Radyně

(Karlskrone, Karlshut, Kugelweit)
zříceniny gotického hradu

Poloha:	na vysokém kopci u Starého Plzence (okr. Plzeň - jih)
Majitel:	město Starý Plzenec
Uživatel:	Odbor kultury, K Centrum Starý Plzenec
Adresa:	Smetanova 932, Starý Plzenec, 33202
telefon:	019/7966605
WWW:	http://www.plzenec.cz infost.plzenec@inplus.cz
Expozice:	historie a stavební vývoj hradu, věž s rozhledem
Otevřeno:	duben, květen: So, Ne 10-18 červen - srpen: Út - Ne 10-18 září, říjen: So, Ne 9-17
Prohlídka:	samostatně
Vstupné:	dospělí 15,- Kč, děti 5,- Kč, rodinné 35,- Kč
Doprava:	vlak/bus 2,5 km (stanice Starý Plzenec) parkoviště (i bus) 100 m
Prameny:	P. Rožmberský, M. Novobilský: "Královský hrad Radyně", Nadace České hrady, Plzeň 1998 Tomáš Durdík: "Ilustrovaná encyklopedie českých hradů", Libri, Praha 1999 Dobroslava Menclová: "České hrady", 2. vydání, Odeon, Praha 1976 CD-ROM August Sedláček: "Hrady zámky a tvrze české", ViGo agency, Praha 2000 Kateřina Sučková, Roman Abušinov: "Kamenný klíč - hrady, zámky a ostatní zpřístupněné památky", 5. vydání, vl. nákladem, Plzeň 2001 Jiří Růžička, Olga Kozáková: CD-ROM "Hrady, zámky a tvrze v Čechách a na Moravě", Omega software, Roudnice nad Labem 1999
Datum návštěvy:	7.5. 2001

půdorys historické plány

K.L. Kramerius (1814)

F.A. Heber (1843)

V. Král z Dobré Vody
(podle náčrtku A. Sedláčka)

V. Klein (cca 1920)

podle D. Menclové

půdorys podle D. Menclové

rekonstrukce průčelí a současný stav

půdorysy paláce a věží

řezy palácem a věžemi

dějiny objektu

jižní fasáda hradu
(K. Liebscher ??)

V polovině 15. století nesplňoval starý přemyslovský krajský hrad ve Starém Plzenci již dávno svou funkci opory panovnické moci v oblasti. Nedaleká Plzeň jako jedno z mála královských měst postrádala hrad. Nejspíše z těchto důvodů se před rokem 1361 rozhodl Karel IV. na 569 metrů vysoké hoře Radyně, která dominuje širokému okolí, nový hrad podle svého zvyku pojmenovaný po sobě Karlskrone. Tento název se však v kraji neujal a brzy se na hrad přeneslo jméno hory na níž byl postaven.

pohled od severovýchodu

V roce 1356 byla na Sušicku započata stavba hradu Karlsberg (dnešní Kašperk), který je Radyni velmi blízký jak jednotným typem, tak shodnými kamenickými detaily. Proto můžeme usuzovat, že stavba obou hradů byla započata i dokončena téměř současně. Dochovalo se nám zřejmě i jméno magistra fabricae, tedy jakéhosi administrativního ředitele stavby, kterým byl Zdeslav Chlup. Vlastním stavitelem snad mohl být Michal Parléř, který tutéž funkci vykonával na stavbě nedalekého hradu Zlatá Koruna. Radyně byla dokončena nejspíše roku 1361, kdy je v listině Karla IV. zmiňován "nový hrad Karlskrone na hoře Radyni".
Již o rok později byl jeho prvním purkrabím právě Zdeslav Chlup, který tak snad byl odměněn za svou práci při stavbě hradu. V dalších letech se purkrabí střídali, roku 1370 to byl podle dochované listiny, ve které je hrad jmenován jako Karlshut (Karlův Klobouk), jakýsi Blahuta, roku 1381 Jindřich Štipice.

romantická rekonstrukce
(G.J. Wieling)

V přímém královském držení nevydržel hrad příliš dlouho, již roku 1400 jej Václav IV. zastavil i s městečkem Starý Plzenec Zachařovi z Litovic, jehož bratr Bořivoj ze Svinař byl královým oblíbencem a předním diplomatem. Ještě roku 1410 držel Radyni Zachař, o dva roky později zde byl královským purkrabím Oldřich z Letkova, který se brzy zpronevěřil své povinnosti dbát na pořádek v okolí a přidal se k odboji proti králi. Někdy mezi léty 1414-18 byl pokořen královským vojskem vyslaným proti odbojníkům, což se pravděpodobně obešlo bez významnějších bojových akcí či obléhání hradu, po kterém se nedochovaly žádné stopy.
Během husitských válek zůstali purkrabí na katolické straně, zprávy o nich máme však až z pozdějších období bojů, kdy se zejména Hrdoň z Dubňan výrazně angažoval při pomoci husity obležené Plzni. Za své zásluhy dostal pravděpodobně Radyni do zástavy, kterou po jeho smrti převzal dobrý přítel Dobeš z Modřejovic, za nějž je Němci hrad nazývali Gugelweit. Dobeš padl roku 1450 ve službách Jiřího z Poděbrad a hrad se nakrátko vrátil do královského držení. Již o čtyři roky později jej Ladislav Pohrobek za poměrně nízkou částku opět zastavil nejvyššímu purkrabímu Zdeňkovi ze Šternberka. Ten ji nejspíš vzápětí postoupil dosavadnímu královskému purkrabímu Oldřichu z Rakové, který brzy získal i nedaleký skalní hrad Drštka.

výřez z veduty Plzně (1536)

Někdy po roce 1465 získal radyňskou zástavu Petr Kořenský z Terešova, stoupenec zelenohorské jednoty a tedy odpůrce krále Jiřího z Poděbrad. Neklidná doba se projevila i na radyňském panství, jehož pán se zapojoval do přepadů pocestných i poddanských vsí. Po roce 1483 Petr Kořenský Radyni prodal, aby získal finance pro vytvoření rodové domény kolem nově nabyté tvrze Vlkhlavy. Kupec není znám a další zprávy o Radyni máme až z roku 1496, kdy Vladislav Jagellonský zvýšil zástavní sumu na Radyni pro Ladislava ze Šternberka. Ten zde nesídlil a Radyni využíval pouze k loveckým účelům, panství spravoval dosazený hejtman.

výřez z epitafu Karla Kokořovce z Kokořova

Po bezdětném nejvyšším kancléřem převzal Radyni roku 1521 jeho bratr Albrecht, zapřísáhlý odpůrce habsburské kandidatury na český trůn. Po prozrazení spiknutí proti králi roku 1529 mu byly zástavní statky Radyně a Zelená Hora zabaveny. Nový držitel Zdeněk Lev z Rožmitálu brzy pro dluhy o Radyni přišel a roku 1536 ji do dědičného vlastnictví spolu se Zelenou Horou koupil Albertův synovec Adam ze Šternberka. Roku 1558, při zápisu koupi do obnovených zemských desek (shořely při požáru Pražského hradu roku 1541), je jež Radyně označena jako pustý hrad. Kdy zpustl a vyhořel nelze dnes přesněji určit, nejspíše k tomu došlo někdy ve druhé čtvrtině 16. století.

kalendář s rytinou J. Willenberga

Roku 1560 zdědil Radyni Adamův syn Zdeněk, který pustý hrad o rok později prodal Jiřímu Kokořovci z Kokořova, který jej připojil ke svému statku Šťáhlavy. Dobrý hospodář Jiří pozvedl prosperitu šťáhlavského panství, do starého vyhořelého hradu však neinvestoval a ten stále více chátral. Na kalendáři z roku 1604 je na dřevořezu Jana Willenberga zachycen ještě vysoký střep východní polookrouhlé věže, zatímco na epitafu Jiřího syna Karla (+1605) již zbytky věže výškově splývají s palácem. Za třicetileté války nebyl hrad i přes své mohutné zemní opevnění považován za důležitý, proto také nebyl zahrnut do výčtu pevných míst Plzeňského kraje sepsaného roku 1643. Před rokem 1677 navštívil zříceniny hradu vlastenecký jezuita Bohuslav Balbín, který se o něm stručně zmínil i ve svém díle.
Na počátku 18. století koupili od zadlužených Kokořovců šťáhlavské panství i s Radyní hrabata Černínové z Chudenic, v jejichž rodu vydrželo panství až do roku 1816, kdy zemřel poslední příslušník chudenické větve rodu hrabě Jan Vojtěch. Dědil po něm vnuk jeho sestry Kristián Vincenc hrabě z Valdštejna.

severní fasáda
kresba K.L. Krameria (1814)

severní průčelí (F.A. Heber)

V letech 1814 a 1818 navštívil zříceniny hradu syn prvního českého novináře Karel Liboslav Kramerius, který hrad prozkoumal a do svého deníku si k podrobnému popisu zanedbaného hradu zakreslil velmi nepřesný půdorys jádra hradu a také skicu jeho severní fasády. V roce 1823 nechal hrabě Kristián Vincenc hrad romanticky restaurovat a ve čtyřhranné věži upravil jednu místnost, snad pro odpočinek při lovu. Na vrcholu věže byla upravena rozhledna, hustý porost bránící vstupu byl vymýcen. V takovém stavu nalezl Radyni roku 1842 další romantický badatel František Alexander Heber, z jehož nedokončeného několikasvazkového díla pochází další podrobný popis hradu a kresba opět ze severní strany. Hrabě Valdštejn pokračoval v péči o hrad i následujících letech, roku 1844 nechal opravit narušenou zeď paláce. Tou dobou již byla Radyně tradičním cílem prvomájových výletů obyvatel Plzně a okolí. Roku 1885 sledoval z věže hradu vojenské manévry císař František Josef I., již o rok později vypukl na hradě další požár, za několik let jej však nechala správa velkostatku opět zpřístupnit. Dalším známým badatelem, který navštívil Radyni byl snad roku 1893 profesor August Sedláček, který opět zakreslil plán zříceniny a sepsal její podrobný popis. Na počátku 20. století Radyni podrobně zkoumal syn hajného z hájovny pod hradem Benedikt Šula, které od roku 1910 své poznatky zveřejňoval v regionálním tisku.

kresba K. Liebschera z díla A. Sedláčka (1905)

kresba z díla A. Sedláčka

fotografie interiéru paláce (cca 1910)

Roku 1920 koupila Radyni od hraběte Adolfa Arnošta z Valdštejna obec Starý Plzenec a péče o hrad se ujal nově založený Spolek pro záchranu Radyně a Hůrky. V opravách hradu spolku napomáhala obec Starý Plzenec, město Plzeň i československý stát, náklady pomáhal pokrýt i výtěžek restaurace otevřené pod hradem o rok později a také podomní sbírka v Plzni. Z věže a paláce byl vyklízen rum, zdivo bylo zajištěno proti zřícení a postupně opravováno. Vyklízení věže a paláce přineslo mnoho poznatků o životě a především o zániku hradu. Do roku 1928 byla velká oprava hradu v podstatě hotova. O rok dříve vydal architekt Václav Klein publikaci o Radyni včetně nejmodernějšími metodami provedeného plánu hradu.
Spolek pečoval o hrad až do počátku 50. let, kdy jeho majetek zabral stát a o hrad dále pečoval Vlastivědný kroužek Osvětové besedy ve Starém Plzenci. Na přelomu 50. a 60. let byl na čtverhranné věži vybudován převaděč televizního signálu a počátkem 70. let prováděl podnik Geoindustria Stříbro další rozsáhlou opravu hradu. Skálu pod hradem zpevnila betonová injektáž, zdivo hradu bylo dále staticky zajištěno, vyčištěny byly obě vodní jímky, pod hradem byla postavena nová restaurace a upraveno parkoviště na které vede ze Starého Plzence asfaltová cesta. V roce 1981 byl hrad opět zpřístupněn veřejnosti. Na počátku 90. let přešel hrad opět do majetku města Starý Plzenec, které za státní podpory pokračuje v péči o hrad.

popis

pokus o rekonstrukci hradu v 15. století

palác

010507-021
severní fasáda

010507-026
západní část severní fasády a čtverhranná věž

010507-025
východní část severní fasády a polookrouhlá věž

Hlavní stavbou hradu postavenou na skalisku na vrcholu hory byl obdélný palác srostlý na kratších stranách s dvěma obytnými věžemi obdobně jako tomu bylo na Kašperku. Zatímco tam měly obě věže čtvercový půdorys, východní věž na Radyni byla polookrouhlá. Celkové rozměry budovy jsou 49 x 11 metrů. V dolních úrovních mají zdi sílu kolem 2,6 metrů, jedinou výjimku tvoří vnitřní zeď polookrouhlé věže slabší téměř o 30 cm. Ve vyšších úrovních síla zdiva postupně klesá až na 185 cm. Čtverhranná věž si udržuje stejnou tloušťku, východní věž nebyla na exponovaném místě, takže mohla mít zdivo zeslabeno na 220 cm.

010507-012
okna roubené komory 1. patra

Samotný palác o délce 27 metrů měl včetně suterénu tři podlaží, která se ve většině obvodového zdiva dochovala dodnes. Stejně jako na Kašperku se nedochovaly žádné stopy kleneb, jednotlivé úrovně byly odděleny trámovými stropy. Přízemí o šířce asi 6 a výšce kolem 3,5 metrů osvětlené pouze střílnovitými okénky bylo rozděleno příčkami na tři prostory propojené pouze s čtverhrannou věži. Někteří autoři (V. Klein, D. Menclová) sem kladou hlavní vstup do paláce, na jehož umístění jsou dva odlišné názory.

010507-010
okna roubené komory 2. patra

Vnitřní dělení 5,5 metrů vysokého 1. patra není zcela jasné, předpokládá se členění na čtyři prostory. V sousedství čtverhranné věže to byl malý komunikační prostor, do kterého podle výše zmíněné hypotézy vedlo schodiště od vstupu v přízemí, podle druhé vedl vstup přímo do něj. V síle zdiva věže byla malá místnůstka považovaná za vrátnici, kterou se dnes vchází do věže, původně s ní však nebyla propojena. Další obdélná místnost osvětlená obdélnými okny s vnitřním křížem a sedátky v síle zdi měla při jižní zdi výklenek s oknem, kde mohlo být ohniště propojené s mohutným komínem v síle zdi. Do něj vedl i vývod spalin z kachlových kamen v sousední roubené komoře. Přibližně čtvercová místnost vložena do ústupku ve zdivu a osvětlená z jihu třemi pyramidálně seskupenými okénky nevyplňovala celou šířku paláce, při severní zdi ponechávala úzkou chodbičku do poslední místnosti vytápěné krbem v severovýchodním rohu. Naproti ní byl vstup do chodbičky v síle zdi vedoucí k arkýřovému prevétu.
Druhé patro mělo při čtverhranné věži opět roubenou komoru, stejnou jako o poschodí níže. Chodba mezi ní a severní zdí paláce ponechávala volný přístup ke vstupu do čtverhranné věže. Zbytek patra vyplňoval přes 20 metrů dlouhý tzv. rytířský sál. Díky zeslabování zdiva dosahovala jeho šíře 7,5 metrů a osvětlena byla obdobnými okny se sedátky jako sál v prvním patře. Poblíž jihovýchodního koutu byla opět vybavena prevétem. Asi uprostřed severní zdi je umístěn výklenek s umyvadlem, jehož odpad je vyveden skrz zeď, a dvěma schránkami v bočních zdech. Ten je interpretován jako toaleta, sloužící k základní hygieně v průběhu hostin.

čtverhranná věž

010507-003
západní průčelí

010507-007
jihozápadní nároží

010507-027
severní průčelí

010507-029
severozápadní nároží

010507-009
arkýřový prevét ve 2. patře

010507-002
západní fasáda přízemí s nálevkou čerpacího zařízení cisterny

Přízemí čtverhranné věže propojené s palácem dnes zazděným průchodem mělo podlahu asi o dvacet centimetrů níže. V západní stěně je nálevka, do které byla čerpána voda z cisterny pod věží, odtud byla zachytávána do sudů. Z přízemí bylo po schodišti přístupné první patro osvětlené malými okénky, z výklenku vedle západního z nich bylo možné obsluhovat zmíněné čerpací zařízení. Dnes je zde umístěna výstavka. Ve druhém patře je nejhonosnější místnost věže vybavená v jihozápadním koutě krbem a v jihovýchodním dalším prevétem, který byl rekonstruován ve 20. letech. Od východu vedl vstup z paláce a ve zbývajících dvou volných stěnách byla velká okna s kamennými sedátky. Místnost ve třetím patře považovanou za zbrojnici osvětlovalo od severu okno, na západ a na jih vedly střílny. V úrovni podlahy ji zvnějšku obíhá žlab, který sbíral vodu ze střechy paláce a chrličem na západní stěně ji sváděl do cisterny pod věží. Dnes místnost využívá společnost Radiokomunikace, která má na věži své antény. Ze čtvrtého patra se dochovala spodní část sloužící dnes jako vyhlídková plošina pro návštěvníky. portálem ve východní stěně bylo přes padací můstek možné vstoupit na visutou lávku v krovu paláce, která spojovala horní úrovně obou věží. z předpokládaného pátého patra věže byl snad přístupný na kamenných konzolách vysazený ochoz kolem zděné homole střechy.

polookrouhlá věž

010507-016
pohled od jihu

010507-018
pohled od východu

010507-020
pohled od severovýchodu

V interiéru východní polookrouhlé věže nebyly až do úrovně třetího patra nalezeny žádné stopy vnitřního členění a jediným otvorem byl větrací průduch v úrovní prvního patra. Vyšší poschodí se nedochovala, můžeme ale předpokládat, že byla členěna obdobně jako v západní věži. I střecha tvořila nejspíše obdobná zděná helmice. Vysoká prostora věže sloužila nejspíš jako vězení, soudě podle dvou koster nalezených při jejím vyklízení.

dvorek u jádra

010507-004
cisterna pod čtverhrannou věží

010507-008
jižní polookrouhlá cisterna

010507-006
zbytky budovy jižně od čtverhranné věže

Západně od čtverhranné věže tvořilo srovnané skalisko téměř čtvercový dvorek obehnaný téměř nedochovanou hradbou. V západním nároží dvorku stála v místě dnešní pokladny roubená stavba nepravidelného půdorysu, která podle nalezených zbytků podlehla požáru. V jižním nároží stála čtverhranná budova se silnými zdmi založenými ve svahu. K západu z ní vybíhala zídka tvořící patrně boční stěnu chodbičky do sklepa mezi skálou a zdí. Ze sedlové střechy byla sváděna voda do půlkruhové cisterny vytesané ve skále. Od čtverhranné věže ji oddělovala nízká zídka zabraňující výpalům padajícím z prevétu věže znečistit vodu v cisterně. Druhá tentokrát čtverhranná cisterna vysekaná u paty západní zdi věže sbírala zmíněným chrličem vodu ze střechy paláce. Z jejího sousedství se po můstku na pilířích vstupovalo do hradního paláce. Vstup do dvorku vedl pravděpodobně od severu i od jihu.

obvodové opevnění

010507-032
západní okružní příkop
pohled od 1. brány k severu

010507-013
nezřetelné zbytky jižní polookrouhlé bašty

Vnitřní hrad byl ze tří stran obklopen částečně ve skále vylámán příkopem před nímž byl ještě navršen val. Stěny příkopu byly místy vyzděny. Na východní straně spadal terén příkře dolů, takže zde nebylo valu ani příkopu zapotřebí. Na koruně valu stála 1,2 metrů silná zeď vyzděná nekvalitní maltou, která téměř beze zbytku zmizela. Na jihozápadě se čelní val před příkopem rozšiřoval a vzniklý prostor využila obdélná stavba první brány s padacím mostem přes malý příkop opět s vyzděnými stěnami. Od východu k bráně přiléhal přístavek vrátnice. Podle archeologických nálezů měla brána prejzovou střechu.
Od první brány vedl další padací most přes hlavní příkop do průjezdu věžovité druhé brány. Z východního boku ji chránila trojúhelná plošina. Z obou stran na bránu navazovala hlavní hradba o síle opět 1,2 metrů. Tato zeď, která se místy dochovala, byla opatřena cimbuřím a z bezpečnostních důvodů byla založena dále od kraje příkopu. K jihovýchodnímu nároží hradby byla přistavěna podkovovitá bašta vyzděná opět na nekvalitní hliněnou maltu, ze které se dochovaly nepatrné zbytky. Vznikla patrně až v 15. století k zabezpečení nedostatečně pokrytého prostoru.
Poslední známá kamenná budova byla zavázána do hlavní hradby severně od paláce. Budova o rozměrech 6x9 metrů považovaná za konírny byla založena do svahu a před západní úsek hradby předstupovala dvěmi třetinami svého objemu. Na její východní stěnu navazuje hradba, která pokračovala k jihu a přibližně v polovině vzdálenosti k paláci se pravoúhle lomila k východu.

010507-022
konírny od jihu

010507-023
interiér koníren od východu

010507-024
nově dozděná jižní zeď koníren

010507-030
2. brána od severu

010507-031
východní stěna 2. brány

010507-014
jižní okružní příkop - pohled od polookrouhlé bašty k západu