Michalovice

zříceniny gotického hradu

C004-28 celkový pohled od jihovýchodu

pohled od jihu

C005-00 čelo jádra, parkán, jižní zeď paláce a věž Putna z příkopu

Poloha:	ve svahu nad řekou Jizerou na severozápadním konci města Mladá Boleslav
Majitel:	Město Mladá Boleslav
Uživatel:	Městský úřad Mladá Boleslav
Adresa:	MÚ Mladá Boleslav, Komenského náměstí 61, Mladá Boleslav, 29349
telefon:	0326/715342, fax 0326/22572
WWW:
Otevřeno:	duben až říjen: denně mimo pondělí 10-17 hodin je-li hrad uzamčen, je třeba vyzvednout si klíč v domě č.p. 42
Prohlídka:	samostatně
Vstupné:	dospělí 6,- Kč, děti 3,- Kč
Doprava:	parkoviště 0,5 km (bus 1 km), ČSAD - 2 km (Podlázky), ČD - 2 km (Mladá Boleslav - Debř)
Prameny:	August Sedláček: "Hrady, zámky a tvrze království Českého" sv. X "Boleslavsko, Praha 1895 Kateřina Sučková, Roman Abušinov: "Kamenný klíč - hrady, zámky a ostatní zpřístupněné památky", vlastním nákladem, Plzeň 1999 Jiří Růžička, Olga Kozáková: CD-ROM "Hrady, zámky a tvrze v Čechách a na Moravě", Omega software, Roudnice nad Labem 1999 Tomáš Durdík: "Ilustrovaná encyklopedie českých hradů", Libri, Praha 1999 Dobroslava Menclová: "České hrady", Odeon, Praha 1976 kol.: "Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl III. - Severní Čechy", Svoboda, Praha 1984 kol.: "Hrady a zámky", Sportovní a turistické nakladatelství, Praha 1963 "Ottova encyklopedie obecných vědomostí na CD-ROM", Aion s.r.o., Praha 1997
Datum návštěvy:	17. října 1999

---

půdorys

půdorys podle T. Durdíka

tentýž půdorys se zakreslením jednotlivých fotografií

půdorys podle D. Menclové

---

přehled dějin, popis

Již od poloviny 12. století v povodí řeky Jizery začali výrazně prosazovat členové rozrodu Markvarticů erbu lva. V té době vzniklo na soutoku Jizery a Klenice královské hradiště Mladá Boleslav a Markvartici se stali jeho kastelány. Toto postavení si udrželi minimálně do roku 1262, kdy je na Boleslavi doložen Jaroslav Markvartic, předek pánů z Valdštejna. Původně zeměpanská država byla v té době již plně v rukou Markvarticů. Protože však boleslavský hrad zůstal královským majetkem, museli si Markvartici vystavět nové centrum panství. Učinil tak Beneš Pyšný z Velešína či jeho syn Jan, který se roku 1281 poprvé píše z Michalovic. Jan a jeho potomci patřili mezi přední české šlechtické rody, jeho příslušníci zastávali důležité funkce na královském dvoře.

---

C004-31 zbytek zdiva v jihovýchodním nároží předhradí

Pro svůj nový hrad si vybrali strmý trojúhelníkový ostroh, poblíž stávajícího dvorce s románským kostelíkem svatého Michala. Po něm také dostal nový hrad své, jak bylo tehdy v módě německé, jméno Michelsberg. To se však příliš něujalo a již brzy se hradu začalo říkat podle osady Michalovice.

C004-34 severní nároží parkánu v čele jádra

Staveniště hradu bylo vybráno velmi obratně. Od severu a od jihu byl ostroh zcela nepřístupný. Na severní straně spadal prudký svah k řece Jizeře, na jihu jej od osady oddělovala rokle, která byl jedinou přístupovou cestou ke hradu. K východu se ostroh obracel ostrou špicí. Na západní straně, kde se ostroh rozšiřoval, jej přetly dva rovnoběžné příkopy, mezi něž bylo sevřeno předhradí.
Jeho zástavbu blíže neznáme, zachoval se z ní pouze nevelký fragment na jihozápadním nároží. Předhradí bylo od vlastního jádra odděleno mohutným příkopem zasekaným do skály.
Na severní straně vedl přes příkop a úzký čelní parkán most do vnějšího opevnění jádra, které v podobě v průměru 10 metrů širokého parkánu obíhalo ze tří stran celé jádro.
V severozápadním nároží z něj vystupovala drobná čtverhranná, zřejmě studniční věž, v jihovýchodní části obrácené k vesnici byla malá výpadní branka. Ve vnějším opevnění dnes nejsou patrné žádné zbytky zástavby.

C004-35 čtyřhranná věž v severním nároží

C005-01 interiér severní čtverhranné věže

C005-14 východní bok čtverhranné věže

Vnitřní část jádra měla lichoběžníkový půdorys. Jeho severní hradba už téměř beze zbytku zmizela, její průběh určuje už jen přibližně prudký svah a valeně zaklenuté sklepení s okrouhlým otvorem v klenbě, přístupné zvenčí z parkánu valeně zaklenutým schodištěm.

C005-06 ústí otvoru v klenbě sklepa parkánu jádra

C005-12 vstup do sklepení z parkánu

C005-13 sklepení parkánu

C005-05 věž Putna z nádvoří

C005-08 podstřeší věže Putna

Asi 2 metry za čelní hradbou dodnes stojí mohutná okrouhlá věž, měřící více než 11 metrů v průměr, se zdmi z pískovcových kvádříků v přízemí 4,2 metrů tlustými. Plochostropé přízemí věže bylo přístupné z prvního patra zaklenutého kopulí. To bylo přístupné portálem vedoucím na západě k čelní zdi. Druhé patro, zaklenuté rovněž kopulí, bylo patrně spojeno lávkou přímo s ochozem severní ohradní zdi. Kolem obdélného dveřního výřezu je zachována vpadlina pro padací most, nahrazený dnes železným schodištěm z nádvoří. Po levé straně od vstupu stoupalo točité schodiště v síle zdi do třetího podstřešního patra, proměněného dnes ve vyhlídkovou plošinu. Později, patrně v 15. století dostalo podstřeší hrázděný či dřevěný vyložený ochoz (podsebití), z něhož zbyly ještě otvory po nosnících a otisky sloupků v dodatečně zvýšené koruně zdi. Věž byla v 19. století silně narušena hledači pokladů, kteří podkopy narušili její statiku natolik, že se šikmo roztrhla. Severní část sklouzla po pevně stojící jižní polovině v podstatě o úrověň jednoho poschodí, takže původní první patro se dnes jeví jako přízemí.

C005-07 vstup do 2. patra věže Putna

C005-10 schodiště v síle zdi z podstřeší věže do 2. patra

C005-11 schodiště v síle zdi z 2. patra věže do podstřeší

C004-29 palác a věž Putna od jihu přes okružní příkop

C005-02 vnitřní líc jihozápadního nároží paláce s jasným rozlišením čtyř stavebních fází

Jižní a východní stranu jádra zaujal palác ve tvaru písmene L obsahující větší počet místností. Nejlépe se z něho dochovala vnější jižní stěna. Z ní je jasně patrné, že palác dosahoval výše nejméně dvou pater. Tato nejlépe zachovaná stěna rovněž ukazuje, že palác vznikl složitým stavebním vývojem nejméně ve čtyřech fázích, jak je názorně vidět na fotografii C005-02. Nejprve vznikla vyšší čelní zeď a boční stěna v úrovni přízemí se dvěma prevéty (záchody) v arkýřích. Křídlo bylo tehdy nejspíše přízemní a ze předu kryté vyšší čelní hradbou, která tak mohla plnit funkci štítové zdi. Ve druhé fázi přistavěli v úrovni patra při čelní hradbě nevelkou část s oknem, která byla ve třetí fázi zvášena o další patro. Teprve ve čtvrté fázi vznikl zbytek zdiva s dalším oknem prvého patra dochovaného fragmentu. Palác se směrem k západu mírně rozšiřoval a asi 20 metru od věže se k němu připojovalo dnes až na zbytky sklepů zničené příčné křídlo uzavírající východní stranu nádvoří.
Michalovice představují hrad bergfritového typu, jehož obytné stavby a vnější opevnění svědčí o vysokých možnostech významného a bohatého stavebníka.

C005-03 vstup do arkýře prevétu (záchod)

C005-04 jižní stěna paláce z nádvoří

C005-15 jihovýchodní nároží parkánu

---

pohled od jihovýchodu (rytina z 19. století)

Jan z Michalovic patřil k oblíbencům krále Václava II. a proslul jako skvělý účastník rytířských turnajů v Čechách i po celé Evropě, zejména v Porýní a ve Francii. Jeho hrdinské činy zvěčnil ve své básni známý minnesenger Ulrich z Freiberka. Jan zemřel před rokem 1306. Jeho syn Beneš Věrný (+1322) stál zpočátku na straně odbojného panstva proti králi Janu Lucemburskému, nakonec se s ním smířil a od roku 1315 byl pražským půrkrabím a zasedal též v zemském soudě. Benešův starší syn Jan Správný patřil ke stálým družinníkům Jana Lucemburského a později Krala IV. V roce 1336 provázel krále Jana při křížové výpravě na Litvu, později bojoval s míšeňským půrkrabím Menhratem. Již v roce 1334 držel Mladou Boleslav, kterou znovu vystavěl. Po jeho smrti spravoval za nezletilého syna Petra jeho poručník Petr z Rožmberka. Petr se ujal svého majetku v roce 1361, ale již o 7 let později umírá v Itálii, kam následoval družinu císaře Karla IV, při útoku na VEronu.

C004-36 palác z předhradí

V roce 1378 se Michalovic ujal po desetileté poručnické vládě Petrův syn Jan Michalec starší. Ten se zdržoval převážně u dvora krále Václava IV., v roce 1396 se stal hejtmanem v Budyšíně a v Lužici. Po vypuknutí husitských válek stál Jan z Michalovic na katolické straně a aktivně se zapojil do bojů. Při pokusu dopravit zásoby na obležený Pražský hrad přišel roku 1420 téměř o život, téhož roku padl jeho syn Jindřich pod Vyšehradem. V roce 1425 dobyla Michalovice husitská vojska, Jan z Michalovic se uchýlil na hrad Bezděz, kde nejspíše brzy umírá. Na Michalovicích vládli husitští hejtmané.
V roce 1436 připadly při dělení znovunabytého majetku mezi Janovými syny jeho mladšímu synovi Janovi mladšímu Kruhlatovi. O rok později získal syn Jana mladšího Jindřich Kruhlata i dědický podíl svého strýce Petra, jehož jediný syn Václav se stal johanitským rytířem (později strakonickým velkopřevorem) a zřekl se dědického podílu. Jindřich Kruhlata sice většinou sídlil v Boleslavi, rodový hrad však stále udržoval v dobrém stavu. roku 1455 se stal nejvyšším komorníkem a o dva roky později vedl české poselstvo do Francie. Po zvolení Jiřího z Poděbrad českým králem se ač katolík stal jeho oddaným stoupencem a provázel jej při taženích doma i v cizině. Roku 1468 padl v bitvě u Turnova s nájezdníky, kteří vtrhli do země od severu. Protože byl posledním mužským potomkem rodu, přešel jeho majetek na jeho sestru Magdalenu a jejího manžela Jana Tovačovského z Cimburka.



Jaroslav (Jan) Tovačovský z Cimburka stál věrně na straně krále Vladislava Jagelonského o jehož zvolení se významnou měrou přičinil. Král jeho věrnost ocenil úřadem nejvyššího sudího (1475) a poté nejvyššího komořího (1479). Jeho slibnou kariéru ukončila smrt roku 1488. Z druhé manželky Johanky Krajířové z Krajku zanechal jediného dědice Adama, který zemřel bezdětný roku 1502 jako poslední svého rodu. Veškerý majetek okázal své matce Johance.
Johanka Krajířová na Michalovicích hospodařila se svým druhým manželem Janem ze Šelmberka. Roku 1513 zapsala po dohodě s manželem svůj majetek svému bratru Konrádovi Krajířovi z Krajku. Při této příležitosti se Michalovice, které postupně podléhaly zkáze, uvádějí již jako pustý hrad.

Od té doby souvisí další osudy Michalovic úzce s dějinami boleslavského panství (dále viz. Mladá Boleslav. Ottův slovník naučný uvádí, že Michalovice přešly roku 1558 do rukou pánů z Lobkovic. V dějinách tohoto rodu jsem však o tom žádnou zmínku neobjevil. O dalších osudech Michalovic se dostupné prameny nezmiňují.
V 19. století se stal hrad terčem hledačů pokladů, kteří mají na svědomí již zmiňované poškození věže. V roce 1835 hrad navštívil Karel Hynek Mácha, na památku této návštěvy byla do zdiva věže o sto let později zasazena pamětní deska. V roce 1911 byla zajištěna stablilita věže a její vrchol zpřístupněn schodištěm.

© 2001-2002 Zany