[HLAVNÍ STRÁNKA]

Zákupy
gotický hrad přestavěný na renesančně-barokní zámek

tur. informace přehled dějin stavební vývoj půdorys, model fotoalbum

přehled dějin
Pancířové ze Smojna
Nejpozději od 13. století vyrůstala v původně zalesněném kraji nad říčkou Svitavou osada Zákupy, jejíž jméno v české podobě máme poprvé doloženo roku 1352 v seznamu far odvádějících papežský desátek. O sedm let později se zde připomíná Fridman, Pavel a Ondřej ze Smojna. Fridman se vyskytuje v pramenech již v letech 1309-27, kdy se psal výhradně ze Smojna, pouze roku 1315 se uvádí "de Richinstat". Ondřej se připomíná až do roku 1365, od roku 1363 spolu s nejvyšším číšníkem Vaňkem z Vartemberka, majitelem nedalekých hradů Vartemberk, Tolštejn a Děvín. V dalších letech se až do konce 14. století rytíři ze Smojna vyskytují již jen ojediněle.

páni z Vartemberka Od roku 1369 jsou v Zákupech zmiňováni především Vartemberkové. Po smrti Vaňka z Vartemberka drželi až do roku 1377 jeho synové Jan a Vaněk (Václav) ml. dědictví po otci společně. Někdy kolem tohoto roku se rozdělili a Zákupy spolu s Tolštejnem připadly Vaňkovi. Ten si jich neužil příliš dlouho, zemřel krátce po roce 1379 a oba statky přešly na jeho bratra Jana a po jeho smrti před rokem 1383 na jeho sirotky. Ti byli v té době nezletilí a proto se v následujících letech jako jejich poručníci vystřídali další příslušníci vartemberského rodu. Nejprve to byl Beneš Veselský, po jeho smrti roku 1385 následoval nejvyšší purkrabí Petr Kostský. Kolem roku 1389 dospěli nejstarší ze sirotků Jan Ralsko a Václav. Od roku 1391 se po Zákupech píše Václav, po roce 1396 pak i další z bratří Vilém - drželi je tedy zřejmě společně. Za Po roce 1402, kdy je Václav v souvislosti s prodejem Tolštejna zmiňován naposledy, se po Zákupech píší již jen Vilém a jeho synové Vilém a Beneš.
Někdy v druhé polovině století či na jeho sklonku postavili Vartemberkové na protáhlé pískovcové pseudokupě sídlo, poprvé připomínané roku 1383 jako tvrz. V období sporů Václava IV. se šlechtou na sklonku 14. století se tři nejstarší bratři Jan Ralsko, Václav a Petr postavili na stranu panské jednoty, za což přišli o své nároky na třetinu Chotěbuze. O čtvrt století později za husitských válek stál Vilém z Vartemberka na katolické straně, roku 1427 se poprvé zmiňuje jeho stejnojmenný syn Vilém ml. V průběhu 15. století jsou zprávy o Zákupech stále řidší, Vilém mladší je naposledy připomínán roku 1450 s bratrem Benešem, o něm pak naposledy slyšíme o osm let později. Jejich potomci někdy ve druhé polovině Zákupy prodali, zchudlí příslušníci této větve se po Zákupech psali ještě na počátku 17. století, ač jim již dávno nepatřily.

Berkové z Dubé

pohled od jihovýchodu
(kresba z díla A. Sedláčka)
Někdy v závěru druhé poloviny koupili Zákupy Berkové z Dubé, s největší pravděpodobností až bratři Jaroslav, Jiří, Jan a Petr, kteří hospodařili v nedílu. Poprvé se na Zákupech připomíná roku 1493 Petr Berka z Dubé. K rozdělení majetku však došlo až roku 1502 mezi Petrem, Jiřím, Janovým synem Václavem a Jaroslavovými syny Adamem a Zdislavem. Zákupy spolu se čtvrtinou České Lípy, Milštejnem, Cvikovem a dalšími drobnými statky připadl Petrovi, který je roku 1518 postoupil Zdislavovi.
Zdislav Berka z Dubé patřil mezi významné dvořany věrné na českém trůnu nově usazeným Habsburkům, roku 1526 byl jedním z volitelů Ferdinanda I., kterému zachoval věrnost i při prvním stavovském povstání roku 1547. Za svého života zastával úřady nejvyššího sudí (1523-33) a nejvyššího hofmistra (1534-53) a od roku 1527 hornolužického fojta. Svůj majetek zvětšil o Jablonné koupené roku 1528, lužický Ojvín a roku 1542 získal do zástavy mělnické panství. Roku 1541 zahájil Zdislav Berka v Zákupech přestavbu starého hradu na reprezentativní renesanční zámek. Zdislav byl třikrát ženatý, přesto po sobě nezanechal potomka a po jeho smrti roku 1553 přešel jeho majetek na Zbyňka a Zdislava Berky z Dubé, vnuky výše zmíněného Jiřího.
Když dosáhl Zdislav roku 1565 plnoletosti, připadl mu Mělník a Zbyněk si ponechal Zákupy. 2. srpna roku 1573 zákupský zámek vyhořel, ještě před svou smrtí 6. března 1578 jej však Zbyněk nechal opravit. Ze Zbyňkových dvou synů následoval Jan zanedlouho otce, když jej 11. listopadu 1578 na českolipském náměstí zavraždil jeho vlastní lokaj. Druhý syn Václav byl ještě nezletilý, proto nejpozději do roku 1597 spravoval zákupské panství poručník Jindřich Berka z Dubé. Po dosažení plnoletosti Václav působil ve státních službách jako císařský rada a hlohovský hejtman a před svou smrtí v dosti mladém věku roku 1608 zplodil pět synů a několik dcer. Pozůstalosti nezletilých sirotků se jako poručnice ujala Václavova sestra Eliška, brzy se však ukázalo, že je panství značně zadlužené a 27. července 1612 bylo prodáno.

Novohradští z Kolovrat Kupcem byl Eliščin manžel Jan Novohradský z Kolovrat, nově nabytého majetku si však příliš neužil, neboť zemřel již následujícího roku. Zanechal po sobě dva syny, Alberta (+1626) a Zbyňka Leopolda (+1632). Starší Zbyněk Leopold byl horlivým katolíkem, proto mu v průběhu povstání vzbouření stavové znepříjemňovali život. Ústrkům nebyl konec ani po bitvě na Bílé hoře, Zákupy totiž stály v cestě poraženým stavovským vojskům ustupujícím do Lužice. Jeden z oddílů krnovského knížete Jana Jiřího Braniborského vedený hrabětem ze Solmsu přitáhl 25. ledna 1621 k zámku a poté, co se posádka vzdala, jej obsadil a důkladně vyplenil. Hned následujícího dne v obavě před blížícími se císařskými hrabě ze Solmsu Zákupy opustil a pokračoval v ústupu severním směrem.
Roku 1628 se Zbyněk Leopold oženil s Annou Magdalenou, dcerou dvorského sudí Viléma ml. z Lobkovic. Manželství však bylo bezdětné a Zákupy zdědila Anna Magdalena. Zbyňkova sestra Anna Ludmila se sice proti tomuto uspořádání pokoušela bránit, její snahy však byly neúspěšné.

knížata Saxe-Lauenburg (Sachsen-Lauenburg)

pohled od jihozápadu (F. Kalivoda podle A. Hauna, 1. pol. 19. stol.)
Anna Magdalena se podruhé provdala za Jindřicha Julia knížete sasko-lauenburského (1586-1665). (o sachsen-lauenburském rodu více zde) Jindřich Julius, který přišel do Čech již roku 1617, od počátku třicetileté války sloužil v císařském vojsku a za své pohledávky vůči komoře získal královské město Ostrov nad Ohří, které se stalo základem jeho majetku v Čechách. S Annou Magdalenou, která byla jeho třetí manželkou, se oženil roku 1632 a o dva roky později se štěstím unikl potrestání či dokonce smrti ve Valdštejnově aféře. Roku 1639 postihlo Zákupy druhé ničivé drancování tentokrát od procházejících švédských vojsk, další hrozba přišla v létě roku 1658, kdy zámek obklíčili nespokojení sedláci z okolí. Ještě na sklonku svého života se Jindřich Julius rozhodl zámek přestavět, soudě například podle výdajů za lámání kamene zaznamenaných v účtech zákupského panství.
Po knížeti Jindřichovi, který zemřel roku 1665 zdědil Zákupy i ostatní majetek jeho mladší syn Julius František (1641-1689). Stejně jako jeho otec se kníže Julius soustředil na vojenskou kariéru, vyznamenal se zejména při obležení Vídně Turky roku 1683. Kníže se rozhodl trvale pobývat v Čechách, k tomu ovšem potřeboval důstojnou rezidenci, zejména poté, co se roku 1666 po smrti svého staršího bratra Františka Erdmanna stal vládnoucím knížetem. Již od počátku 70. let 17. století přestavoval zámek v barokním slohu za účasti předních architektů, obdobnou pozornost věnoval i svému dalšímu sídlu v Ostrově nad Ohří.
Stavební práce pokračovaly i poté, co roku 1689 vévoda Julius František na zákupském zámku zemřel. Veškerý majetek zdědily jeho dvě dcery (z manželství s Hedvikou falckraběnkou ze Sulzbachu) Anna Marie Františka a Františka Sybila Augusta, které si jej o tři roky později rozdělily. Zákupy spolu s Ploskovicemi a Cvikovem zdědila starší dcera knížete Julia princezna Anna Marie Františka provdaná za rýnského falckrabí Filipa Viléma Augusta. Ta se po časné smrti (v 25 letech) svého manžela roku 1693 na radu císaře o čtyři roky později podruhé provdala za posledního příslušníka medicejského rodu Jana Gastona III. velkovévodu toskánského. Jejich manželství však nebylo šťastné, vévoda Gaston nebyl spokojen s životem na venkovském sídle s podnebím o mnoho drsnějším než na jaké byl zvyklý ze slunné Itálie. Princezna svého manžela zapudila a na Zákupech si vybudovala velký dvůr o 120 osobách s četným služebnictvem, ze kterého až do své smrti roku 1741 energicky spravovala svá rozsáhlá panství. V průběhu celého jejího života také v rozlehém zákupském areálu probíhala čilá stavební činnost.

falckrabata z Bayern-Neuburgu

pohled od Severovýchodu
(anonym, 1. pol. 19. stol.)
Jediným potomkem Anny Marie byla dcera z prvního manželství Marie Anna Karolina vdova po bavorském vévodovi Ferdinandu Maria Inocenci (+1739), bratru bavorského kurfiřta Karla Albrechta. Ten roku 1741 podporován Francouzi a Sasy vtrhl do Čech a v Praze se nechal prohlásit valnou většinou šlechty českým králem. O rok později byl kurfiřty zvolen i římským králem. Císařovně Marii Terezii se ještě do konce roku 1742 podařilo vypudit okupační vojska z Čech a 27. ledna 1743 dostala Marii Annu Karolínu jako blízká příbuzná vzdorokrále příkaz opustit habsburské země. Do čela zákupského panství byla dosazena správní komise v čele s hrabětem Karlem Chotkem. Přes počáteční úspěch Marie Terezie válka pokračovala a roku 1744 do Čech vtrhla pruská armáda, která se postavila na stranu protihabsburské koalice. Po jedné ze srážek s rakouskými hulány vtrhli Prusové do Zákup a vyplenili zámek i městečko. O tři roky později se kněžna mohla vrátit do Čech a roku 1753 v Zákupech zemřela.

dolnobavorští vévodové Bayern-München Jediným dědicem byl její syn bavorský vévoda Klement František de Paula, který zemřel roku 1770 bez žijících potomků. Dědictví poté přešlo na jeho bratrance, syna Karla Albrechta bavorského kurfiřta Maxmiliána Josefa Karla, který roku 1771 získal český inkolát. Selské bouře roku 1775 se nevyhnuly ani zákupskému panství, 26. března dav vzbouřených sedláků vtrhl na panstvem neobydlený zámek a celý jej vyplenil.
hornobavorští vévodové Bayern-Sulzbach I Maxmilián Josef zemřel roku 1777 bez potomků a jeho veškeré dědictví přešlo na vzdáleného příbuzného bavorského kurfiřta Karla IV. Theodora ze Sulzbachu. Ani on však nezanechal legitimního potomka a dědictví i s kurfiřtskou hodností přešlo roku 1799 na vévodu z Pfalz-Zweibrückenu Maxmiliána I. Josefa, pozdějšího prvního bavorského krále. Ten se smlouvou z roku 1802 vzdal svých českých statků ve prospěch bratra císaře Františka rakouského arcivévody a toskánského velkovévody Ferdinanda. Velkovévoda nechal na dlouho neudržovaném zámku provést nejnutnější opravy, již roku 1815 se Zákup vzdal výměnou za znovuzačlenění italské Lukky k obnovenému toskánskému velkovévodství.

vévoda ze Zákup rakouské císařství Ze Zákup mělo být vytvořeno vévodství pro tehdy čtyřletého Napoleonova syna Františka Josefa Karla řečeného Orlík. Mladý Orlík však Zákupy nikdy nespatřil, zemřel ve Vídni ve věku pouhých 21 let roku 1832 a Zákupy spadly po připojení Luccy k Toskánsku roku 1847 přímo na císaře Ferdinanda jako jeho osobní majetek.
Po své abdikaci roku 1848 si Ferdinand zvolil za své sídlo Pražský hrad a za letní rezidence zámky v Zákupech a Ploskovicích. Dlouho neobývané místnosti druhého patra byly spěšně upraveny a roku 1851 se uskutečnila první návštěva vysloužilého monarchy. Do roku 1853 byly pro pobyty císařského páru a jeho doprovodu upraveny prostory celého zámku i hospodářských budov v předzámčí. Zákupy byly Ferdinandovým oblíbeným sídlem až do jeho smrti roku 1875, kdy celý majetek přešel na císaře Františka Josefa I. Poté byl zámek využíván již jen sporadicky, roku 1876 se zde například konalo setkání Františka Josefa I. a ruského cara Alexandra II, roku 1900 se pak v zámecké kapli odehrála svatba následníka trůnu arcivévody Františka Ferdinanda d'Este a hraběnky Žofie Chotkové.

Po vzniku samostatného Československa roku 1918 byl habsburský majetek zestátněn a zákupský zámek se stal sídlem lesní správy, které sloužil až do roku 1951. Následujícího roku byl zámek předán do správy ministerstva školství. Poté byl zámek postupně rekonstruován a zpřístupněn veřejnosti. Oproti tomu budovy předzámčí, hospodářského dvora a kláštera byly ponechány osudu a jejich dnešní stav tomu také odpovídá.

tur. informace přehled dějin stavební vývoj půdorys, model fotoalbum

© 2001-2003 Zany