[HLAVNÍ STRÁNKA]
Houska
gotický hrad přestavěný renesančně a klasicistně
popis
Přestože tomu zběžný pohled nenapovídá, v hmotě dnešního čtyřkřídlého zámku se dochovala podstatná část raně gotického hradu. Z jeho zbytků, stejně jako z písemných pramenů se podařilo vcelku komplexně rekonstruovat jeho podobu. Významnou měrou přispěl k poznání podoby hradu především stavebně-historický průzkum (SHP) provedený počátkem 80. let 20. století, cenné poznatky přinesly také v archivech objevené plány vztahující se k přestavbám v letech 1822-4 a 1924-8.
Stavebník si za staveniště vybral nevýraznou pískovcovou pseudo ostrožnu v poměrně odlehlé oblasti stranou všech dálkových cest na jihovýchodním konci Českého Středohoří. Její čtyřhranný tvar do značné míry určil, jakou podobu hrad bude mít. Jádro raně gotického hradu mělo tři obdélná dvoupatrová křídla uspořádaná do tvaru písmene U. Teprve zmíněný stavebně-historický průzkum prokázal, že poslední jižní křídlo je až dílem renesanční přestavby, raně gotická je z něj pouze jeho jižní stěna o síle cca 2,3 metru, která původně tvořila štítovou zeď chránící vstup do hradu. Ten byl v hradbě proražen pravděpodobně v místech dnešního průjezdu do zámeckého nádvoří.
V jihovýchodním nároží před štítovou hradbu asi o 4 metry předstupoval skalní suk, který stavitel využil jako základnu hranolové věže o rozměrech přibližně 6x9 m. Jediným zbytkem v 17. století zbořené věže je relikt jejího severozápadního nároží odhalený průzkumem v místech schodiště v jihovýchodním koutě jádra. Vzdálenost 4 m, o které suk s věží předstupuje před hradbu, podle D. Menclové určuje šířku parkánu zesilujícího obranu vstupní strany jádra. Z jiných pramenů se však o parkánu zmiňuje pouze monografie panských sídel Českolipska z pera F. Gabriela aj. Panáčka, kteří však pro existenci parkánu nenašli žádné důkazy.
Plošinu jižně od jádra zaujalo předhradí zajišťující hradu hospodářské zázemí. Od jádra bylo odděleno příkopem, neznámo v které době jej obehnaly hradby s baštami. Většina předhradí včetně poplužního dvora vzala za své při pobělohorském bourání, získaným materiálem byly zasypány příkopy. Z raně gotických konstrukcí byly v předhradí rozpoznány úseky zdiva ve střední části východního křídla dnešní provozní budovy.
jádro
Raně gotické obvodové zdivo tří palácových křídel se dochovalo v podstatě v plné výši tří podlaží, teprve nejvyšší úsek (asi 1,5 m) je renesanční nástavbou. Původnosti zdiva nasvědčuje i armování všech vnějších nároží, které bez přerušení stoupá vždy až do druhého poschodí. Všechna tři křídla jsou asi 8,5 metrů široká, vnější zdi v úrovni přízemí cca 2,3 metry silné a poněkud slabší nádvorní zdi (cca 1,5 m) ponechávají v interiéru cca 4,5 metrů široké prostory. Nejslabší jsou příčky dělící interiér, které mají kolem 1 m. V provozním přízemí i reprezentačním prvním patře se z větší části dochovalo vnitřní členění, tam kde došlo k nějakým změnám, lze na základě dochovaných stop či analogií původní stav poměrně spolehlivě rekonstruovat. Rozdílná situace je v případě patra druhého, které bylo v renesanci zcela změněno, z původního stavu zůstaly pouze obvodové zdi s relikty okenních otvorů. Vertikální komunikaci zajišťovaly pavlače obíhající po celém obvodu nádvoří a také vřetenová schodiště dochovaná či předpokládaná ve všech třech křídlech.
Západní křídlo
bylo v přízemí i prvním patře rozděleno do čtyřech prostor (nejsevernější z nich někteří autoři uvádějí jako součást křídla severního). Přízemí mělo ve všech místnostech trámové stropy, dnešní valené klenby s výsečemi jsou až renesančního původu. Jihozápadní obdélná místnost přízemí o rozměrech přibližně 4,5x3,8 metrů byla osvětlena pouze úzkým střílnovitým okénkem směřujícím k západu, jižní stěna obrácená nejohroženějším směrem do předhradí zůstala bez otvorů. Dnes je přístupná ze sousední místnosti od severu a z dnešního průjezdu, zda je tento vstup původní se prameny nezmiňují. Směrem k severu následuje obdélná místnost o přibližně dvojnásobné velikosti než mají zbývající místnosti křídla (4,5x9,5 m), která je dnes rozdělena do tří prostor. Následuje čtvercová a v severozápadním koutě jádra pak mírně lichoběžná místnost. Její východní zeď dosahuje šíře pouze 1 m, tedy stejně jako příčky v interiéru, což potvrzuje domněnku, že v těchto místech navazující severní křídlo bylo stavěno současně se západním.
Shodné členění měly i místnosti vysokého prvního patra, to však již bylo klenuté a také honosněji vybavené. Jižní místnost zaklenutou jedním polem křížové žebrové klenby osvětlovalo od jihu okno zakončené lomeným obloukem, jehož dva klenáky zachované v původních pozicích jsou jedinými raně gotickými detaily viditelnými na jižní fasádě hradu. Obdobné okno se dá předpokládat i v západní stěně. V severozápadním koutě místnosti autoři SHP analogicky k nedalekému Bezdězu předpokládají existenci krbu. Sousední sál byl zaklenut dvěma poli stejné klenby a od západu jej osvětlovala dvě lomená okna, fragmenty jejichž horních částí jsou vidět v západní fasádě mezi okny 1. patra a mezipatra. Plány klasicistní přestavby z let 1822-4 zachycují mezi severnějším z oken a koutem místnosti zřejmě původní točité schodiště, které spojovalo první a druhé patro. Další místností byla zateplená srubová komora, jejíž vložení do zdiva umožnilo zeslabení západní stěny o více než 3/4 metru. Dalším důkazem existence komory jsou v renesanci zazděné otvory po třech stupňovitě uspořádaných oknech, které jsou obvyklou součástí takovýchto komor. Poslední místnost v severozápadním nároží byla obdobou výše zmíněné jihozápadní rohové místnosti. I ona byla zaklenuta křížovou žebrovou klenbou a osvětlena dvěma lomenými okny - lomené horní části obou těchto oken jsou ve fasádách jasně viditelné mezi okny dnešního prvního patra a mezipatra.
Vnitřní členění druhého patra pozdější přestavby zcela změnily, za původní by se snad dala považovat pouze jižní zeď severozápadní místnosti. O jeho vybavení svědčí pouze okosené ostění obdélného okna, které je zazděno přibližně v polovině nádvorní fasády druhého patra. Toto okno se však svým tvarem výrazně liší od sdružených okének dochovaných ve fasádách 2. patra ostatních křídel a pravděpodobně pochází až z lucemburské doby.
Nad druhým patrem bylo ještě podstřešní polopatro, gotické zdivo zde ještě dnes dosahuje do výše 80-90 cm, dalších cca 1,5 je (jak již bylo výše uvedeno) renesančního původu.
Severní křídlo
obsahovalo dva diametrálně odlišné prostory. Dominantní prostorou severního křídla i celého hradu je bezesporu hradní kaple, která prostupovala přes celou šíři křídla až do úrovně prvního patra. Na přibližně čtvercovou loď zaklenutou jedním polem křížové žebrové klenby navazoval pětiboký závěr zaklenutý šesti paprsky žebrové klenby. Klenební žebra byla zakončena hlavicemi, které přecházely v oblé třičtvrtiválcové přípory, aby byly zakončeny v úrovni podlahy talířovitými patkami posazenými na pětibokých soklících o výšce 57 cm. Mladší přestavby a zejména předělení kaple vloženým stropem klenební systém značně narušily, z patek se zachovaly pouze dvě, z klenebních přípor zůstala pouhá torza, žebra byla odsekána. V severozápadním koutě je vloženo vřetenové schodiště, které ústilo na kaplovou tribunu odstraněnou při renesanční přestavbě. Ta byla dále přístupná lomenými portály z pavlače nádvoří a také dalším portálem ze sousední místnosti severního křídla.
torzo okenní kružby (snímek z knihy D. Menclové)
|
Boky závěru a severní stěny byly členěny sedilemi tvořenými dvojicí sdružených arkádek. Osvětlení bylo úkolem celkem čtyř lomených oken s ven se rozevírajícími špaletami. Původně dvojdílná okna se středním sloupkem byla završena trojlisty, do lomených vrcholů byly vloženy pětilisty se zaoblenými laloky. Dnešní podoba oken není původní, západní okno lodi dokonce není na původním místě ale mírně posunuto do strany. Dnešní stav je výsledkem až meziválečné přestavby provedené architektem Fialou.
Interiér kaple zdobily bohaté nástěnné malby - na stěnách presbyteria to byl výjev Ukřižování provázený postavami apoštolů, na bočních stěnách pak výjevy ze života P. Marie a scény Utrpení. Stěny lodi patří archandělu Michaelovi - na jedné straně je zachycen ve výjevu z posledního soudu, na straně druhé jako ideál rytířského světce bojujícího s drakem. Na plášti schodiště výzdobu doplňovaly alegorické postavy dobra a zla a nad tribunou byl cyklus zakončen postavou sv. Kryštofa a postavami světic. Malby však nebyly součástí kaple od počátku její existence, na základě analýzy kresebných technik zařadila D. Menclová jejich vznik do první třetiny 14. století.
Vstup do kaple byl veden portálem z nádvoří jehož jednoduché provedení kontrastuje s výstavností interiérů, ke kterým vedl.
Západní třetinu přízemí zaujímá místnost na přibližně čtvercovém půdorysu o straně cca 3,5 metru. Přístupná byla portálkem z nádvoří, od severu ji osvětlovalo úzké obdélné okénko. Další portálek vedl do sousední místnosti západního křídla - v západní stěně se z něj zachovala část jeho levého ostění. Místnost původně krytá trámovým stropem má dnes renesanční valenou klenbu. Obdobnou klenbu má i místnost o poschodí výš, ze které se vstupovalo na tribunu kaple. V jihozápadním koutě místnosti stálo až do klasicistní přestavby vřetenové schodiště spojující první a druhé patro.
Stejně jako u západního křídla bylo i druhé patro severního křídla zcela přetvořeno renesanční přestavbou, dnes z něj zůstává pouze obvodové zdivo s několika raně gotickými fragmenty. V severní fasádě je hluboko zazděné torzo sdruženého okna s dochovaným východním lomeným obloučkem a polovinou západního, který částečně překrylo renesanční okno. Obdobné okno se zčásti zachovalo i v nádvorní fasádě druhého patra.
Východní křídlo
svorník klenby kaple a část okenní kružby (snímek z knihy D. Menclové)
|
svírá se severním křídlem tupý úhel a je s ním také poněkud neorganicky propojeno, jeho severní zeď je také značně zeslabena. Autoři SHP tyto skutečnosti považují za náznak toho, že východní křídlo bylo ke kaplovému závěru připojeno až druhotně ve stavební fázi, která však s nevelkým odstupem následovala stavbu západního a severního křídla.
Interiéry východního křídla jsou v přízemí a prvním patře rozděleny shodně do tří prostor. Jižní prostor přízemí má úroveň podlahy sníženou do té míry, že z něj bylo možné pod mohutnou půlkruhovou arkádou severní stěny vést vstup do přilehlého suterénu. Směrem k severu následovala obdélná místnost o rozměrech 4,5 x 7 metrů v níž původní trámový strop opět nahradila renesanční valená klenba. Stejná situace je i u poslední čtvercové místnosti o straně 4,5 metrů.
Nejzajímavější částí východního křídla je ovšem jeho první patro, které má obdobné uspořádání jako odpovídající prostory protilehlého západního křídla. Srubovou komoru vloženou do jižní místnosti prozrazuje kromě výrazně zeslabené zdi i východní fasáda křídla, z níž jasně vystupuje fragment velkého půlkruhového oblouku z pečlivě tesaných pískovcových klenáků o šířce 315 cm a původní výšce snad až 5 m. Úroveň podlahy byla opět oproti zbývající části patra poněkud nižší, vstup do střední obdélné místnost o rozměrech cca 5x6 metrů vyrovnávalo několik stupňů schodiště. Těsně vpravo od vstupu z pavlače do střední místnosti se zachovala část levého ostění lomeného portálu, kterým byla střední místnost vybavena při svém vzniku. Autoři SHP v této místnosti stejně jako v západním křídle předpokládají existenci šnekového schodiště do druhého patra, které hypoteticky umísťují do jihovýchodního koutu.
Poslední místnost prvního patra tzv. "zelená komnata" si nejlépe z celého hradu uchovala svůj středověký vzhled. Téměř čtvercová komnata byla bohatě vybavena krbem v severovýchodním koutě s mohutným čtvrtkruhovým dýmníkem. Na rozdíl od krbů předpokládaných v dalších místnostech hradu přežila jeho horní část renesanční přestavbu a je tak jediným dokladem vytápění středověkých místností na Housce. K vybavení místnosti patřil i arkýřový prevét, k němuž z portálu jihovýchodního koutu vedla chodbička v síle zdi. Od východu komnatu osvětlovalo vysoké mladšími zásahy značně narušené okno zakončené lomeným obloukem - zachoval se z něj především vrchol ostění obsahující pětilist se zaoblenými laloky. Gotická křížové klenba vysoká 6,4 metru je jedinou dochovanou klenbou původního hradu. Její klínová žebra pětibokého tvaru jsou ve vrcholu sepjata hladkým terčovým svorníkem, v koutech dvorní zdi se pak opírají o oblé přípory zakončené sešikmenými prstenci a kalichovými hlavicemi. Nad dvířky k prevétu je konzola ukončena dosti neforemným kolínkem, neorganické je i zakončení klenby u krbu, kde je osazena vysoká, pětiboká, složitě profilovaná konzola (pravděpodobně až z 14. století).
Z druhého patra se dochovaly opět pouze obvodové zdi s fragmenty původního vybavení zazděnými v nádvorní fasádě. Cca 5 metrů od severovýchodního koutu nádvoří a 67 cm nad úrovní pavlače to je dvoudílné okno s oblým středním sloupkem, jehož lomené obloučky jsou zakončeny otevřenými trojlisty. Další sdružená dvojice raně gotických okének byla odhalena o 4 m jižněji. Tato okénka vrcholící zaoblenou mniškou jsou oproti předchozím nižší a vůči úrovni pavlače jsou umístěna výše - jejich pískovcové ostění začíná 125 cm nad dlažbou.
O podobě čtverhranné věže původně stojící na skalním suku v jihovýchodním koutě jádra lze po jejím zboření v 17. století soudit pouze na základě ikonografických pramenů a torzovitých zbytků zdiva. Významné odhalení přinesla sonda v západní stěně průchodu z 2. patra východního křídla na terasu, která vznikla v místech zbořené věže. Sonda odhalila východo-západně probíhající zeď ještě s původní omítkou. Jde o torzo severní zdi věže, které prostupuje až do podkroví. Sonda ve východní stěně jižního křídla odhalila ve vzdálenosti 70 cm od průčelní zdi torzo severozápadního nároží věže se soklem. Značně stylizované zobrazení Housky na nástěnných malbách "zelené komnaty" zachycuje věž zřejmě po nějakém požáru v poškozeném stavu a bez střechy. Na Pieroniho kresbě z roku 1658 již měla věž střechu zakončenou lucernou a cibulí, to však bylo zřejmě dočasné řešení, neboť věž byla jako poškozená obětí následné demolice nařízené místodržícími.
stavební zásahy v období gotiky
Z dlouhého časového období mezi dokončením hradu ve 13. století a rozsáhlou renesanční přestavbou na konci století 16. se nedochovalo příliš stop po stavebních úpravách hradu. Do doby lucemburské řadí autoři SHP obdélné okno na nádvorní fasádě 2. patra západního křídla a hypoteticky také klenební konzolu osazenou pod výběhem žebra na dýmníku krbu v "zelené komnatě". Pod jižní částí východního křídla byly v blíže neurčené době vyhloubeny dva sklepy. Do pozdní gotiky autoři řadí také schodiště dodatečně vylámané v masivu zdiva mezi kaplí a východním křídlem. Oproti raně gotickým schodištím nespojuje přímo jednotlivé místnosti interiéru, ale nádvoří s oběma patry pavlačí. Na východní fasádě jej na první pohled odhaluje sloupec šesti okének, které osvětlovaly jinak temné prostory schodiště, v interiéru se projevuje především stlačeným předstoupením v severní stěně "zelené komnaty".
renesanční přestavba
Při přestavbě datované kolem roku 1580 uzavřelo nádvoří jižní křídlo nově přizděné k obvodové hradbě na vstupní straně jádra. Oproti raně gotickému zdivu jsou jeho stěny poněkud slabší - nádvorní zeď cca 1,2 m příčky maximálně 1 m. Východní polovina křídla dokonce překročila čelní hradbu jádra směrem do příkopu, kde byl ke skalnímu suku s věží přilepen patrový rizalit o hloubce cca 4 m. Gotická vřetenová schodiště a pavlače doplnilo široké dvouramenné schodiště zabírající západní trakt jižního křídla mezi vstupním průjezdem a východním křídlem. Směrem k východu následoval v přízemí průjezd vedoucí na nádvoří jádra, dále pak obdélná valeně klenutá místnost o rozměrech 5x7 metrů zakončená v přízemí výše zmíněného rizalitu valeně klenutým výklenkem o rozměrech 2,5x3 metrů. Zbývající prostor přízemí vyplnila lichoběžná místnost, na níž navázala kosodelná (3x6 metru) komora vysekaná v hmotě skalního suku nesoucího čtverhrannou věž.
Kromě schodiště zabíral celou plochu prvního patra velký sál o rozměrech cca 10x5 metrů spojený dvěma širokými průchody s podlouhlou obdélnou místností v prvním patře rizalitu. Schodiště na východní straně sálu jej spojovalo s obdobným sálem, který tvořil hlavní prostor mezipatra, stejně jako tomu bylo o úroveň výše v patře druhém. V podkroví se také dochoval renesanční komín lemovaný římsou se zubořezem vložený do východní stěny křídla.
Renesanční přestavba výrazně změnila i vnitřní uspořádání již stojících raně gotických křídel. Vysoké první patro západního a severního křídla (včetně kaple) bylo vložením poměrně nízkého mezipatra rozděleno do dvou výškových úrovní, velká kružbová okna gotického prvního patra byla zazděna a nahrazena novými obdélnými. V kapli byla vloženým stropem znehodnocena vysoké kružbová okna, odstraněna byla i panská tribuna a vložené patro bylo přímo propojeno se sousedící renesančně klenutou prostorou. Propojením obou jižních místností západního křídla vznikl rozlehlý sál (cca 15x4,5 m), jehož využitelnost však omezoval poměrně nízký strop. Severozápadní rohová místnost dostala renesanční valenou klenbu s dvěma pětibokými výsečemi, v jejím nádvorním koutě bylo podle mladšího plánu postaveno později zrušené kruhové schodiště.
Vložením mezipatra přestalo být první patro nejvýstavnější částí Housky a reprezentativní těžiště se přesunulo do druhého patra, které bylo zvýšeno o již zmíněnou 1,5 m nadezdívku. V jižním a západním křídle vznikly velké malované sály dostatečně osvětlené čtyřmi (jižní) a šesti (západní) okny. Toto členění však nemělo příliš dlouhé trvání, patrně již za třicetileté války bylo druhé patro sníženo vložením nízkého provozního patra v podkroví.
Značných změn doznalo i komunikační schéma, četné portály byly přezděny, některé dostaly renesanční bosáž. Všechny gotické místnosti, které měly trámové stropy dostaly nové převážně valené či renesanční křížové klenby, žebra křížových kleneb byly v komnatách i v kapli odsekána, jedinou výjimkou zůstala klenutá místnost s krbem ve východním křídle. Její stěny i klenba byly navíc vyzdobeny ornamentální i krajinářskou výmalbou, díky které dostala své jméno "zelená komnata".
Strop komnaty pokryl rozvilinový ornament, každou ze čtyř výsečí vymezených žebry klenby navíc vyzdobily erby významných rodů (páni z Koldic, Házmburka, Šternberka a pravděpodobně Berkové z Dubé, Krajířové z Krajku). Výzdobě západní stěny dominuje průvod v popředí, snad svatební či vítání nové paní hradu. Téměř celý zbytek výseče vyplňuje blíže neurčený hrad, s loveckými scénami v okolní krajině. Na východní stěně vidíme kolem lomeného okna opět neurčený hrad se scénou lovu na medvěda, na jihu pak hornatá krajina s tvrzí, vesnickými chalupami a mlýnem se scénou štvanice na jelena v popředí. Na poslední severní straně vystupuje do obrazu lesnaté krajiny s loveckou scénou těleso sousedícího pozdně gotického šnekového schodiště. V místě odstraněného sopouchu je pod erby Elišky Mracké z Dubé a Tobiáše Hrzána z Harasova zachycena podoba Housky jak vypadala v pozdní renesanci ještě se stojící, ale již poškozenou čtverhrannou věží, baštou v předhradí a velkým dřevěným arkýřem v západní fasádě. Podle heraldické výzdoby a uvítací scény lze usuzovat, že výzdoba byla pravděpodobně pořízena k oslavě sňatku Tobiáše Hrzána s Eliškou Mrackou uzavřeného kolem roku 1584.
Zřejmě již v průběhu třicetileté války došlo k dalším úpravám, při nichž došlo k znehodnocení reprezentačního významu druhého patra, když bylo sníženo vložením nízkého podkrovního patra. Po skončení války došlo k částečnému poboření hradu, jak bylo popsáno ve stati o dějinách Housky.
klasicistní přestavba
Za Kouniců průběhu 18. století nebyla Houska obývána a více než století bez údržby přivedlo hrad do stavu, který si na počátku 19. století vyžádal další, tentokrát již klasicistní přestavbu. K úpravám zámku provedeným v letech 1822-4 se vztahují i nedatované plány podepsané jinak neznámým stavitelem Němečkem, které zachycují řadu dílčích informací o stavu zámku.
Dřevěné nádvorní pavlače, které v gotice zajišťovaly valný díl komunikace a v mezidobí byly odstraněny nahradily je dnešní kamenné. Na ně se znovu přesunulo komunikační těžiště a následně bylo zrušeno několik zřejmě úzkých a nepohodlných vřetenových schodišť - V západním křídle bylo zazděno kruhové schodiště, které při severozápadním koutu velké střední síně spojovalo první a druhé patro, stejně tak bylo zrušeno i další schodiště, na které se vstupovalo v jihovýchodním koutě severní místnosti křídla. Renesanční štíty byly sneseny, uprostřed střechy jižního křídla byla postavena polygonální věžička. Do místností byla prolomena nová okna, budovy zámku byly nově omítnuty.
20. století
Značně intenzivní plány architekta Fialy na uskutečnění jeho představy původního gotického vzhledu Housky ve středověku nebyly naštěstí realizovány v celé jejich šíři. Při přestavbě bylo objeveno mnoho dokladů středověkého stavu, objeveny a restaurovány byly také zbytky gotických maleb. Přestože se dochovaly Fialovy plány stavu před přestavbou i navrhovaných úprav, přesný postup jeho prací bohužel nelze pro nedostatek informací rekonstruovat a rozhodnout tak, co vše je či není jeho dílem.
V severním průčelí byla objeveny špalety a vrcholy zazděných gotických lomených oken hradní kaple. Z jejich dnešního stavu není zcela zřejmé, které jejich části jsou původní a které výsledkem Fialových zásahů, jak již bylo zmíněno není západní z oken ani na svém původním místě. Protože bylo ponecháno přepatrování kaple, do oken byla v místě vloženého stropu vsunuty betonové překlady. Právě do kaple nejspíš náleží poměrně dobře zachované okno, které Fiala vyjmul a uložil v okresním muzeu v České Lípě a jehož snímek publikovala D. Menclová roku 1972 ve své dvoudílné knize České hrady. Obdobně bylo vloženým břevnem upraveno i okno "zelené komnaty", které navíc dostalo nestylovou dvojici krátkých prutů mezi tímto břevnem a pětilistem ve vrcholu okna.
Na vnějších nárožích byly odhaleny i kvádry původního armování. V nádvorních průčelích byly doplněny některé částečně dochované gotické portály a okna, popsaná výše jako například dvojice sdružených raně gotických oken v druhém patře severního křídla. Některé z gotických článků, které nezapadaly do rámce jeho úprav, nechal Fiala ve fragmentárním stavu v jakém je nalezl.
Z četných zásahů v interiérech zmíníme kupříkladu schodiště vložené při východní stěně jižního křídla, v kapli byly nepochopitelnými úpravami zcela znehodnoceny dvě dvojice sedilí.
Po druhé světové válce byly prováděny další blíže neurčené zásahy, mimo jiné byl snesen vložený strop v hradní kapli, na snímku z doby zpracování SHP roku 1985 je již kaple zachycena ve své původní výši.
© 2001-2003 text Zany, foto Zany & Tas