[HLAVNÍ STRÁNKA]

Svojanov
(Fürstenberg)
gotický hrad přestavěný renesančně


010603-112


Poloha: na ostrohu nad Křetínským potokem nad stejnojmennou obcí (okr. Svitavy)
Majitel: město Polička
Uživatel: město Polička
Adresa: Svojanov, 569 73
telefon: 0463/744124 (i fax)
Expozice: 1. trasa - areál hradu, nádvoří, torzo pozdně gotického paláce, břitová věž, zahrada
2. trasa - empírový palác s expozicí historie hradu, stálé výstavy - figurální keramika (J. Kutálek), repliky středověkého stolního skla, tepané reliéfy
Otevřeno: duben, říjen: So, Ne, sv 9-17
květen - září: Út - Ne 8.30 - 17
Prohlídka: 1. trasa samostatně, 2. trasa s průvodcem 60 min. (max. 50 osob)
Vstupné: 1. trasa: dospělí 6,- Kč, děti 3,- Kč; 2. trasa: dospělí 25,- Kč, děti 15,- Kč
Doprava: bus 500 m (Svojanov), parkoviště (i bus) 100 m
Prameny:
  1. Dobroslava Menclová: "České hrady", 2. vydání, Odeon, Praha 1976
  2. Tomáš Durdík: "Ilustrovaná encyklopedie českých hradů", Libri, Praha 1999
  3. CD-ROM August Sedláček: "Hrady zámky a tvrze české", ViGo agency, Praha 2000
  4. Kateřina Sučková, Roman Abušinov: "Kamenný klíč - hrady, zámky a ostatní zpřístupněné památky", 5. vydání, vl. nákladem, Plzeň 2001
  5. http://www.hk.ipex.cz/sopvc/projekty/svojanov/index.htm
Datum návštěvy: 3.6. 2001


přehled dějin, popis
Hrad pojmenovaný podle tehdejší německé módy Fürstenberg založil uprostřed hustých lesů na česko-moravském pomezí kolem roku 1265 král Přemysl Otakar II k ochraně nově přeložené trstěnické stezky, která měla vést z Litomyšle přes Poličku údolím řeky Svitavy do Brna. Původní německé jméno hradu se neujalo a už na počátku 14. století bylo vytlačeno dnešním názvem.

Z nejstarší stavební fáze hradu známe podobu pouze u vnitřního hradu. Od zbytku ostrožny jej odděloval šíjový příkop. Za ním stál ovál plášťové hradby 3 metry a na exponovaných místech až 5 metrů silné. Na východě do ní byl zavázán nevelký obdélný palác. Za plášťovou hradbou stála na severu okrouhlá věž s břitem obráceným proti zbytku ostrožny. Další zástavbu nádvoří neznáme, musíme ji však předpokládat. Hrad byl obehnán parkánovou hradbou se vstupní bránou. Z celé hradby se dodnes zachoval pouze krátký úsek zdiva pohlcený mladší zástavbou západně od dnešní první brány.
V této podobě je hrad zvláštní nelogickou kombinací prvků charakteristických pro různé typy hradních staveb té doby. Tato zvláštní podoba může být výsledkem změny plánů v průběhu stavby. Nejpravděpodobněji se jeví varianta jednoduchého hradu s plášťovou zdí, který byl dodatečně doplněn o bergfrit i palác.

Svojanov patřil mezi věnné statky královny Kunhuty, která jej po Přemyslově smrti zastavila svému milenci a pozdějšímu manželu Záviši z Falkenštejna. Se jménem mocného Vítkovce také souvisí první zmínka o hradu ve Zbraslavské kronice roku 1287. Po smrti královny roku 1285 sice její právo na hrad zaniklo, ale ještě téhož roku král Václav II. Svojanov i s jinými statky daroval Závišovi a synovi Ješkovi, který se narodil z jeho vztahu s královnou Kunhutou. Záviš si sem roku 1287 přivedl i svou druhou manželku uherskou princeznu Alžbětu, se kterou se na Svojanově natrvalo usadil. Záviš však upadl v královu nemilost a roku 1288 či 1290 byl zajat a 24. srpna 1290 pod hradem Hluboká popraven.
Až do husitských válek byl pak hrad korunním majetkem, Karel IV. jej v návrhu zákoníku Majestas Carolina uvedl mezi nezcizitelnými hrady, které nesměly být za žádných okolností zastavovány. Až do hustiských válek jej tedy spravovali královští půrkrabí, teprve roku 1419 je do zástavy získal Oldřich z Boskovic.
Oldřich z Boskovic byl na počátku husitských válek věrným přívržencem krále Zikmunda a jako takový hájil hrad proti jeho odpůrcům. Přes úpěnlivé prosby se mu ale nedostalo pomoci a tak přešel na stranu husitů. Roku 1437 připsal král Zikmund Svojanov spolu s jinými statky věnem své manželce Barboře Celské. Statky v zástavě měly být vyplaceny, což však překazila brzká Zikmundova smrt. Hrad v té době drželi Oldřichovi synové Ješek a Jindřich. Ješek byl horlivým přívržencem utrakvistů a Jiřího z Poděbrad. Odměnou získal od krále mnoho statků, mimo jiné i za svou podporu v bojích s uherským králem Matyášem Korvínem. Klid nenastal ani po smrti krále Jiřího, kdy se Svojanov ocitnul v bezprostřední blízkosti zemské hranice - Moravu totiž až do své smrti obsadil uherský král Matyýš Korvín. Ješek Svojanovský z Boskovic tehdy zřejmě pocítil nutnost posílit obranyschopnost Svojanova a proto se pustil do další přestavby s důrazem především na fortifikaci hradu.

Hrad obklopila nová hradební linie, která nahradila původní parkán. Na severu byla do polookrouhlé bašty vložena vstupní brána jištěná na severovýchodě další baštou obdobného tvaru. Západní stranu jistila okrouhlá věž a další polookrouhlá bašta. na jihu byla hradba protažena v klín ukončený trojúhelnou baštou se zaoblenými nárožími. Od severovýchodní bašty hradba sledovala obloukem plášťovou hradbu jádra a byla ukončena obdélnou patrovou budovou, která sloužila jako konírny a ubikace posádky (odtud pojmenování dům střelců). Před ní byla ještě do svahu postavena další hradba, která navazovala na jižní trojúhelnou baštu a pokračovala až k poplužnímu dvoru v předhradí. Ve svahu pod domem střelců jistily cestu od městečka v údolí další dvě polookrouhlé bašty.

Ješek Svojanovský zemřel asi roku 1488 a hrad po něm zdědili jeho tehdy nezletilí synové Jan a Jindřich. Jan roku 1492 odkoupil bratrův podíl a stal se jediným majitelem hradu. Svému věrnému přívrženci Janovi z Boskovic roku 1502 král Vladislav povolil výsadu, že Svojanov smí být vykoupen pouze panovníkem. Roku 1510 prodal Jan Svojanov svému příbuznému Ladislavovi z Boskovic na Moravské Třebové. Vzdělaný a uměnímilovný Ladislav byl jedním z nejzámožnějších velmožů a také vlivným hodnostářem. Již o dva roky později však vyměnil Svojanov s Mikulášem ml. Trčkou z Lípy.

Někdy v té době došlo k další přestavbě hradu, která se soustředila na rozšíření obytné plochy. Téměř celý obvod jádra musel být tehdy obklopen zástavbou, protože pro novou palácovou budovu bylo vybráno místo na koruně plášťové zdi kolem bergfritu a poslední volné místo které zbývalo mezi starým palácem a bergfritem. Renesanční stavební činnost s sebou také přinesla pokrytí fasád sgrafity, které se částečně dochovaly až do 80. let 20. století, při tehdejších úpravách však již nemohly být zachráněny a jediným pozůstatkem je malý úsek na zdi domu střelců. Mikuláš Trčka neměl potomky, svou manželku Kateřinu ze Šelmberka nechal pro cizoožství zaživa zazdít. Veškerý jeho majetek zdědili roku 1516 synové jeho strýce Mikuláše st. Trčky z Lípy.

Neznámým způsobem se někdy kolem poloviny 16. století Svojanov dostal do držení Václava Žehušického z Nestajova, který roku 1555 odkázal Svojanov svým synům Hertvíkovi a Janovi. Bratři se o dva roky později o majetek podělili a Svojanov připadl staršímu Hertvíkovi. Roku 1569 hrad vyhořel a během následujících oprav byl zcela přestavěn trčkovský palác. Po bezdětném Hertvíkovi dědila jeho manželka Bohunka Zárubová z Hustířan, jejíž příbuzní si v očekávání budoucího dědictví roku 1579 vymohli na císaři odprodej Svojanova do dědičného vlastnictví.
Po Bohunčině smrti o čtyři roky později bylo panství rozděleno na dvě části - bystersou a svojanovskou, která včetně hradu připadla jejímu bratru Bohuslavu. V držení jeho potomků hrad setrval až do vymření rodu roku 1744. Zárubové z Hustířan zůstali katolíky a za svou věrnost byli odměněni povýšením do panského (1636) a posléze do hraběcího (1695) stavu. Po celou dobu své vlády na Svojanově také sídlili, díky čemuž hrad unikl osudu mnoha jiných, které se po svém opuštění změnily ve zříceniny. Během třicetileté války byl však poškozen. Roku 1744 zemřel poslední hrabě Josef Antonín z Hustířan a Svojanov dostala jeho dcera Eleonora provdaná za Karla Ottu ze Salm-Neuburgu. Jejich syn Karel Vincent byl opět posledním mužským potomkem rodu a poručníci jeho dcer Svojanov prodali. V rychlém sledu se pak střídali různí majitelé.
Už Salmové na hradě nesídlili, což se neblaze odrazilo na jeho údržbě, navíc byl během válek s Pruskem opět poškozen a za Josefa Kristena roku 1842 opět vyhořel, když vítr přenesl hořící šindele z podhradního městečka až na hrad. Požár hrad zcela zpustošil, zničena byla i továrna na tuhu, která zde byla umístěna od počátku 19. století. Majitel hrad jej při následné obnově částečně empírově upravil. Renesanční křídlo na koruně plášové hradby již nebylo obnoveno, místo něj byl starý palác zvýšen o jedno poschodí a upraveno empírově. Roku 1910 koupilo hrad od posledního soukromého majitele Antonína Haasche s manželkou město Polička. V letech 1946-1955 měl hrad pronajatý Alois Živný, který zde provozoval turistickou ubytovnu, restauraci a pořádal zde různé kulturní akce. Po zestátnění hradu roku 1955 zde zůstal až do roku 1975 jako kastelán. Do začátku 70. let spravoval hrad Okresná národní výbor Svitavy, poté jej do své péče převzalo Krakjské středisko státní památkové péče a ochrany přírody v Pardubicích. V průběhu následujících dvou dekád jej zrekonstruovalo, instalovalo expozici o dějinách hradu, upravilo jeho okolí. V roce 1992 byl hrad v rámci navracení historického majetku ze státního vlastnictví do rukou obcí vrácen do vlastnictví města Polička. Prostory paláce byly upraveny k výstavním účelům, které v současností využívá stálá výstava prací sochaře Jana Kutálka a příležitostné sezónní výstavy. V létě zde v rámci Svojanovského kulturního léta probíha několik ravidelných víkendových akcí - foklový festival, historický jarmark, loutkařská pouť atd.


půdorys

půdorys podle D. Menclové
výřez z katastrální mapy r. 1839
plán hradu podle A. Sedláčka


ikonografie

výřez z letecké pohlednice

kresby K. Liebschera z díla A. Sedláčka

bergfrit a renesanční palác od jihu
pohled od východu
1. brána
2. brána
boční branka u 2. brány


fotoalbum

010603-110
pohled od severovýchodu
010603-192 & 193
jádro od jihu

starý palác

010603-158 & 159
pohled z nádvoří
010603-124 & 125
západní průčelí
010603-121
novodobý vstup od severu
010603-119
alianční erb Karla Oty ze Salmu a Eleonory z Hustířan

renesanční palác

severní křídlo

010603-114 & 115
vnější fasáda severního křídla na plášťové hradbě
010603-164 - 167
interiér od východu

východní křídlo

010603-157
pohled od jihozápadu
010603-161
jihozápadní kout interiéru
010603-162
jihovýchodní kout interiéru
010603-163
okénko ve východní stěně

bergfrit

010603-111
pohled od severu
010603-145
pohled od východu
010603-155
pohled od jihu z nádvoří
010603-168 - 170
pohled od severu z renesančního paláce

010603-177
schodiště z renesančního paláce do 1. patra
010603-156
vnější líc portálu ve 2. patře
010603-180
vnitřní líc portálu ve 2. patře
010603-179
vstup v 1. patře
010603-182
štěrbinové okénko
interiér

010603-185
010603-186
010603-187

plášťová hradba

010603-128
úsek mezi gotickým palácem a 2. bránou
010603-129 - 133
celkový pohled od jihu

010603-134
branka pro pěší východně od 2. brány
010603-136 - 138
zesílení hradby na jihovýchodě
010603-143
východní úsek
010603-190
sklepní komora v síle severní zdi
010603-191
sklepní komora v síle severní zdi plášťové hradby

nádvoří

010603-149 - 153
panoramatický záběr východní poloviny nádvoří od bergfritu ke 2. bráně
010603-154
terasy nádvoří se schodištěm na korunu plášťové hradby

vnější hradební okruh

010603-120
úsek mezi severní budovou a severozápadní hradební věží
010603-126
zbytky západní bašty
010603-127
jihozápadní úsek

010603-141
okno severně od domu střelců
010603-210
severovýchodní bašta
010603-148
severovýchodní bašta s vestavěnou budovou

010603-195
jihovýchodní úsek s baštou
010603-202 & 203
interiér jihovýchodní bašty

010603-206 & 207
parkán pod domem střelců
010603-201
jižní trojúhelná bašta

"dům střelců"

010603-135
pohled od západu
010603-139
severozápadní fasáda
010603-140
okno v severozápadní fasádě

010603-144
pohled od severu
010603-204 & 205
pohled od jihu
010603-208
zbytky sgrafit při jižním nároží

© 2001, 2002 Zany