[HLAVNÍ STRÁNKA]
Zákupy
gotický hrad přestavěný na renesančně-barokní zámek
stavební vývoj
gotický hrad
O podobě gotického sídla v Zákupech příliš mnoho nevíme. Ve zdivu dnešního zámku byly gotické konstrukce identifikovány teprve nedávnými výzkumy P. Macka a P. Zahradníka, z jejichž stati budeme především vycházet. Pískovcovou pseudokupu přeťal dodnes dochovaný šíjový příkop, za ním stála přibližně obdélná akropole o rozměrech cca 40x45 metrů (případně až 55) od severu a částečně i od východu chráněná rybníkem, od východu pak říčkou Svitávkou.
Jádro hradu bylo obehnano hradbou o síle až 2,5 metrů, jejíž zbytky byly rozpoznány především při jihozápadním nároží, kde tvoří část vnitřní zdi rizalitu s kaplí. Do této hradby byla nad příkopem vložena dlouhá obdélná budova o rozměrech cca 14x28 metrů. Její výrazně slabší zdivo (kolem 1,6 m) naznačuje, že mohla být k hradbě přiložena až dodatečně. Interiér budovy byl rozdělen na tři místnosti, úzký průjezd byl umístěn na nepříliš obvyklém východním konci. Budova byla poměrně vysoká, jako gotické byly rozpoznány ještě obvodové stěny dnešního druhého patra. Původní budova snad byla roztažena přes celou šířku ostrohu, což by vysvětlovalo existenci samostatného sklepu dnes přístupného pouze z mladšího renesančního křídla. Ten mohl příslušet k zaniklé části zmíněné budovy, v takovém případě by i umístění průjezdu bylo blíže pravděpodobnější poloze ve středu budovy. Další možností je existence věže, kterou v místech nad sklepem v jihovýchodním nároží jádra předpokládá model středověké situace umístěný v zámecké expozici.
Rozpoznané pozůstatky sídla autoři zařazují do pokročilého 14. století, oporou pro tuto dataci jim je především část gotického okna objevená v severní boční stěně křídla s kaplí. V těchto místech mohlo příslušet k interiéru další budovy stojící podél severního okraje areálu. Tím by sídlo mělo podobu dvoupalácové dispozice ve 14. století často používané náročnějšími šlechtickými stavebníky.
Před čelním příkopem již ve středověku nepochybně stávalo opevněné jižní předhradí, k němuž snad náleží úsek zdi v jihozápadním koutu předzámčí autory hypoteticky zařazený do 14. století. V takovéto podobě zachycuje středověké sídlo již zmíněný model v zámecké expozici.
renesanční zámek
O dalších stavebních aktivitách v Zákupech víme až z počátku 16. století, kdy po roce 1518 své nově nabyté sídlo důkladně přestavěl Petr Berka z Dubé. Jižní gotická budova byla důkladně přestavěna, snad z této doby pochází téměř čtvercová na střední pilíř sklenutá západní síň prvního patra a také její portál.
Nejvýznamnějším počinem této přestavby je však novostavba monumentální budovy východního paláce. O její velikosti svědčí skutečnost, že se svými rozměry 15x55 metrů velmi blíží například královskému paláci s Vladislavským sálem na Pražském hradě (20x60 m). Ve snaze ušetřit prostor relativně stísněného nádvoří byla nová budova od východu přisazena k ostrohu, výškový rozdíl byl vyrovnán dvěma vyrovnávacími podlažími. Ta se v pohledu z nádvoří jeví jako suterény, k východu se obracejí úzkými pravoúhlými okénky. Sklepy byly rozděleny do pěti převážně valeně zaklenutých místností, obdobné členění mělo pravděpodobně i přízemí, v jehož jižní části se dochovala renesanční křížově zaklenutá čtvercová místnost. Podle účtů raně barokní přestavby byl v prvním patře křídla přes celou jeho šíři velký sál. Novostavba měla jednoznačně renesanční charakter, přestože lze vysledovat ještě pozdně gotické vlivy.
Přesné datování přestavby bohužel není možné, východiskem je pouze rok 1518, kdy Petr Berka Zákupy získal. K upřesnění nepomůže ani nápisová deska s berkovským erbem nad vstupním portálem jižního křídla, která bohužel postrádá letopočet na takových místech obvykle uváděný. Rámcově tedy lze přestavbu na jedné straně ohraničit rokem 1518, na straně druhé přibližně polovinou 16. století, kterou nemohla příliš přesáhnout.
Stavělo se nejspíše i v dalších částech areálu, zde však nejsou zásahy příliš patrné. Renesanční původ má západní polovina jižního křídla předzámčí, v jejímž valeně klenutém přízemí mohly být stáje. Nelze však vyloučit, že budova vznikla až ve druhé polovině 16. století.
Za Zbyňka Berky roku 1573 zámek vyhořel, nevíme však jak rozsáhlý požár byl, ani jaké škody způsobil. Stejně tak nelze jednoznačně zařadit ani následné opravy. Nejdříve do této doby lze zařadit renesanční štít nad východní stěnou stávajícího průjezdu, který naznačuje, že v té době byla přilehlá část pouze patrová. V tomto období vznikla již alespoň část traktu s kaplí, z nějž nejstarší je dvojice dnes zazděných arkád v přízemí otevřených na vyvýšenou terasu.
Další úpravy zámku následovaly až za Novohradských z Kolovrat, ani ty však nelze blíže specifikovat. V letech 1630-31 je zde výslovně zmiňována kaple a věž na nové budově, ty se však doposud nepodařilo lokalizovat. K počátku 17. století by se dala zařadit i později zničená západní raně barokní fasáda traktu s pozdější kaplí. Vzhledem k návaznosti na Valdštejnskou architekturu se zdá pravděpodobnější, že je dílem až Kolovratských následovníků, snad v souvislosti s nápravou škod způsobených vypleněním zámku Švédy roku 1639.
barokní přestavba
70. a 80. léta a Domenico Orsi
Nejvýznamnější etapa stavebního vývoje zámku je spojena s osobou Julia Františka sasko-lauenburského a jeho dcery Anny Marie Františky. Přípravné práce byly sice zahájeny již za knížete Jindřicha Julia, vlastní stavební práce však podle dochovaných zpráv začaly až roku 1670. Z účetních knih, korespondence a dalších dokumentů se dozvídáme o přítomnosti nejrůznějších řemeslníků, vykonané práci a odměně, kterou za tuto práci inkasovali, zápisy jsou však často příliš obecné na to, aby se daly jednoznačně lokalizovat a přiřadit ke konkrétnímu objektu.
Od roku 1671 se v Zákupech objevuje původem vlašský stavitel Giovanni Domenico Orsi. Byl to s největší pravděpodobností právě on, kdo vypracoval koncepci celého zámeckého areálu. Hlavní zámecká budova podle ní měla být sjednocenou čtyřkřídlou stavbou s jednoduchými fasádami, při jejíž stavbě byly dle dobových zvyklostí maximálně využity starší konstrukce. Jejich využití také do značné míry ovlivnilo výslednou podobu zámku - především bylo nutno respektovat výškové dělení staré gotické budovy, které si nad přízemím vynutilo vložení nízkého mezipatra. To bylo určeno jako provozní prostory zámku a piano nobile, tedy reprezentační prostory pro pobyt a zábavu panstva se přesunulo z obvyklého prvního patra o úroveň výše do druhého patra, kde byly seřazeny do klasických enfilád. Nově budovaná křídla měla být dvoutrakty s komunikačními prostory na vnitřní straně obrácené do nádvoří - v přízemí to byly otevřené arkády, v patrech pak uzavřené chodby. Zatímco ve většině místností v přízemí se dochovaly valené klenby s lunetami, první i druhé patro byly důsledně plochostropé. Tehdy obvyklé trámové stropy se v celé zámecké budově nedochovaly, zato víme o použití omítaných rákosových stropů. Celkovou strohost až pevnostního charakteru podtrhovaly skarpy zpevňující starší zdivo na východě a severu, ponechání šíjového příkopu s později obnoveným padacím mostem i nevýrazné šedobíle provedené fasád.
Zámecká budova byla součástí široce koncipovaného areálu zahrnujícího ve finální verzi také rozsáhlý hospodářský dvůr, terasovité zahrady, kapucínský klášter, kaple s poustevnou a další stavby.
Zpočátku se práce soustředily především na úpravy stávajících budov. Roku 1670 probíhaly různé drobnější úpravy v interiéru, vymalovány pokoje, vezděny nové zárubně, vyměněny vnitřní kříže ve starších oknech a podobně. Zdá se, že si stavebníci v té době teprve ujasňovali své záměry. Účty z roku 1672 se snad dají přiřadit k přestavbě předzámčí a navazující zahrady. Na západní straně předzámčí mezi renesančním jižním křídlem a hradním příkopem, která byla doposud uzavřena pouze renesanční zdí, bylo právě v té době postaveno nové raně barokní křídlo. Nesledujícího roku se nejspíše stavělo severní zámecké křídlo určené k bydlení vrchnosti. Následně byly provedeny kroky, které měly zapojit renesanční východní palác do jednotného celku čtyřkřídlého zámku, jeho vnitřní uspořádání však zřejmě bylo z větší části alespoň prozatím zachováno včetně velkého sálu v patře. Zdivo křídla bylo přes celou jeho šířku zpevněno kleštinami, u vnějších průčelí byly postaveny skarpy.
V létě 1674 se na Zákupech projevilo uvážlivé ekonomické myšlení vrchnosti, když byl povolán nezávislý znalec, který měl vydat dobrozdání na provedené stavební práce. Tentokrát byl oním znalcem litoměřický architekt Julius Broggio, se kterým se na Zákupech ještě setkáme. Jeho dobrozdání nebylo pro Orsiho příliš příznivé, Broggio shledal jeho skarpu nevyhovující, místo cihel měla být podle něj provedena z kvádrů. Ani stažení zdiva kleštinami nepovažoval za dostačující a příliš účinné. Místo skarpy navrhoval Broggio postavit na každé straně dva opěrné pilíře. Ty by však byly vadou na kráse východního průčelí a nejspíše proto k jejich realizaci nedošlo.
V dalších letech práce na vlastní zámecké budově v podstatě stagnovaly, pracovalo se spíše na objektech v zahradě. S rozsáhlejší stavební činnosti však bylo v budoucnosti počítáno, o čemž svědčí i 700 velkých trámů, které byly toho roku zpracovány a prozatím uloženy v oboře.
V tomto období vznikla v místě trojice starších renesančních prostor (snad loggie) v západním rizalitu nová kaple, jejíž interiér byl v letech 1674-5 vybavován příslušenstvím. Při stavbě kaple byly využity starší renesanční konstrukce, v přízemí byla ponechána pozoruhodná okna náležející ještě valdštejnskému výtvarnému okruhu. Roku 1677, kdy přišlo povolení sloužit mše, musela být kaple zcela dokončena.
Roku 1675 byly dokončeny drobnější stavby započaté v předchozím roce, s dalšími pracemi se tehdy nepočítalo. K menším zákrokům na zámecké budově dala podnět návštěva samotné vévodkyně v zimě 1674-5. Při popisu jejich provádění narazíme na další situaci, která sice není jinde doložena, zcela jistě k nim však muselo docházet poměrně často. V drobných úpravách prováděných roku 1675 se totiž s největší pravděpodobností střetly dvě poněkud odlišné představy vévody Julia Františka a jeho manželky Hedviky falckraběnky ze Sulzbachu, prezentované staviteli v jejich službách. Plánované úpravy - nový vchod ze dvora, strop v alkovně, schody z velké jídelny "do dolního kvelbu" - byly nejprve zadány již zmíněnému Juliu Broggiovi, který byl spjat s vévodou Juliem, pro nějž již stavěl v jeho hlavním českém sídle Ostrově nad Ohří. Vzápětí se však jejich realizace ujal Abraham Leutner, který byl podle všeho řízen vévodkyní Hedvikou. Podle jeho návrhů bylo skutečně započato se stavbou, již v březnu se však na místo dostavili spolupracovníci vévodova stavitele Orsiho Dominik Canevalle a Jan Jiří Rossi, strhli Leutnerovy schody a v jejich místě postavili dosud existující točité schodiště při východní zdi gotického objektu. Rossi pak dokončil i další úpravy navržené vévodkyní.
Roku 1676 byla zvětšena zahrada, o rok později byl přes šíjový příkop postaven nový dřevěný padací most k zámku, roku 1679 byl kupován rákos pro nové stropy.
Počátkem 80. let stavební činnost v Zákupech znovu ožila, netýkala se však zámku, ale novostavby kapucínského kláštera, o jehož založení požádal Julius František již v červenci 1678. Vyřízení žádosti a přípravné práce zabraly téměř tři roku a v dubnu 1681 byl položen základní kámen. Pro klášter bylo vybráno místo zapadající do celkové koncepce areálu přímo v ose výhledu z monumentálního východního křídla zámku, jehož měl být klášter duchovním protějškem. Stavba postupovala poměrně rychle, klášterní kostel byl dokončen roku 1684 a v září téhož roku byl vysvěcen. Za jednoduchým valeně zaklenutým jednolodním kostelem s pravoúhlým presbytářem je obdobně jako na jiných kapucínských stavbách uprostřed velké zahrady umístěn stejně jednoduchý klášter. Jeho čtyři křídla měla nad plochostropým přízemím s masivními trámovými stropy patro, které mohlo být pružně členěno pomocí hrázděných příček.
Další práce v zámeckém areálu pokračovaly až roku 1686, tedy po dostavění kláštera. K Orsiho západnímu křídlu v předzámčí byla od západu přistavěna budova s provozními prostory pivovaru nad pivním sklepem suterénu. Dnes zřícená budova byla dokončena až následujícího roku, kdy byla upravována i dolní zahrada v bývalém hradním příkopu. Následujícího roku byly prováděny drobné úpravy v zámku a hlavně vznikala nová budova na závodišti v místech dnešní silnice vedoucí podél východního průčelí zámku směrem k severu.
Roku 1689 se opět setkáváme s Juliem Broggiem, tentokrát však již jako s provádějícím stavitelem, který upravoval starší sklepy severního křídla na lednici pro kuchyni umístěnou nad nimi.
90. léta a Julius Broggio
Po smrti vévody Julia Františka roku 1689 stavební práce plynule pokračovaly, tentokráte již zcela pod vedením Julia Broggia. Hned následujícího roku byl postaven některý z barokních mostů přes tekoucí vodu východně od zámku, dále pak dosud nelokalizovaný dům pro vrchního lovčího. Roku 1692 provedl Broggio na první pohled patrnou výraznou změnu oproti Orsiho koncepci, když zcela změnil barevné řešení fasád. Orsiho strohé šedobílé fasády nahradila výrazně dominující červená barva zdůrazňující kamenná ostění a další prvky, jak se ostatně můžeme přesvědčit i dnes, neboť Broggiovo červenobílé pojetí bylo zvoleno i při nedávné rekonstrukci zámku.
V letech 1690-92 přestavěl Broggio předzámčí do trojkřídlé podoby, jak jej známe i dnes. Nejpozději v této době bylo propojeno renesanční křídlo s Orsiho západním křídlem, na jejichž styku vznikl průjezd do hospodářského dvora. Jižní křídlo bylo protaženo dále k východu o úsek s novým průjezdem, jehož portál je korunován aliančním erbem majitelky zámku vévodkyně Anny Marie Františky a jejího prvního manžela falckrabího Filipa Viléma Augusta z Neuburgu. Na novou část jižního křídla kolmo navázalo východní křídlo se subtilní věží umístěnou v jeho středu. Ze schodiště provázaného s věží bylo přístupné patro východního křídla i jeho suterény, ze kterých vedl přímý vstup na sousedící závodiště. Fasády předzámčí byly řešeny obráceně vůči zámku - světlé prvky na červené stěně.
Součástí přestavby předzámčí byla i stavba kamenného mostu či spíše rampy, který nahradil teprve nedávno zhotovený padací most přes šíjový příkop. V jeho bočních stěnách se střídají slepé arkády a užší pole s mělkými nikami. Most zakončuje kamenná balustráda plynule přecházející na hranu příkopu, ze které vedlo schodiště do dolní zahrady.
Roku 1693 byla provedena štuková výzdoba v kapli a třech místnostech v jejím sousedství. Zahrada v příkopu byla na obou stranách uzavřena vysokými zdmi, v předzámčí probíhaly ještě dokončovací práce. Poslední stavbou zahrady byla nová voliéra s arkádovými průčelími, jejíž střecha byla nahrazena kovovou konstrukcí potaženou drátěným pletivem.
Následujícího roku bylo přeřešeno vstupní zámecké průčelí, jehož střed byl zvýrazněn náročnějším štítem typickým pro Broggiovy stavby. Průjezd byl osazen novým barokním portálem, do nějž byla zakomponována renesanční nápisová deska Zdislava Berky z Dubé s berkovským erbem.
hospodářský dvůr
Nejvýraznější stavbou devadesátých let byl nový hospodářský dvůr západně od zámku. Stejně jako v případě přestavby zámku si nechala vévodkyně Anna Marie plány náročné stavby v září 1694 posoudit nestranným stavitelem, kterým v tomto případě byl pravděpodobně Pietro di Maggi. V souladu s dobovým chápáním byl hospodářský dvůr nedílnou součástí panského sídla a jako takový musel svou výstavností odpovídat bohatství a významu svého majitele.
Jižní křídlo s monumentálními rozměry 17x150 metrů bylo z větší části hotovo roku 1697, drobné dokončovací práce se protáhly ještě do následujícího roku. V přízemí bylo umístěno několik stájí zaklenutých křížovými klenbami vynesenými do dvou řad toskánských sloupů. Největší z nich o 33 klenebních polích a rozměrech 17x50 metrů měla 60 stání, tento počet byl později zvýšen. Z obou stran této stáje jsou průjezdy do dvora o rozměrech 80x150 metrů. Portály obou průjezdů byly korunovány sasko-lauenburským erbem, funkční však byl pouze východní průjezd, od počátku zaslepený západní průjezd byl zřízen pouze ve snaze o dokonalou symetrii. Po celou délku patra vedla při nádvorní straně plných 150 metrů dlouhá chodba, ze které byly přístupné velké zhruba čtvercové místnosti sloužící jako byt písaře a úřední a skladovací prostory pro hospodářskou správu.
Jižní i severní průčelí, na nichž opět dominoval ostrý kontrast červené a bílé barvy, mělo bohatě řešené fasády, jejichž výzdoba postupně gradovala od jednoduchých krajních úseků ke zdobnější bohatě řešené střední části, již dominuje široký rizalit s dnes nedochovaným štítem. Obdobné štíty byly i nad oběma průjezdy. Střecha křídla s velmi nízkým sklonem byla v 19. století podstatně zvýšena, v té době byly strženy i zmiňované štíty.
O severním křídle dvora, které je jen mírně upraveným obrazem křídla jižního, prameny zcela mlčí, proto nelze zcela určit dobu jeho vzniku. Na základě podobností se však dá předpokládat, že vzniklo s nevelkým časovým odstupem po křídle jižním, pozdější vznik se však nedá jednoznačně vyloučit. Ve středu přízemí je dnes částečně zřícený velký chlév, obdobnému účelu soužily zřejmě i sousední prostory. V patře bylo obytné prostory později mnohokrát upravované.
po roce 1700
S počátkem nového století vystřídal Julia Broggia v roli dvorního stavitele Jan Jindřich Klingenleitner, stavbu v Zákupech však v podstatě vedl Broggiův syn Oktavián. Do konce roku 1701 byla postavena část zámku o třech podlažích se třemi štíty. Pravděpodobně se jednalo o východní část jižního křídla, štíty byly později odstraněny při zřizování nových krovů. Roku 1700 bylo vymalováno několi zámeckých pokojů včetně velké jídelny (částečně dochováno), audienčního pokoje, ložnice a kabinetu vévodkyně. Do tohoto období spadají zřejmě i malby zlomkovitě dochované v patře nad kaplí.
V letech 1700-1702 dostala svou výslednou podobu jižní zahrada s dvojicí barokních teras, z jejíž výzdoby se dodnes dochoval pouze zlomek. Pouze z účtů se dozvídáme, že zde bylo 40 vodních nádrží, fontána, 4 groty. Terasy završené balustrádou a uprostřed přerušené schodištěm jsou členěny mělkými nikami s grotovou výzdobou. Z nich spadala voda do nádrží vytvářejících v dlažbě bohatě tvarovanou linii. Niky byly odděleny piliastry s dvojicemi objímajících se mužských a ženských postav. Kamenné prvky byly opatřeny nátěrem, prokázány jsou červená, šedá, modrá okrová a bílá barva.
Roku 1702 byl již potřetí povolán nezávislý stavitel, aby se vyjádřil k plánům další nákladné stavební fáze. Povolaným znalcem byl tentokrát Kryštof Dientzenhofer a stavbou, ke které se vyjadřoval, byla totální přestavba doposud jen upravovaného východního renesančního křídla. Po přestavbě provedené v letech 1702-3 zbyla z renesanční stavby kromě sklepů pouze část východního průčelí, ostatní zdivo bylo zbořeno a nahrazeno barokní novostavbou. Nové křídlo zopakovalo schéma severního a západního křídla a v intencích třicet let starého Orsiho návrhu finálně sjednotilo vzhled nádvoří. Po zániku velkého renesančního sálu již zámku takováto reprezentační prostora chyběla.
Roku 1704 byly provedeny dokončovací práce na zámecké budově, především v severním křídle, které pocházelo ještě z první raně barokní fáze. V letech 1709-11 byly další pokoje opatřeny výmalbou, z níž se zachovaly pouze dvě alegorické malby v 2. patře severního křídla.
V letech 1710-11 dostavěl Oktavián Broggio i poslední čtvrté křídlo zámku - pravděpodobně střední úsek západního křídla, při jehož stavbě byla ubourána masivní hradba gotického hradu.
Současně probíhaly práce na stavbách, které měly doplnit celkovou koncepci rozsáhlého areálu, jako byl například sloup Nejsvětější Trojice na zákupském náměstí (1706-8), vodárna dodnes stojící severozápadně od zámku (1710-11), most se sochami světců na cestě ke klášteru (1713), terasa západně od zámku (1715). Poslední velkou stavbou byla zřejmě budova nového pivovaru, která v letech 1716-18 od západu uzavřela rozlehlý hospodářský dvůr.
Drobné stavby však pokračovaly i v následujících letech, v letech 1718-19 například zřídil nový vévodský stavitel Václav Špaček z Nového Města pražského v jižním křídle zámku jeden z prvních dvou výtahů na našem území. Současně bylo zřejmě do jihozápadního koutu nádvoří vloženo nové schodiště.
Za vlády bavorských vévodů byly zpočátku prováděny pouze drobné opravy a udržovací zásahy, v poslední čtvrtině 18. století však byl celý areál zanedbáván a Zákupy upadaly. Zámecká obora byla zrušena, zařízení bylo rozprodáváno, předzámčí bylo pronajato Leitenbergerově přádelně a později upraveno na byty.
Po abdikaci Ferdinanda I. (V.) byly Zákupy spolu s Ploskovicemi jako jeho letní rezidence upraveny podle plánů stavitele Jana Bělského. Práce probíhaly v letech od roku 1850 do roku 1853, kdy byly zakončeny úpravou zámecké kaple. Tehdy vznikla také dnešní sakristie vysekaná do skalního podloží gotické budovy. Adaptace se týkala především interiérů, které byly zařízeny ve stylu právě nastupujícího tzv. druhého rokoka. Nejvýznamnější je malířská výzdoba provedená Josefem Navrátilem, která však bohužel přes počáteční snahu o jejich zachování téměř zničila barokní malby. Ze stavebních zásahů došlo k vložení nového schodiště do východního křídla na místě schodiště barokního, přestavby pivovaru a dalších hospodářských budov. Roku 1870 byl firmou Ringhofer obnoven dodnes dochovaný barokní výtah.
© 2001-2003 Zany