[HLAVNÍ STRÁNKA]

Dobronice
zříceniny gotického hradu


010624-141 - 143

Poloha: na ostrožně nad pravým břehem Lužnice ve stejnojmenné obci (okr. Tábor)
Majitel: Panství Bechyně a.s., Zámek 1, 391 65 Bechyně, www.panstvi-bechyne.cz
Uživatel: Agentura URSUS s.r.o.
kontakt: Miloslav Pinc, tel. 604 841 637, e-mail: ursus.tabor@seznam.cz
Otevřeno: květen, červen: sobota, neděle 10:00–17:00
červenec, srpen: pondělí 12:00–18:00, úterý, středa, čtvrtek, sobota, neděle 10:00–18:00, pátek 10:00–19:00
září: pátek - neděle 10:00–17:00
vstupné: dospělí 20,– Kč, studenti, školáci, důchodci 10,– Kč
organizované skupiny nad 15 osob sleva 20%
Doprava: bus 2,5 km - zastávka Dobronice u Bechyně - rozc. linky č. 390020 (Bechyně - Stádlec), 360057 (Bechyně - Bernartice)
parkoviště cca 300 m
mapa KČT 1:50 000 č. 76 "Táborsko jih a střední Lužnice
Prameny:
  1. August Sedláček: "Hrady, zámky a tvrze království Českého", sv. VII "Písecko", Praha 1890
  2. Dobroslava Menclová: "České hrady", 2. vydání, Odeon, Praha 1976
  3. kol.: "Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku; díl 5. - Jižní Čechy", Svoboda, Praha 1986
  4. Tomáš Durdík: "Ilustrovaná encyklopedie českých hradů", Libri, Praha 1999
  5. Tomáš Durdík, Pavel Bolina: "Středověké hrady v Čechách a na Moravě", Argo, Praha 2001
Datum návštěvy: 24.6. 2002




přehled dějin, popis
Již v roce 1220 sídlil v Dobronicích jakýsi Jan, syn Dobroňův, z vedlejší větve jihočeských Vítkovců. Někdy na počátku 14. století zde snad Rožmberkové, kterým patřily nedaleké Příběnice, postavili jednoduchý hrad bergfritového typu obohacený o druhou palácovou stavbu.



Nejstarší dobronický hrad lze zařadit mezi příklady klasické bergfritové dispozice obohacené o druhou palácovou stavbu. Jádro hradu mělo tvar obdélníka orientovaného ve směru sever-jih se zkoseným jihovýchodním nárožím. Od předhradí, jehož podoba je doposud neznámá, bylo nejspíše odděleno dvěma příkopy.
Nejchráněnější polohu na jihu zaujal malý lichoběžný palác. Z východního paláce vysunutého do svahu před obvodovou hradbu nad řekou zůstaly jen nevýrazné zbytky zdiva, které ukazují, že budova byla v dochované úrovni rozdělena na tři stejné přibližně čtvercové místnosti. Do jedné z nich byla podle popisu z roku 1572 vložena roubená komora. Do první stavební fázi budovu jednoznačně zařazuje její nejlépe dochovaná severní stěna, která je provázaná se zdivem čelní hradby a tvořila východní nároží čela hradu zesílené tesanými nárožními kvádry.
Jednoduchou vstupní bránu v rovném čele jádra z boku zajišťoval okrouhlý bergfrit vetknutý do hradby. Přístupný byl jako obvykle portálem umístěným v 1. patře vysoko nad úrovní okolního terénu. Z hradebního ochozu k němu vedla dřevěná pavlač, jejíž konzoly byly ukotveny v kapsách zřetelně viditelných ještě na fotografiích D. Menclové. Při úpravách druhé poloviny 20. století byl vstupní otvor opatřen mříží a kapsy byly zazděny. Přízemí věže bylo přístupné obvyklým otvorem v podlaze 1. patra, nad nímž byly ještě tři nižší plochostropá podlaží. Věž byla nejspíše zakončena cimbuřím a vysokou stanovou střechou.



Krátce po postavení hradu jej majitelé prodali nebo zastavili vladykovi Divišovi, nosícímu erb poloviny koně, stejně jako rozvětvené jihočeské rody z Malovic, Kraselova a Žimutic s nimiž byl nejspíše spřízněn. Vladyka Diviš se po nově nabytém hradu začal psát a jeho potomci jej drželi až do počátku 15. století. V průběhu té doby jsou Dobronice v pramenech často uváděny jako tvrz, nejspíše díky vladyckému stavu svých majitelů. Ti patřili mezi služebníky pánů z Rožmberka, jejich jména se objevují v roli svědků na různých smlouvách a i jejich vlastní listiny bývají datovány v Krumlově či na jiných rožmberských sídlech. Posledními známými příslušníky rodu jsou na počátku 15. století připomínáni Diviš (1412,1417), Mikuláš, Petr a Jan (1406) z Dobronic.
Diviš učinil závěť ve prospěch svých příbuzných bratří Vojtěcha, Jana a Lipolta z Kraselova, z nichž poslední se po Dobronicích poprvé psal již roku 1418. V dalších letech se hrad i jeho držitelé vytratili z pramenů, z Lipoltovy pečetě přivěšené pod stížným listem české šlechty proti upálení Jana Husa se snad dá usuzovat, že za husitských válek stál na kališnické straně.
Ve druhé čtvrtině 15. století se majitelé hradu několikrát vystřídali - od Kraselovských převzal Dobronice Jan mladší z Malovic, který je roku 1443 s celým příslušenstvím prodal Rynartovi od Dubu, od nějž je roku 1455 koupil Oldřich z Rožmberka. Mocný avšak silně zadlužený rožmberský vladař Dobronice ve svém majetku nedržel dlouho - pouhé čtyři roky. Již v dubnu 1459 Jan z Rožmberka dobronické panství s "tvrzí" prodal svému věrnému služebníkovi a purkrabímu na Choustníku Vítovi ze Rzavého.
Víta učinil z Dobronic hlavní rodovou rezidenci a po jeho smrti (1469) zde sídlili i synové Víta a Jindřich, kteří přikupováním dalších pozemků a vesnic dále rozšiřovali. Na počátku 16. století si panství rovným dílem rozdělili bratři Jan a Ondřej Vítové ze Rzavého poprvé zmiňovaní roku 1510. Za nich byl hrad výrazně přestavěn v duchu již odcházející pozdní gotiky. Krátce poté jej však prodali bratřím Volfovi Jindřichovi a Jiřímu Hozlaurům z Hozlau. Ti nejprve roku 1527 získali díl Ondřejův a o rok později druhou polovinu patřící již Janovým synům Vítovi a Jiřímu.



Pozdně gotická přestavba se nesla především v duchu rozšíření obytných a reprezentačních prostor, kterých bylo ve dvou starších palácových křídlech nedostatek. Obranné hledisko bylo zcela zanedbáno a hrad v tomto směru výrazně zaostával za dobovými standardy.
Jižní křídlo bylo rozšířeno směrem do nádvoří a podél téměř celé délky západní hradby na něj navazovalo nové obytné víceprostorové křídlo. Jediný dochovaný střep zdiva naznačuje, jak honosně vybaveno toto křídlo bylo - nad valeně zaklenutým přízemím se dochovaly zbytky místnosti zaklenuté sklípkovou klenbou tvořenou dvěma poli čtyřcípých hvězd se síťovou spojkou.
Východní palác byl rozšířen k severu o další trakt z nějž dosud stojí valeně klenuté místnosti přízemí a prvního patra. To bylo vybaveno ve stěně směrem k řece cihlovým arkýřem (snad prevét?) a gotickým oknem se zkoseným ostěním. Na jeho severovýchodní nároží navazovala vysoká hradba, která uzavírala východní bok šíjového příkopu.
Za ním byla na valu mezi dvěma příkopy postavena napříč celou šíří ostrohu další obytná budova zvaná přední zámek. Všechna tři dochovaná nároží budovy (obě západní a severovýchodní) josu zaoblená. Vstup byl veden po mostě do vstupního rizalitu vysunutého do prvního hradního příkopu. Přízemí budovy bylo rozděleno nestejnoměrně na dvě místnost. Větší z nich, západní, obsahovala velkou průjezdní síň zaklenutou křížovými klenbami, do východní místnosti byla vložena další roubená komora v popisu hradu z roku 1572 uváděná jako "světnice břevnová". Tato část budovy byla opět založena již do klesajícího svahu nad řekou, takže pod roubenou komorou vznikl dostatek prostoru pro vložení dosud zachovaného valeně klenutého suterénu přístupného z velké síně přízemí chodbičkou vysekanou ve skále.



I Hozlauerové na hradě nadále sídlili a také jej patřičně udržovali, vzkvétal především hospodářský dvůr severně od hradu. V průběhu 16. století se panství dělilo a opět slučovalo mezi jednotlivými členy rodu, což s sebou přinášelo četné půtky a nesváry. Při dělení panství mezi syny Kryštofa nejst. Hozlauera roku 1618 připadl díl s hradem v pořadí třetímu Janu Jiřímu. Všech šest bratří se aktivně zapojilo do stavovského povstání a trest v podobě pobělohorských konfiskací na sebe nenechal dlouho čekat - postihly celkem čtrnáct příslušníků rozvětveného rodu. Jan Jiří byl odsouzen ke ztrátě třetiny majetku. V té době však byl již mrtev a zabavený majetek byl odprodán jeho bratru Bohuslavovi, který větší část povstání strávil v císařském zajetí a díky tomu byl jeho trest mírnější. Bohuslav však jen obtížně dával dohromady hotovost na zaplacení a roku 1635 rozhodla královská komora o odebrání statků.
Ještě než se tak stalo Bohuslav roku 1636 zemřel a panství koupil nejvyšší poštmistr Ferdinand Prugger z Grünburgu. Jeho dcera Anna Jakoba z Klebelsbergu prodala Dobronice jezuitské koleji u sv. Klimenta na Starém Městě pražském. Jezuité si tehdy postupnými nákupy v okolí vytvářeli rozsáhlé panství s centrem v nedalekých Opařanech. Nejdříve ještě sídlili na dobronickém hradě, který byl z celého panství nejrozsáhlejší, po roce 1727 přenesli středisko panství do nově postaveného barokního zámku v Opařanech a hrad byl opuštěn. Až do zrušení řádu roku 1773 byl udržován hrad v jakž takž použitelném stavu, teprve roku 1790 nechal prý jakýsi úředník jménem Halwinger strhat střechy, z nároží byly vytrhány tesané kvádry, dřevěné konstrukce byly použity na palivo. Roku 1825 prodal náboženský fond opařanské panství Karlovi knížeti z Paaru, které jej připojil k bechyňskému panství. S ním mu také byly Dobronice po roce 1948 vyvlastněny.



půdorys

podle B. Kutiny ze Sedláčkových Hradů

podle D. Menclové



ikonografie

pohlednice sdružení CastleCon

kresby z díla A. Sedláčka

pohled od severovýchodu z levého břehu Lužnice
(kresba K. Liebschera)

pohled od severozápadu

vstup do 'předního zámku'

suterén 'předního zámku' a fasáda východního paláce



fotoalbum

010624-130
pohled od severozápadu

010624-131
pohled od jihovýchodu

010624-135
pohled od východu

010624-150
západní bok předhradí s poplužním dvorem

přední zámek

010624-144
jihozápadní nároží

010624-146
jižní fasáda

010624-136
severovýchodní nároží

010624-159
obvodová hradba předhradí při severozápadním nároží

010624-157
východní část severní fasády

010624-151 - 154
západní část severní fasády se vstupním rizalitem

010624-155 & 156
vstupní rizalit

010624-160 - 164

010624-165 - 168
vnitřní líc jižní stěny (střední část)

suterén

010624-169 - 172
pohled do interiéru

010624-177
vstupní chodbička z přízemí

010624-175
vstupní portál

010624-173
vstupní portál z interiéru


jádro

010624-219 - 222
čelo jádra a šíjový příkop

010624-186
původní vstupní brána

010624-210 & 211
zástavba mezi bergfritem a čelní hradbou jádra

010624-212
vnitřní líc čelní hradby jádra u paty bergfritu

bergfrit

010624-137
pohled od jihozápadu

010624-178
od severu (z předního zámku)

010624-184
od jihovýchodu

010624-213
vstupní portál

010624-214
štěrbinová okénka horních úrovní

jižní palác

010624-138
od západu

010624-191
od jihu

010624-189
zbytky interiéru

010624-190
zbytky interiéru

suterén

010624-193
vstupní chodbička

010624-195
pohled od severu

010624-198
pohled od jihu

010624-197
jihozápadní kout

západní křídlo

010624-187 & 188
nádvorní fasáda jižní části

010624-199
jihovýchodní nároží

010624-200
vnitřní líc severního čela

východní palác

starší část

010624-133
východní fasáda s bosovaným nárožím starší části

010624-185
interiér dvou severních místností

010624-192
zarostlé jižní čelo

severní trakt

010624-134
arkýř a okno ve východní fasádě

010624-179 & 180
severní čelo nad šíjovým příkopem

010624-201
zástavba při nádvorní fasádě

suterén

010624-181
vstup z příkopu do suterénu

010624-182
pohled od severu

010624-183
pohled od jihu

1. patro

010624-206
vstup z nádvoří

010624-204
východní stěna s oknem a arkýřem

010624-207
okno se sedátky

010624-208
arkýř

© 2001-2002 Zany