Drslavice (okr. Prachatice)

Drslavice
goticko-renesanční tvrz přestavěná na sýpku a restauraci

010928-001
pohled od jihovýchodu

010928-071
vstupní průčelí

010928-058
jedna z možných podob po skončení rekonstrukce

Poloha:	uprostřed stejnojmenné obce 6 km západně od Prachatic (okr. Prachatice)
Majitel:	rodina Švejdova
Uživatel:	majitelé
Adresa:	tvrz č. 1, Drslavice, 38421
telefon:	0338/332319
Otevřeno:	objekt v rekonstrukci, prohlídka možná pouze pokud jsou přítomni majitelé
Doprava:	bus: ČSAD 1 km - zastávka Kratušín (linka č. 370520 Prachatice - Záblatí) parkoviště (i bus) 300 m
Prameny:	Jan Muk, Luboš Lacinger: "Tvrz Drslavice - Stavebně-historický průzkum", 1992 kol.: "Encyklopedie českých tvrzí", díl I. A-J, ARGO, Praha 1998 František Kašička, Bořivoj Nechvátal: "Tvrze a hrádky na Prachaticku", Okresní muzeum Prachatice, Prachatice, 1990 kol.: "Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku; díl 5. - Jižní Čechy", Svoboda, Praha 1986 CD-ROM August Sedláček: "Hrady zámky a tvrze české, díl 11. - Prácheňsko", ViGo agency, Praha 2000
Datum návštěvy:	28.9. 2001, 3.11. 2001

půdorys

půdorys přízemí
(podle L. Svobody)

hmotové rekonstrukce

výřez z katastrálního plánu z roku 1837

zaměření objektu podle SHP J. Muka a L. Lacingera

suterén

přízemí

1. patro

2. patro

3. patro

ikonografie

pohled od V (kresba z r. 1913)

předměty nalezené při vyklízení rumu

011103-030
zlomek kachlových kamen

011103-031
dveřní zámek

fotografie L. Svobody ze 70.-80. let 20. století (před zahájením rekonstrukce)

vstupní průčelí před zřícením východního křídla
(SÚPPOP, po r. 1970)

pohled od východu před zřícením zbytku východního křídla
(L. Svoboda, 1984)

vstupní průčelí
(L. Svoboda, 1984)

pohled od severu
(L. Svoboda, 1982)

dějiny objektu Roku 1538 byl do zemských desek vložen prodej tvrze, dvora a vsi Drslavice Volfu Wienarovi z Murau. To je první přímá zmínka o panském sídle, které bylo v té době téměř dvě století staré. Podle archeologického průzkumu vzniklo někdy v první, nejpozději ve druhé polovině 14. století, kdy se také po ní psali vladykové z Drslavic, kteří nejspíše příslušeli k rožmberské služebné šlechtě. Prvním, o kterém víme, byl Štěpán z Drslavic, který roku 1384 platil ze vsi desátek pro kostel v Bavorově, o rok později další poplatek do bavorovské kaple sv. Ducha a zemřel roku 1390. Roku 1395 byla prohlášena královská odúmrť po Petru z Drslavic, jiný Petr řečený Rychart z Drslavic jako jeden z mnoha roku 1415 pečetil stížný list české šlechty proti upálení Jana Husa v Kostnici. Jeho pečeť je v řadě hned za pečetí Čeňka z Vartmberka, který byl tehdy poručníkem mladého Oldřicha z Rožmberka. I to tedy může naznačovat blízké vztahy k rožmberskému dominiu. Zatímco dospělý Oldřich z Rožmberka změnil stranu a stal se až fanatickým katolíkem, Petr z Drslavic setrval na kališnické straně i v dalších letech a naposledy se s ním shledáváme roku 1424, kdy spolu s táborským hejtmanem Janem Smilkou z Křemže bojoval proti Oldřichu z Rožmberka.
Na další půl století se Drslavice z dochovaných pramenů vytratily až do roku 1479, kdy zde sídlili bratři Jaroslav a Petr Boubínští z Újezda. Ti vedli drobnou válku s pasovským biskupem, jehož bavorští vojáci podle Sedláčka onoho roku Drslavice vypálili. Petr držel Drslavice ještě roku 1493, po něm převzal majetek syn Diviš zmiňovaný na Drslavicích roku 1522, kdy svědčil u soudu v sousedském sporu. Právě on spolu s dalšími statky někdy ve třicátých letech 16. století prodal i Drslavice a v uvedeném roce 1538 nechal prodej zapsat do zemských desek.

011103-037
listina Volfa Wienara z Murau a jeho ženy Anny ze Vztuh

011103-040	011103-041
závěť Volfa Wienara z Murau (26. 10. 1548)

Volf Wienar (Binar) z Murau držel Drslavice až do své smrti roku 1548. Ještě ve své závěti z 26. října 1548 odkázal tvrz i s domem v Českých Budějovicích dceři Maryně, v případě její smrti v nezletilosti pak manželce Anně ze Vztuh. Vzápětí je však nucen prodat tvrz prostředníkovi tehdy nezletilých Rožmberků Viléma a Petra Voka Zikmundu Robmhápovi ze Suché. Ten za ně o tři roky později obdržel 1200 kop grošů jak zaznamenal rožmberský kronikář Václav Břežan. Rožmberkové zde samozřejmě nesídlili, a tak se do popředí dostala především hospodářská funkce přilehlého dvora, zejména pak pivovaru. Již k roku 1548 se o něm zmiňuje Břežan ve své kronice: "Vařila se také piva i na Drslavicích za písaře Jana Klatovskýho". V dalších letech je zde podle Sedláčka doloženo několik panských úředníků, roku 1549 Jan z Ploskovic, který o rok později uprchl s penězi zpronevěřenými na Drslavicích. Poručníci Viléma a Petra Voka z Rožmberka jej nechali stíhat, až byl dopaden v Salzburku, zdejší soud jej však nechtěl vydat. Dalším úředníkem byl Jan Černý, který roku 1551 nechal v drslavickém pivovaře vařit pivo a kromě Drslavic spravoval z hradu Vimperk i nedaleké panství hradu Hus. Jako drslavický a vimperský správce je uváděn ještě roku 1566. Z uvedených zmínek vyplývá, že pivo se v Drslavicích vařilo jen občas, jak Březan k říjnu 1558 píše "zase k tomu se měli, aby na Drslavicích k ruce Jeho Milosti páně vařili (nebo, jakž napřed oznámeno, byly várky panské přestaly)". Roku 1560 následoval Šimon Vodička z Plzně, 1561 Linhart Holub, 1572 Petr Skála. Roku 1575 se Vilém z Rožmberka dohodl s prachatickými měšťany, že do roka zastaví vaření piva v Drslavicích a místo něj budou do krčem vystavovat z Prachatic. Ve dvou splátkách za to měl obdržet 2000 kop míšeňských grošů. Posledním drslavickým úředníkem byl roku 1595 Bedřich Čejkovský. Téhož roku zastavil Petr Vok z Rožmberka prosperující drslavické panství za 25000 kop grošů českých Adamovi Hrzánovi z Harasova, do roku 1602 byla zástavní částka vyplacena a rožmberským úředníkem zde byl Šimon Hanšpergar z Hanšperka.
Již o rok později prodal Petr Vok z Rožmberka Drslavice s připojeným panstvím pustého hradu Hus za 7000 kop českých nejvyššímu sudímu Volfovi Novohradskému z Kolovrat, který tak ve svých rukou spojil tři sousedící panství Drslavice, Hus a již roku 1601 získaný Vimperk. Po Volfově smrti (+1609) zdědil Drslavice jeho syn Jáchym a roku 1618 je prodal Jetřichovi Malovcovi z Malovic na Hluboké za 77 000 kop grošů míšeňských. Polovinu částky Jetřich ihned složil k zemským deskám, stavovské direktorium, které převzalo vládu v zemi do zvolení nového krále, však peníze použilo na krytí svých výdajů. Proto byl také vzápětí prodej zrušen a Drslavice navráceny Jáchymovi z Kolovrat. Ještě před tím, 10. června 1619, se nechal velitel stavovských vojsk hrabě Mannsfeld vlákat do léčky a v krvavé bitvě u Záblatí byl poražen slabším vojskem císařského generála Buquoye. Vítězné vojsko se pustilo do plenění širokého okolí a 20. června vypálili císařští husaři i Drslavice včetně tvrze, tehdy uváděné jako zámek, a pivovaru. Požár však nejspíš nebyl příliš rozsáhlý nebo byl brzy uhašen, soudě podle toho, že se v severní budově dochovaly původní okenní rámy a snad i mohutné stropní konstrukce. Přesto dokázal tvrz natolik zpustošit, že byla podle nedatovaného prodejního odhadu neobyvatelná: "… od Uhrů naskrz vypálená, vydrancovaná, tak že v té k bidlení pokojů (krom sklepy klenuté dva) není". Jáchym z Kolovrat nebyl příliš dobrým hospodářem a pro dluhy přišel o veškerý svůj majetek. Roku 1627 byla jmenována komise, která prodala tvrz Drslavice a městečka Husinec a Záblatí.
Novým majitelem Drslavic se stal rádce a horlivý diplomat císaře Ferdinanda II. Jan Oldřich kníže z Eggenberku. Jeho věrné služby mu už roku 1622 vynesly sousední Vimperk. Drslavice byly opět a tentokrát již definitivně připojeny k vimperskému panství, jehož osudy nadále sdílely. Eggenberkové byli dobrými hospodáři, již za Jana Oldřicha byly Drslavice obnoveny, úpravy se však týkaly především hospodářského dvora, tvrz díky své omezené využitelnosti zůstávala pustá. Po dalších 150 let písemné zmínky o tvrzi v Drslavicích opět mizí, ani pivovar se panská správa nesnažila udržet a celý komplex do konce století degradoval na řadový poplužní dvůr s pustým panským sídlem.

plán areálu před přestavbou

plány přestavby

Teprve koncem 18. století se pozornost panstva znovu obrátila k Drslavicím. To již je vlastnili knížata ze Schwarzenberku, kteří roku 1710 dědili po vymřelých Eggenbercích. Kníže Josef I. Adam roku 1776 při osobní navštěvě Drslavic shledal patro a podkroví staré tvrze vhodným k využití jako sýpka pro žito a oves. Následně vydal pokyny svým úředníkům, aby vypracovali plány "starého zámku" a odeslali je za ním do Vídně. V květnu následujícího roku od něj přišly výkresy s navrhovanými úpravami. Díky dochovaným plánům i návrhům úprav víme, že ve spodním patře se měly zřídit komory na nářadí a jiné potřeby, v patře pak sýpka o kapacitě asi 5000 strychů obilí. Jeden strych odpovídal podle místa asi 93 (Praha) až 125 (Vimperk) litrům, vezmeme-li za míru vimperský strych, měla sýpka pojmout asi 625000 litrů, tedy 625 m3 obilí. Bývalý pivovar měl být upraven na byt šafáře a chlév pro 44 dojnic a telata, v patře opět se sýpkou. Během následujícího roku byly úpravy provedeny. Nad přízemím byla celá tvrz přepatrována na dvě sýpková podlaží, zdiva z vybouraných příček bylo využito k postavení dalšího podlaží nad všemi křídly kromě východního.
O další čtvrt století později došlo k další radikální změně využití. Objekty tvrze i dvora byly roku 1804 rozprodány po malých dílech schwarzenberským poddaným.
Severní křídlo tvrze bylo při tom rozděleno na dva díly, v jednom z nichž nový majitel přestavěl část sýpky na doposud dochované typické krajové obydlí. Pouze západní křídlo si vrchnost ponechala jako sýpku (uváděna ještě roku 1894) a prodala jej teprve roku 1931 Josefovi a Marii Švejdovým, majitelům hospody čp. 1, jejichž potomci počátkem 90. let celý objekt tvrze restituovali. Od té doby jej v rámci svých možností uvádějí do původního stavu.

popis Složitý čtyřkřídlý komplex drslavické tvrze vznikal postupným vývojem v průběhu dvou století. Jak již bylo řečeno, za celou tuto dobu neznáme žádné zmínky v pramenech, proto můžeme vycházet pouze ze stavebně-historické analýzy objektu, která nutně ponechává odpovědi na některé otázky sporné či úplně nezodpovězené. K poznání vývoje tvrze přispěl především Stavebně historický průzkum, který provedli roku 1992 Jan Muk a Luboš Lacinger. Jeho výsledky jsou veřejnosti přístupné ve Státním ústředním archívu v Praze. Mnoho poznatků přinesl i ne zcela přesný plán schwarzenbeské přestavby na sýpku.

Drslavická tvrz z druhé poloviny 14. století představuje jednoduchou variantu charakteristické stavby tohoto období, jejíž dominantní budovu tvořil obvykle obdélný palác. Ten byl svými stranami zapojen do obvodové hradby, kterou převyšoval a mohl se tak podílet na obraně tvrze. Takovéto řešení plně odpovídá tehdejšímu trendu, který v klidných poměrech lucemburské vlády preferoval pohodlné obytné budovy často na úkor obranyschopnosti objektu, jak můžeme nejvýrazněji vidět kupříkladu na novostavbách hradů či tvrzí doby Václava IV. (Krakovec, Točník aj.). Palác v Drslavicích zůstal zachován v dnešním západním křídle. Z obou nároží jeho východního průčelí vybíhala obvodová hradba, která uzavírala malé nádvoří. Průběh hradby nelze spolehlivě rekonstruovat, mladší zástavba jej zcela překryla. Pouze jeden úsek zdiva v severovýchodním nároží přízemí jižního paláce považuje L. Svoboda ve své analýze za současný se západním palácem. Východně od něj byla hradba proražena pravděpodobně jednoduchou kulisovou bránou. Popsanému typu odpovídá i předpokládaná absence příkopů, které byly snad jen zčásti nahrazeny upravenými terénními hranami.
Tato jednoduchá tvrz však nemusí být nejstarším sídlem v Drslavicích, Zmíněnému paláci mohla předcházet starší budova jím bez patrné stopy nahrazená. V této souvislosti se jeví zajímavou spára ve dvorním průčelí paláce, která naznačuje že nejprve byla postavena jižní část budovy a poté část severní. Časový odstup mezi oběmi fázemi nelze určit, mohlo tedy jít o dvě mikrofáze následující vzápětí po sobě, severní část budovy však také mohla při neznámé přestavbě nahradit nějaký starší objekt.

Někdy v průběhu 15. století byla jednoduchá brána prolomená v hradbě nahrazena obdélnou věžovitou stavbou s průjezdem v přízemí a obytnými prostory ve vyšších podlažích. Východní stranu nádvoří zaplnil dnes téměř zaniklý východní objekt. Vzájemný vztah a stáří obou budov nelze po zániku jejich společného nároží jednoznačně určit. L. Svoboda v Encyklopedii českých tvrzí považuje za starší jižní palác se vstupní bránou, který řadí ještě do 15. století, zatímco východní objekt datuje někdy do první poloviny 16. století. Oproti tomu J. Muk se spíše přiklání k variantě považující východní budovu za starší a současnou se západním palácem, jižní palác s bránou pak podle něj vzniknul až ve druhé gotické fázi. K východnímu křídlu byl později ve dvou fázích přistavěn nádvorní trakt, jehož jižní část je ještě pozdně gotická, zatímco severní část již renesanční.
Jednoznačně nejpozději byla postavena severní budova již od počátku sloužící jako sýpka s provozními prostory kuchyně a stáje v přízemí. Ta je již renesančního původu a vznikla pravděpodobně ve druhé polovině 16. století za rožmberských majitelů.
Podívejme se nyní podrobněji na podobu všech čtyř budov tvořících tvrz:

	severní špýchar
západní palác	(28 snímků)	východní křídlo
(25 snímků)	jižní palác (20 snímků)	(4 snímky)

Drslavice goticko-renesanční tvrz přestavěná na sýpku a restauraci

Drslavice
goticko-renesanční tvrz přestavěná na sýpku a restauraci