrem Hanušem I. horlivě podporovali císaře Zikmunda, za což byli odměněni četnými statky.
Roku 1430 přitáhla k Libštejnu a Krašovu spojená husitská vojska a pustila se do obléhání obou hradů. Kolovratští bratři byli nakonec přinuceni uzavřít dohodu, která jim umožňovala ponechat si svá sídla pokud se připojí ke kališnické straně. Tak se i stalo a oba bratři se mimo jiní zúčastnili i slavné bitvy u Domažlic. Po Bedřichově smrti roku 1432 připadl Libštejn synovi Jindřichovi, který jej po získání Domažlic kolem roku 1451 přepustil bratru Benešovi. Oba bratři stáli zpočátku proti jednotě poděbradské, po zvolení Jiřího z Poděbrad králem však ač horliví katolíci stáli věrně na jeho straně. Stejně tak se přidrželi i jeho nástupce Vladislava Jagellonského, v jeho sporech s uherským králem Matyášem Korvínem. Beneš přečkal oba své syny Jana a Jindřicha a zemřel roku 1497. Libštejn po něm zdědil Janův syn Jaroslav, panství však bylo natolik zadluženo že jej ještě téhož roku musel prodat svému příbuznému Albrechtu z Kolovrat (vnuk výše zmíněného Hanuše I.). Albrecht zastával nejvyšší zemské úřady, postupně byl karlštejnským purkrabím, dvorským hofmistrem a od roku 1503 nejvyšším kancléřem. Za jeho vlády bylo panství opět povzneseno a rozmnoženo o četné vesnice Protože neměl potomky, odkázal roku 1510 svůj rozsáhlý majetek dětem své manželky, které měla z prvního manželství s Hynkem z Valdštejna.
Bratři Bernard a Jan z Valdštejna drželi své statky společně až do Bernardovy smrti roku 1517. Poté se Jan st. z Valdštejna vyrovnal s jeho potomky a sám podržel mimo jiné statky i Libštejn, od kterého opět začal rozprodávat jeho součásti. Jan zemřel roku 1540 a při dělení jeho majetku o tři roky později si Libštejn rozdělili tři z jeho synů Václav, Kryštof a Bohuše. Z tohoto dělení se zachoval podrobný protokol určující, které části sídla budou společné a které budou patřit jednotlivým bratřím. Díky tomu máme dokonalou představu jak tehdy hrad a jeho příslušenství vypadal. Další dějiny hradu jsou velmi zmatené, každý z dílů měl svůj složitý a ne zcela jasný majetkový vývoj. Valdštejnští bratři na rozděleném hradě nebydleli, staré sídlo pomalu upadalo a již roku 1590 je Libštejn uváděn jako pustý. Jednotlivé díly panství se postupem let dostaly do držení jiných rodů.
Sceleny byly až roku 1639, kdy Libštejn koupil Benjamin Fruvein z Podolí, který jej již natrvalo připojil k liblínskému panství. Již o dva roky později prodal Benjamin panství své manželce Anně Alžbětě z Kolkreitu, která jej roku 1675 dále prodala Janovi Kryštofovi ze Štampachu. Po hrabatech ze Štampachu následovali v průběhu 18. století hrabata z Montecuccoli (do r. 1725) a hrabata z Ledebouru. V 19. století pak následovali Wurmbrandové, nasavský vévoda Adolf Vilém a na přelomu 19. a 20. století jej držela Otilie Goldschmeid-Přibramová.

Pro stavbu hradu zvolil Oldřich Tista ne příliš výhodné místo na malém pahorku nad pravým břehem Berounky, který byl ze tří stran obklopen převyšujícími vrchy. Na severu a jihu je pahorek vymezen dvěma bezejmennými. potoky. Celková situace velmi podobná staveništi hradu Karlštejn odpovídá klidnému období stavby za vlády Karla IV. ještě před rozmachem dělostřelectva, které z neškodných okolních kopců učinilo vážnou hrozbu.

Východně od jádra stávalo přibližně čtverhranné předhradí po stranách obklopené hospodářskými budovami, ze kterých se dochovaly pouze neznatelné terénní stopy. Podle zmíněného popisu dělení hradu mezi bratry z Valdštejna stávala někde na předhradí věž, její místo bychom mohli hledat v jednom z nároží východního čela předhradí, kde by mohla zajišťovat vstupní bránu nad čelním příkopem.

Jádro bylo od předhradí odděleno mohutným příkopem vysekaným ve skále, V jeho podobě lze nalézt několik analogií k blízkým či vzdálenějším hradům, které stavebník hradu v královských službách mohl poznat. Dlouhé úzké nádvoří jádra bylo zcela uzavřeno - na delších stranách stály dva rovnoběžné obdélné paláce, na kratších vysoké čtverhranné věže. Dochovaná nároží obou věží i paláců jsou zaoblená. Nádvoří bylo obklopeno pavlačemi, které v několika úrovních zajišťovaly spojení mezi jednotlivými budovami a místnostmi.
Nejlépe, téměř v plné výši, dochovanou budovou hradu je severní věž o rozměrech přibližně 7x7,5 metrů, která dodnes tvoří jeho zdaleka viditelnou dominantu. Vzhledově i vnějšími rozměry je velmi podobná věži na nedalekém hrdě Gutštejn, zdivo má však slabší a interiéry prostornější. Založena byla na přitesaném skalním soklu s mírně šikmými stranami. Vstup byl veden z nádvoří portálem v prvním patře, z něhož bylo přístupné plochostropé později valeně zaklenuté přízemí. Místnost postrádala přirozené osvětlení, jediným otvorem je nálevka vytesaná z pískovce zasazená do jižní stěny. Podle obdobného článku v přízemí západní věže hradu Radyně nedaleko Plzně musela být na nádvoří pod věží vytesána cisterna sloužila sbírající ze střech dešťovou vodu, pomocí nějakého mechanismu pak byla skrze nálevku čerpána voda do nádoby v přízemí věže. Při některé pozdně gotické přestavbě byla věž nad skalním soklem obklopena další pavlačí přístupnou nově proraženým portálem v severní zdi přízemí. Ve zdivu věže je dochován otisk střechy i krovu této pavlače, která zastoupila hradební ochoz. Horní patra věže byla osvětlena úzkými vysokými okny, poslední bylo mírně vyloženo obdobně jako věž s kaplí sv. Mikuláše zakončující císařský palác na Karlštejně.
Z jižní velmi podobné věže se dochovaly pouze části dvou stěn svírajících východní nároží provázané se sousedním palácem. I přízemí této věže bylo valeně zaklenuto, ve vyšších úrovních obsahovala výstavnou kapli s arkýřovým presbyteriem obráceným k východu. Ještě v první polovině 19. století dosahoval střep jejího zdiva do značné výše, jak ostatně prokazuje kresba C. Kohla z roku 1794 i přesně o půl století mladší kresba F.A. Hebera.
Z paláců se lépe dochoval východní nad příkopem k předhradí, především větší část stěn svírajících jeho zaoblené jižní nároží. I ony byly ještě v 19. století značně vyšší. Sedláček má na svém plánu přízemí rozděleno na tří místnosti, dnes však žádné stopy vnitřního dělení paláce nejsou zřetelné. Zřejmě v souvislosti s rozdělením hradu mezi více majitelů bylo nutné zřídit druhý vstup do jádra (původní vstup doposud nebyl lokalizován), který byl vložen do přízemí východního paláce. Dochoval se z něj průjezd brány se zbytky sousední vrátnice osvětlené malým okénkem.
Ze západního paláce se dochovaly pouze zcela nezřetelné zbytky jeho jižního nároží, které D. Menclová na své hmotové rekonstrukci chybně interpretovala jako obvodovou hradbu nádvoří v nároží zesílenou opěrným pilířem. V jejím popisu hradu proto západní palác zcela chybí.
Na jižní věž navazovaly další budovy zakončené nepravidelnou oblou baštou. Podoba vnějšího opevnění je známa pouze útržkovitě.

Pozdně gotická přestavba přinesla rozšíření jádra směrem k řece. Do jeho vnějšího ohrazení byla na jihozápadě vestavěna čtverhranná věž či bašta, do níž snad byla přenesena hlavní vstupní brána. Od severu byla k této věži opět do svahu přistavěna obdélná budova spodního paláce, z níž dosud do výše prvního patra stojí dvě zdi svírající severní nároží. Její přízemí či suterén bylo od řeky osvětleno malými okénky těsně pod trámovým stropem, patro pak se k řece otvíralo velkými obdélnými okny dobře viditelnými na Liebscherových kresbách ze Sedláčkových hradů. S jihozápadní věží je současný i nárožní střep hradební zdi či bašty na jihu pod oblou baštou jádra.
Významnou součástí pozdně gotické přestavby je především předsunutá bašta umístěná na ostrožně nejvyššího z okolních kopců severně od hradu. Její stavbu si stejně jako na jiných hradech vyžádal především mohutný rozvoj dělostřelectva v průběhu husitských válek, který velmi zřetelně vyvolal na povrch nevýhodnou polohu hradu. Z okolních výšin představoval účinný dostřel obléhacích děl značnou hrozbu, proto je bylo potřeba zajistit. Předsunutá bašta byla tvořena čtverhrannou nejspíše bateriovou věží opět se zaoblenými rohy, k níž byl od severovýchodu přihrazen malý dvorek. Celek byl obklopen příkopem, před nímž byl nasypán val ve směru osy ostrožny protažený v mohutný břit.
V průběhu 16. století vznikla na opačné straně hradu druhá předsunutá bašta. Ta byla zcela zemní okrouhlý objekt s dlouhým koridorem vedoucím směrem k čelní části předhradí.

půdorys, hmotová rekonstrukce

podle A. Sedláčka	podle D. Menclové (ještě před objevením existence severního paláce jádra)
půdorys	půdorys	hmotová rekonstrukce (pohled od severozápadu)

podle posledních výzkumů

celková situace hradu s předhradím a předsunutými baštami

půdorys jádra

jižní předsunutá bašta

severní předsunutá bašta

hmotová rekonstrukce
(pohled od jihovýchodu)

ikonografie

pohled od východu - rytina podle kresby C. Kohla z r. 1794

pohled od východu - rytina A. Langhanse podle kresby F.A. Hebera z r. 1844

pohled od východu
(kresba K. Liebschera)

z díla A. Sedláčka

pohled z levého břehu Berounky od JZ (kresba K. Liebschera)

pohled z levého břehu Berounky od SZ (kresba K. Liebschera)

severní věž jádra od jihu

fotoalbum

jádro

010507-117
východní palác, střep jižní věže, vrcholek severní věže

010507-155
střep hradební zdi či bašty jižně od oblé baštou jádra

010507-156
příkop mezi předhradím a jádrem od jihu

T011201-104
průhled jádrem od jihu k severní věži

T011201-111
zbytky východního paláce a jižní věže

T011201-128
kamenický článek nalezený na hradě

severní věž

010507-140
od severu

010507-112
od východu

010507-134
od jihu

T011201-121
od jihozápadu

010507-138
od západu

010507-139
od severozápadu

T011201-118
horní část jižní fasády s římsou a okénky

T011201-113
okénko v horní části východní fasády

T011201-117
okénko v horní části jižní fasády

T011201-115
pískovcová nálevka v dolní části jižní fasády

010507-136
průhled do interiéru otvorem ve východní fasádě

jižní věž

010507-115
pohled od východu

010507-129
severovýchodní kout interiéru

010507-130
pohled od severozápadu

010507-131
pohled od severu

východní palác

010507-114
jihovýchodní nároží

010507-128
portál vstupní brány

010507-157
severovýchodní nároží

010507-132 & 133
jihovýchodní kout interiéru

jižní budova s baštou

010507-116
pohled od východu

010507-152
pohled od západu

010507-119
pohled od jihu

T011201-108
pohled od severovýchodu

010507-124
interiér jižní části bašty

010507-125
interiér severní části bašty

010507-126
zbytky západní zdi budovy

010507-127
interiér horní části budovy

jihozápadní pozdně gotická věž

010507-120
střep JZ nároží od východu

010507-151
kout interiéru

010507-153
střep JZ nároží od jihu

jihozápadní pozdně gotický palác

010507-121 & 122
interiér

010507-141
vnitřní líc západní zdi

010507-142
severní kout interiéru

010507-143
vnější líc severovýchodní stěny

010507-144 - 146
severní nároží

přízemní okna v západní zdi

010507-147

010507-148

010507-150

severní předsunutá bašta

T011201-138
průhled příkopem před čelem bašty

T011201-139
dno a kontreskarpa čelního příkopu, vlevo těleso bašty

T011201-140
dno západního úseku příkopu a část eskarpy (těleso bašty vlevo)

hranolová věž

T011201-145
západní nároží

T011201-144
jihozápadní zeď

T011201-143
jižní nároží

jižní předsunutá bašta

T011201-147
bašta s příkopem od východu

T011201-153
valovitý pozůstatek obvodového ohrazení horní plochy bašty

T011201-154
pahorek bašty od severovýchodu

Libštejn (Liebenstein) zříceniny gotického hradu

Libštejn
(Liebenstein)
zříceniny gotického hradu